Kancelář Raikageho

First topic message reminder :

Kancelář Raikageho

Nevěřícně jsem hleděla na svitek. Po tom, co jsem přečetla první větu jsem ho položila na okenní parapet a dopřávala si chvíli klidu.
Takže je... Mrtvý...
Cítila jsem svůj trhaný dech.
Prudce jsem se otočila, kolem pravé ruky se mi objevily blesky, ale ani jsem to nevnímala. Praštila jsem do stolu, co největší silou a jakmile se rozpadl zapotácela jsem se a málem přepadla dopředu, protože jsem ztratila oporu.
Chytila jsem se parapetu a druhou rukou přitáhla svitek blíž.
Strohé a jasné... Nic víc...
Cítila jsem, jak mi tělem probíhá energie. Moje chakra byla jiná než dříve. Silnější a mnohem lehčeji jsem se, stejně jako nejspíš kdysi Třetí, jehož krev kolovala v mém těle, rozčílila. Jako teď. A nutně jsem si potřebovala vybít vztek.
Everest může za smrt mého studenta. Nebýt jeho, nestalo by se to...
Praštila jsem do jednoho z křesel a rukou mi projel blesk.
Everest může za smrt Tsuchikageho.
Mimovolně jsem se zachvěla a pokračovala směrem ke stěně, do které jsem dalším nárazem probourala díru. Byl to začátek Bleskového brnění. Udržela jsem ho jen v jedné ruce a ani nevěděla jak. Jen ze vzteku.
Doufala jsem, že mi bude věřit, ale nezasloužím si ničí důvěru.
Další na pořadí bylo okno. Vymrštila jsem dlaň dopředu a slyšela zvuk střepů.
Zatnula jsem zuby.
Everest může za ztrátu vějíře a všech věcí, které tu měly zůstat!
Poslední, už bezvýznamná rána patřila dveřím, které vyletěly z vrchního pantu a teď se protáčely na tom dolním, bizarně nakloněné v napodobenině Babylonské věže.

Posadila jsem se do tureckého sedu na zem uprostřed zničené kanceláře bez dveří a zavřela oči.

Otevřela jsem oči. Nespala jsem.
Trochu se mi třásly ruce jako následek použití Bleskového brnění na část těla. Už proto, že jsem ho ještě nezvládala. Byl to pro mne byl zvláštní pocit.
Pořád mám vztek...
Postavila jsem se a došla ke zbytkům stolu.
Vytáhla jsem papír a pero a začala psát.
Jakmile byl dopis hotov, hvízdla jsem. Dírou v okně do kanceláře vlétl můj oblíbený sokol a za chvíli už odlétal se vzkazem do Iwy.
Snad alespoň tohle...
Dlouho jsem váhala, co mám napsat. Nakonec jsem zvolila stejně strohý list, jaký mi byl doručen.
Svět shinobi je prohnilý skrz na skrz. Proto už musím s nukeniny naší vesnice skoncovat pokud možno navždy.

Nervózně jsem přecházela po místnosti k oknu a zpátky ke dveřím.
Nic jiného tam nebylo. Kromě díry ve zdi, zbytků stolu a křesel a rozbitého skla.
Alespoň, že neprší.
Vztek na bývalého Raikage mě momentálně přešel. Nicméně pořád jsem nebyla klidná. Spíš jsem se chovala jako lev uvězněný v kleci.
Odpověď z Iwy žádná, Shitaku nikde, Riichi nemocný, Aisha se někde toulá se žraloky... A tohle má být klid v dědině? Oh, pardon. Já zapomněla ještě na dva S-nukeniny, které bych měla zapsat do Bingo knihy...
Povzdechla jsem a pustila se do toho.

(Sorry za neprítomnosť ale mal som zaracha :/)

....Kráčal som po chodbe a videl dvere na zemi tak som sa rýchlo rozbehol ku kancelárii a videl komplet rozbitú kanceláriu a Raikage-sama ako niečo zapisuje bol som zhrozený a musel som položiť asi normálnu otázku ktorá by napadla každého " Čo sa stalo R-raikage-sama" zakoktal som sa keď som sa pozeral po kancelárii....

Nasadila jsem andělský výraz.
"Sate..." naklonila jsem hlavu na stranu a při pokusu sednou si do křesla, které bylo napůl na zemi, málem spadla. Naštěstí jsem si zachovala jak rovnováhu, tak důstojnost a zůstala stát. To všechno jsem zkazila, když jsem se zeptala, co by se mělo stát.
Jakoby nic...

(To je v poho XD Stane se )

"No to nič nechajme tak prišiel som kvôli tomu môjmu Kekkei genkai či už máte nejakú techniku pre mňa

"Ano mám." vytáhla jsem ze stolu, který byl na zemi celý šuplík, vysypala ho na zem a s vítězoslavným úsměvem a výrazem typu: Já nic! mu podávala dva svitky.
"Tessenka no Mai: Tsuru (http://naruto.wikia.com/wiki/Dance_of_the_Clematis:_Vine)
a Teshi Sendan (http://naruto.wikia.com/wiki/Ten-Finger_Drilling_Bullets)" povzdechla jsem a vytáhla další svitek.
"A třetí jsou informace a seznam technik klanu. Příště po mě můžeš rovnou chtít určitou techniku, všechny by tu měly být."

Do kanceláře vlétl sokol stěhovavý (ten který cestoval do země země za tsuchikagem) a celý vyčerpaný slétl na stůl...

