Hokageho kancelář

"Jsem schopná usnout všude, tohle je celkem luxus." Šibalsky jsem se ušklíbla.
Ještě jednou jsem pohodila vlasy a raději je protentokrát sepnula do culíku, aby nebylo vidět, že jsem dva dny nebyla doma a neměla v ruce hřeben.
"Hmm... Jak ses vyspal ty?" ta otázka mi přišla celkem vtipná, takže jsem se dál tiše usmívala.

"No...ehm...docela dobře...hlavně, že se tobě spalo dobře..." Řekl jsem tak vykrucovaně a zahnal nutkání se chytit za krk, protože ten jsem měl jako ze dřeva. Aspoň jsem se trochu protáhl. Kdybych to nezapíral, věřil bych, že ve mě zapraskalo. Příště až se začneš zase předvádět, rozmysli si, jestli to už můžeš dělat...

"To vidím." udělala jsem pár pečetí a zkřížila dlaně. Rozzářily se mi světle modrou skoro zelenou chakrou. Mohl vidět, jak se tvaruje do podoby malé vrány. Ta se protáhla, zkusmo zamávala křídly, obkroužila ho a pak se rozprskla v oslňujícím ohňostroji jisker. Ty se ho dotkly, takže se mohl cítit, jako kdyby byl už úplně zdraví. Trochu mé chakry a trochu té lékařské. Být Hyuuga je výhoda díky dokonalé manipulaci s chakrou.

(Gomene, musela jsem tátovi pomoct na zahradě XD )

(V pohodě xD)

Najednou mi bylo mnohem lépe."Víš, že jsme si podobní?" Zvedl jsem ruku, která se rozzářila modrou barvou. Z ruku se vytáhla menší čakrová čepel."Podle toho, co mi říkal Mizuchi, můj summon, patřím do klanu, který má Kekkei Gankai nadprůměrné množství čakry, která v dospělosti dosahuje až do velikosti ocasých démonů a její velmi dobré používání. Podle toho taky vypadají naše jutsu." Čepel zase zmizela."Co myslíš...ukáže se ještě dneska?"

Čepel mně zaujala.
Vybrala jsem si za cíl strom kousek od nás a natáhla ruku před sebe, jako kdybych v ní držela rukojeť katany. No po chvíli jsem ji tam i měla. Byla delší než klasická katana a o dost ostřejší a užší čepel díky mé větrné podstatě chakry.
"Až mne to překvapuje." pousmála jsem se. "Můj klan dokáže chakru dobře využít. Koncentrovat i tvarovat."
Postavila jsem se, jednou prudce otočila a ostří pustila. Katana se ve vzduchu roztočila a přeťala jednu větev z onoho stromu. Za ní se rozplynula, protože jinak by narazila do zdi.

Se zájmem jsem ji sledoval."To bylo dobrý...tak já ti taky ukážu celé jutsu. Pracuje vlastně jenom na principu čakry." Na rukách se mi začala objevovat čakra. Udělal jsem pár pečetí a roztáhl je. Po celé mé délce ruk se vytvořili jakoby dvě modré čepele, ale z mých ruk. Na konci se povytáhl o deset centimetrů. Čakra se také koncentrovala do nohou,aby zvýšila mou rychlost. Zářila také kolem mě. Došlápl jsem a objevil se za stromem. Ten se z rachotem skácel na zem. Deaktivoval jsem techniku."Toto jutsu nejenom, že ze mě udělá zbraň, ale také zvýší moje reflexi a rychlost, a proto jsem i bez techniky problesknutí rychlí jako například uživatel taijutsu. Musel jsem trénovat obojí i ninjutsu. Na pár věcí si vzpomínám, ale spíše z dětství. Bohužel to má i velké nevýhody, díky tomu, že tělo na to není zvyklé, je to podobný tomu jakoby si otevírala čakrové brány akorát to není vidět a děje se to zevnitř." Usmál jsem se a pomalu šel k ní."Za ten strom se pak musím omluvit." Podíval jsem se tím směrem."Ale toto je jen ta nejzákladnější část. Tohle je první úroveň techniky. Podle mého summona to má více úrovní a je to velmi složité dokončit a pro mě ještě složitější, když si o tom nic nepamatuju." Povzdechl jsem si."Nemůžou o mě moc mluvit...můžou mi říct jen méně poctatné věci. Mají v sobě nějakou pečeť."

