Kancelář Raikageho

First topic message reminder :

Kancelář Raikageho

Pozeral som sa na nu misia a S bol som celí bez seba ale v tom som si spomenul a musel sa s niečim priznať nechcel osa mi do toho ale musel som."Raikage sice som jounin ale ale"hanbil som sa to povedať."Ja som v živote nebol na misii":A uprel som hlavu dole.

Chvíli jsem na něj hleděla nechápavě, pak jsem hlavu mírně natočila na stranu.
"Moje první mise byla donést velitelce Akatsuki bílé víno. O půlnoci." nadhodila jsem a ušklíbla se.

Z toho čo povedala som sa nemohol udržať a začal som sa smiať."Prepáčte Raikage ale prišlo mi to celé vtipné".

Zavrtěla jsem hlavou.
"Smích tě přejde." zavrněla jsem sladce.
"Na té misi budeme chytat bývalého Raikageho."

Prestal som sa smiať a pozeral ako omámeny nevedel som že čo preboha ísť po Raikage bývalom tato myšlienka mi neprišla moc dobra no zatial osm to neriešil."Takže ma berete na tu misiu"?

"Hai. A pořádně se obleč, jdeme do Sněhové." ušklíbla jsem se.

V očich mi bolo videť ako keby prázdnotu."Budem pripravený kedy vyrážame".

Sledovala jsem ho pozorným pohledem a pak přešla blíž a zastavila se až před ním.
"Je to moc těžké? Jít proti němu?"

Ako som videl že Raikage je predomnou trochu som očervenal a urobil jeden krok do zadu."Nie"usimial som sa no bol to taký divný usmev.

Přimhouřila jsem oči a znovu udělala krok směrem k němu.
Pak jsem pozvedla obočí.
"Ty se mě bojíš?"
Tse... Uhýbá...

Opať som sčervenal"Nie nebojím".A hlavu som si dal do boku.

Šibalsky mi blesklo v očích.
¨"Tak proč uhýbáš?"
Rin jsi zlá. Moc, moc, moc zlá a zlomyslná...
Bavilo mne vidět jeho výraz, tak jsem udělala ještě jeden krok blíž.
Tentokrát už jsem byla opravdu blízko.

Ked som videl Raikage ešte bližšie vypulil som oči šmykol som sa a padol a na zemi sa začal smiať.

Dostala jsem tik do oka.
Vadí mi... Zatraceně mi vadí, když se chová jako kdybych byla zrůda. Ustupuje a pak se začne řehtat.
"Co se děje?" zavrčela jsem.

Videl som na Raikage že je nahnevaná no len tak jej povedať že ustupujem a asi červenám lebo je pekná by bolo dosť blbe tak sa postavým uklonim sa"Prepačte Raikage už sa to nestane".

Tohle mi vadí ještě víc...
"Nemusíš se ke mě chovat tak... Tak... Upjatě." jiné slovo jsem nenašla.
"Nepotřebuji nástroje s Raikage sama sem a tam, ale přátele a shinobi s vlastním názorem."

"Rozumiem"Podišiel som k nej čo najbližšie a usmieval sa."Som rád že vy ste nový Raikage.

"Milé." odvětila jsem prostě.
Chápu proč jsem se k němu blížila já, chtěla jsem mu vidět do očí... Ale co dělá on?Tázavě jsem se na něj zadívala.

Dal som jej ruku na rameno "na mna sa vždy možete spolahnuť".Trochu som uskočil dal ruku dole."Tak a teraz ako bude prebiehať misia".

Nechápu ho. Nejdřív spadne na zem a nemůže se přestat smát, pak uskočí, jindy se mě zase dotýká...
Povzdechla jsem.
"Vadí mi, když nevím, co někdo chce. A v tobě se nevyznám... Protože se ke mě každou minutu chováš jinak." naklonila jsem hlavu na stranu.
Chci vědět, co chce... Na co myslí....

"Pochopte ste nový Raikage a ja nemam tušenia ako sa mám chovať"Prehovoril som hlasnejšie a ako keb aj zlostnejšie.

Pozvedla jsem obočí.
"Fajn... Zkus to chvíli tak, jako kdybych byla sekretářka Raikageho." pokrčila jsem rameny.

"Ale to nejde Raikage proste moje správanie je moje a každeho iné ešte sme sa len spoznali po čase zistíte čo som zač,tak a teraz k misii".

Když jsem pro něj byla sekretářka, byl mnohem příjemnější...
Chvíli jsem ho zamyšleně pozorovala.
"Půjdeme do Sněhové a zjistíme příčinu smrti Tsuchikageho. Zabil ho Everest, nicméně je to tajná informace. Nikdo kromě těch, kdo půjdou se mnou se to nikdy nesmí dozvědět. Dokud Iwa nerozhodne jinak." povzdechla jsem a na chvíli se zatvářila mírně úchylně. Oblízla jsem si vrchní ret a přemýšlela, jak by reagoval, kdybych ho teď políbila. Muselo to na mě být vidět, protože mi krom jiného šibalsky blýškalo v očích.

Posobilo na mna dosť zle o čom rozpravala."Spolahnite sa ostane to len a len u mna":Pozeral som sa na Raikage a tvarilo sa velmi zvláštne usmial som sa a povedal"Raikage dej s niečo"?