Na noze měl lehkou pečeť(Ti co jsou zdatní v pečetích by to měli během chvíle odemknout), kterou byl přidělám k jeho pařátku papírek.

/Až to odemknete... :

Spoiler:

ANBU u dveří byl v pečetích dost zdatný, aby ji dokázal odemknout a já si mezitím uložila v hlavě poznámku, že se něco podobného budu muset naučit i já.
Rozevřela jsem vzkaz.
Přesně, jak jsem si myslela... Nic mne nepřekvapilo, nic, co bych nečekala...
Vzala jsem sokola do dlaní a připravila mu během chvíle na okně misku vody.
Trochu nepřítomně jsem ho hladila po peří a přemýšlela.

"Hmm dobre ďak..." počas mojej reči som pozoroval sokola a zastavil som sa pretrepal som si hlavou a dopovedal "Ďakujem" zobral si zvitky a šiel trénovať

(Ehm aké sú to ranky?? )

(Dobrá otázka XD Tenshi sendan B, ostatní všechny A XD )

Sledovala jsem, jak odchází a pomalu začala uklízet zničenou kancelář.

Vyšiel som až na samí vrch ku kancelárie kde by sa mal nachádzať Raikage.Stál som pred dverami a len som preglgol slinu mal so strach ruky sa mi potili a nevedel som aká bude moja reakcia.Bude to chlap alebo dokonca žena roztriasli sa mi ruky ale hned som sa spametal vydychol som si a zaklopal.

"Dále." pohodila jsem vlasy a narovnala se.
V rukou jsem držela jeden ze spisů.
Okno kanceláře bylo pořád rozbité, stůl na třísky, křesla stála tak napůl. Jakmile otevřel dveře zjistil, že horní pant je kdesi mimo. Bizarně se pohupovaly na dolním. Ve stěně byla i díra.

Z odhodlaním som vošiel do vnutra ked som sa pozeral na miestnosť vyzerala ako po výbuchu preboha čo to snad nie ....... V tom zbadla ženu podstate dievča bud moj ročnik alebo staršia o trochu odomna zdalo sa mi celkom divné že čo robí v tejto kanelarií pozrel som sa na nu a prehovoril."Dobri den prepáčte ak vás rušim no hladám Raikageho".

Pohodila jsem vlasy a odložila spis.
Na mé tváři se objevil mírný úsměv.
"A smím se já prvně zeptat, co potřebujete?" nadhodila jsem.
"Kupříkladu byste se mohl představit."

Usmial som sa a začal sa škrabať za hlavou."Ehh prepačte zabudo lsom na slušnost moje meno je Michio Isas a potreboval by som sa s Raikagem o niečom pre mna dosť doležitom porozpravať".A hladel som dalej na to dievča predmnou."A vy ste kdo? ste sekretárka nového Raikage?"

Blesklo mi v očích.
"Kagayaki Rin." pousmála jsem se.
"Z čeho soudíte, že jsem sekretářka?" odložila jsem další spis.
A jestli mi řekne Rin-chan, zabiju ho...
Pootočila jsem se a tak mohl vidět tetování na rameni. Takové, které měli jen ti, kteří ovládli Černý blesk.

"Teší ma s čoho no stoho že ste dosť mladá teda aspon vyzeráte a behate tu so spismy tak preto"A pri hovoreni som sa usmieval aby som ju neurazil.V tom ako sa otočila som zbadla tetovanie ktoré naznačovalo len jediné."Prepáčte ale vy ste"A ostal mlčať a pozeral na to tetovanie.

Prohrábla jsem si vlasy.
"Je mi sedmnáct." pokrčila jsem rameny a pak si všimla, jak sleduje tetování a andělsky se pousmála.
"Prosím, teď už mi můžete říct, co potřebujete."
Nejspíš mu to už došlo...

Takže predomnou stál nový Raikage chvílu som tomu nemohol uveriť bola pekná a mladá ako ja a už ma most Raikage.Vspametal som sa a začal hovoriť ešte pred tým som sa uklonil na náznak ucti."Ja mám tak isto 17 rokov a nepochádzam s tejto časti zeme a bývali Raigake"pri tejto vete som pozrel smutne dole"Mi dal post jounina a tak som chcel vedeť že či s tým nový Raikage bude suhlasiť aleb nie".No opať som zdvyhol hlavu a usmieval sa nevedel os ako sa mam chovať

Takže je mladší než já...
To vyvolalo na mé tváři další úsměv.
" Everest-dono zradil svou dědinu, ale byl něco jako můj sensei a vím, že si uměl vybrat shinobi, jimž svěřil svou důvěru."
Kromě mě...
"Takže nemám nic proti, proč bych měla mít?"

"Neviem napadlo ma že shinobi na takejto urovni budete preverovať ale ako vidim tak nie".V tom sa mi ulavilo a nahodil som opať usmev už som si ani necitil sánku."Takže Raikage aké su vaše plány":

"Nejdříve si tě budu muset vyzkoušet." šibalsky jsem mrkla.
"Díky za připomenutí..."

Nahodil som taký divný pohlad ajaja to osm asi nemal hovorť no nič bol som odhodlaný jej preukázať a potvrit že som sa jouninom nestal len tak."Kedy začneme"?

"Mohla bych tě poslat na misi... Jednu bych měla." povzdechla jsem.
"Dělal bys mi doprovod, ale je to S mise."