Hlavu jsem měla mírně nakloněnou na stranu, Byakuugan aktivovaný.
Sledovala jsem, jak při té technice využívá chakru.
"To je zajímavé. Vskutku podobné využití chakry jako když bojuje Hyuuga, jen přizpůsobené boji bez Byakuuganu." po chvíli už jsem ho zase sledovala bez vystouplých žil u očí.
"Za ten strom se myslím omlouvat nemusíš, ale příště to můžeme zkusit v tréninkových místnostech. Je těžké uvěřit, že je to jen první úroveň, ale docela to chápu. Další by měla být rozšíření... Je to podobné jako mé údery Větrnou pěstí. Myslím spotřebou chakry a silou útoku. Jedním úderem pokácím strom... No umím jich 128. "

Usmál jsem se."Je to podobné a s těma tréninkovýma prostory by to byl do budoucna dobrý nápad". Došel jsem až k ní."Je ta chvilka mě docela vyčerpala. Neměl bych to teď zrovna moc využívat. Předpokládám, že předtím, než jsem se dostal do nemocnic jsem to musel použít." Trochu jsem se zamyslel."Ano...vaše techniky jsou docela známé, ale nemůžu si na ně zrovna vzpomenout. On by v dalších úrovní by se měli čepele rozšířit a stát se většími a silnějšími. Potom i tělo. Myslím, že si pamatuji obrázky jednoho mistra, který ji uměl na úrovni S...vybadal spíš jako čakrové monstrum." Ušklíbl jsem se."Podle toho, co mi všechno říkali, tak se naše rodina dokázala díky své čakře a jejímu využívání naučit více elementů a taky ovládání více věcí. Třeba i Genjutsu a lékařské techniky, ale víc mi nepověděli. Docela by mě zajímalo něco o mě a mém klanu." Zadíval jsem se někam do dali.

Přikývla jsem a po chvíli se zase posadila na opěradlo jedné z laviček.
"Hai, na tvém místě bych se cítila stejně. Mít své oči a nevědět, k čemu je mohu využít..." zamyslela jsem se, ale nakonec došla k názoru, že zrovna tohle si představovat nemusím.
"Genjutsu pokud vím umí jen jeden Hyuuga z celého klanu." rozesmála jsem se.
"A to má sensei. Já osobně jsem ráda, že se z něj dokážu dostat. Lékařské techniky... "zablesklo mi v očích.
"Když se mnou půjdeš do Kiri, můžu tě naučit mystickou dlaň."

Posadil jsem se vedle ni."Genjutsu umí být někdy super, ale vážně nevím, jak s tím naložit..." Pak jsem se na ni podíval z jedním pozvednutým obočím."Docela zajímavý způsob přesvědčování..." Ušklíbl jsem se a dloze se zamyslel."No, když se ti chce...ale jsem z toho trochu nervozní, že bych ji zase měl vidět...jsem nadšený a zároveň...smutný...ach jo...je to složitý a ten Hokage ne a ne přijít..." Povzdechl jsem si. Nevím. co si mám o tom myslet...

"Ha! Beru tě za slovo." nadšeně jsem se rozzářila.
"Pokud to mám brát podle toho, co bych udělala já... " zamyslela jsem se.
"Nejdřív tě přizabije a pak přiváže k posteli, abys jí už nikam neutekl. "
Podepřela jsem bradu dlaněmi a lokty se opřela o kolena.
"Ale ber to z té lepší stránky. Podle mne ti odpustí, když jí slíbíš, že už ji neopustíš a to bys měl. Nukenin nebo ne, věděla to už předtím, není-liž pravda?"

Podíval jsem se na ni, trochu z hrůzou."Ehm...provazy moc nemusím..." Pokusil jsem se o vtip."Ale když budou kožený pásky..." Zase mi úsměv zmizel."Ano...věděla...ale...co když mi to neodpustí?" Toho jsem se nejvíc obával a že už nebude chtít vidět.

"Jestli tě miluje, tak ti odpustí i tu největší hloupost." povzdechla jsem.
"V tomhle jsou všechny ženy stejné. Trvá to, ale když neodpustíme, ublížíme tím jen samy sobě a narozdíl od vás to i chápeme od začátku."
Propalovala jsem pohledem dveře kanceláře, no nechtěla jsem, aby se Lizzy déle trápila než bude nutné.
"Chodím s nukeninem, Uchihou a členem Akatsuki v jedné osobě, něco o tom už myslím vím." musela jsem se rozesmát.

Usmál jsem se, nad jejím vtipe."Tak jo...ale tady mě to fakt už nebaví...jsem tu už 4 dny a spím před kanceláří...je to tak frustrující..." Chtěl jsem toho osobě zjisti, co nejvíce, ale tohle už bylo moc. Nechtěl jsem tu čekat další měsíc.

"Hmm... " posadila jsem se rovně a propletla prsty.
"Chápu to, ale Konoha je o něco větší než Kiri. Je s ní více práce, takže... Člověk nemůže čekat, že na něj bude čas hned. Mě stačí si to papírování představit... "
Kdyby to s Byakuuganem šlo, protočila bych oči.
"Druhá možnost je, že tu necháme vzkaz a vrátíme se sem po tom, co si promluvíme s Lizzy-chan a třeba i s ní, ale to bych nedělala, protože nevím, kdy přesně mě má čekat mise."

Pohlédl jsem ji do tváře."Tak, tak....jo..." Sklonil jsem hlavu a trochu se ošil.To nedopadne dobře..."Mám to napsat nebo to uděláš...já jsem ho vlastně ani ještě neviděl. Ani nevím, jestli je to muž nebo žena..." Pořád jsem se díval do země a nohou si v ní něco kreslil.

Když řekl, že ani neví, jestli je to muž nebo žena nedalo mi to a představila jsem si našeho Hokageho v šatičkách a s růžovou mašlí ve vlasech. Přitom mi koutky úst začaly cukat do nevěřícného úsměvu.
Heh... Ale vypadal by vskutku... Sladce.
Rozesmála jsem se.
"Je to muž, ale ještě chvíli raději počkáme."
Asi by mě zrovna nepochválil, kdyby zjistil, že se procházím po Kiri s nukeninem ze Sněžné, který nezná svou minulost... Zrovna před misí.

přišla jsem v lidské "formě" a tentokrát jsem byla oblečená xD (jako na obrázku) zastavila jsem se před dveřmi

Ráno , nebo spíše v době kolem oběda , jsem se probudil.Venku svítilo slunce , bylo teplo , ale docela mě bolelo za krkem.* Kso...vybral jsem si docela blbou polohu na spaní....a pak se divím že mě bolí za krkem* pomyslím si a protáhnu si krk , který několikrát křupne.*Au...tak to trochu bolelo...doufám že se Hokage ukáže brzy..už mě to tu nebaví* pomyslím si a čekám.

Na chvíli jsem se aspoň uklidnil, ale nechápal jsem čemu se směje."Tak dobře...no...co budeme zatím dělat? Já...mohl bych ti někoho představit, ale mého nejlepšího přítele asi ne. Až ho uvidíš, budeš vidět proč..." To už jsem se ji díval do tváře.

Objevil jsem se v kanceláři. Byl jsem někde..Mimo, v limbu, někde jsem meditoval. xD
Levou, sněhobílou ruku jsem měl schovanou. Slyšel jsem zvuky, tak jsem přešel ke dveřím a otevřel je.
"Propána..Vstupte a po jednom." ušklíbl jsem se a šel se posadit do křesla.

"dámy mají přednost" vešla jsem jako první

A jéj."Ahoj číčo, tak naučila ses ty techniky?" zeptal jsem se se zdviženým obočím.

Když jsem tam tak seděl , tak ze dveří vyšel nějaký muž.Rozespalýma očima jsem se na něj podíval.Byl to Hokage* Já už myslel že se snad nikdy neukáže...ale trvalo mu to...* pomyslím si a ještě si zívnu.Vstanu a trochu se upravím , avšak v té chvíli tam vleze nějaká holka.*Já ji asi zabiju sakra.....na Hokagego čekám už nevím jak dlouho a když se objeví tak mě někdo předběhne...já jí fakt zabiju* pomyslím si naštvaně a znova si sednu.

Když jsem ho uviděl začal jsem být strašně nervozní. Nechal jsem ostatní ať jdou přede mnou a zatím se trochu psychicky připravoval.To nedopadne vůbec dobře... Problesklo mi hlavou a jen jsem se tak nejistě podíval na Shijin.