Hokageho kancelář

Otočil jsem se na nově příchozího."No...zdá se, že asi ne...už tu jsme docela dlouho, ale nikdo neotevřel..." Nejistě jsem se poškrábal na hlavě.

(Napsal jsem za jiný Char jej xDDD, ale neva)

''Tsuchikage mně poslal pro byliny červeného měsíce,říkal že tu budou vědět''

''Nevíte o nich něco?''

"Aha...tak s tím ti moc nepomůžu...já nejsem ani zdejší..." Zamyslel jsem se."Možná tady o tom bude vědět někdo jiný a taky třeba pomůže i mě, ale...nevím, kde začít." Povzdechl jsem si. Je to složitý...

Zkusím se podívat do nemocnice.Přeji hezký den.

"Nápodobně..." Usmál jsem se a posadil se na zem."Asi bychom měli zajít za někým jiným..." Zamyslel jsem se na hlas.

Seděli jsme tam opření o zeď. Po chvíli jsem zjistil, že Lizz mi usnula na rameni. Vzal jsem ji do náruče a vydal se najít nějaký hotel nebo něco na způsob toho.
(přesun)

Došel jsem zase před kancelář hokageho a čekal, kdy se objeví. Bylo to mnohem horší, když tu Lizz nebyla, ale nemohl jsem ji do toho zatáhnout.Promiň...

Už mě to nebavilo na něj čekat. Byl jsem tu tolik hodin, že jsem to už ani nepočítal. Rozhodl jsem se jít projít po vesnici a trochu se tu porozhlédnout. Pak se za ním stavím... Stoupl jsem si a šel.
(přesun)

Došel jsem zase až k těm dveřím a tam se sesunul o zdi. Opřený a chladící povrch betonu a velké únavě jsem nakonec po chvíli usnul.

Když jsem pak otevřel oči, nevěřil jsem, že je ráno. Protáhl jsem si krk, ale seděl dál. Pořád jsem musel čekat na Hokageho. Dal jsem nohy do tureckého sedu a kousl se do prstu.
Kuchiyose no Jutsu

- Reiki

Na zemi se objevil malý dráček, který mě nedosahoval ani po kolena."Tak co, ty šibale, jak se vede?" Dráček mu vyskočil na klín."Ale jo, jde to. Určitě si v průšvihu, jinak by si mě nevolal." Já se jen ušklíbl."Ty mě, ale zraňuješ." Usmál jsem se."No, ale pomoc budu potřebovat. Víš co máš dělat že?" Dráček jenom kývl a vyskákal mu až na ramena, kde se schoval pod oblečení. Já se zase jen opřel a čekal.

Po chvíli jsem zase vstal, že se půjdu projít."Reiki? Mám takovou otázku...proč nejsi taky modrobílý jako ostatní?" Dráček vykoukl z poza oblečení."To si pleteš...nejsem jediný...všichni nejsou sněžní, i když pochází z toho původu. Někdy se stane, že se narodí jinak barevný...buď kvůli nějaké příhodě nebo něčemu jinému...je to různé a taky si někdy draci vybírají partnery i z jiné rasy, než té naší. Je pak na něm, kde si vybere zůstat...jsem toleratní stvoření. Dokonce umí někteří i využívat jiné schopnosti, než led, vodu a vzduch, ale většinou jsou schopnosti dány po matce, která bývá v mnoha případech sněžná. Já třeba mám rodiče oba modrobílé, ale jsem takový díky jedu, který se do matky dostal před porodem. Změnil mi tak barvu kůže po narození. Všechno" Zeptal se ho a pořád měl vystrčenou hlavu."Zatím ano...díky." Reiki se jen jakoby usmál a zalezl. Já se odebral někam ven.
(přesun)

Do Hokageho kanceláře přiletěl orel skalní.... v zobáku drží svitek,na kterém je pečeť(jednoduchá pečeť)...
a malím písmem pod pečeťí: Pro Assasina Senju

Od budovy Velitelství Aliance , která je v této době už uzavřená jsem vyrazil směrem k Hokageho budovy.Po cestě jsem sledoval Konohu , která se chystala na příchod noci.Slunce pomalu zapadalo a jeho paprsky krásně osvětlovaly cestu.Po chvíli jsem dorazil k Hokageho budově , kterou hlídalo několik stráží.Pomalu jsem vešel dovnitř a po schodech jsem vyšel k Hokageho Kanceláři.Zaklepal jsem.*Doufám , že mě Hokage-sama konečně vyslechne...už mě nebaví být takhle slabý...já potřebuju být silnější...abych mohl pomstít svou rodinu* pomyslím si a čekám , jestli se něco nebo někdo ozve.Když se dlouho nic neozývalo , usnul jsem přede dveřmi.

"Wow.Tak to je Hokageho-sama kancelař"
Prohliži si budovu ale nejdou otevřit dveře."Dneska tu nigdo neni"pomysli si.
Přijde před budovu a tam si sedne na lavičku a odpočiva.

"Ach,nachvili sem usnul ,ale to nevadí"Postavím se a vyjdu se podivat
dale do města.Křach."To nezni dobře Jiuukan ninjutsume tělo nesnáši dobře asi
budu muset dojit domu pěšky."Jdu směrem k braně a tam bez zadneho oznamení
du přimo do Sunagukure .
V myšlenkach si přehrávam celou Konohu.

Stáleposkakuje orel na stole a neví co roupama...

Oba chakroví havrani před kanceláří přistáli.
Ten můj okamžitě zmizel a já se posadila před kanceláří do tureckého sedu. Zády jsem se opřela o stěnu. Ten jeho si jen lehnul, ale zůstal. Klidně si tam mohl usnout, ale já dala přednost povídání. I když jen chvíli, protože se mi začaly zavírat oči. Vrána si ho pořád přidržovala, no kdyby chtěl vstát, nechala by ho a rozpadla se. Já po chvíli usnula.

Doletěli jsme a přistáli přímo před kanceláří. Její havran zmizel, ale můj zůstal. Opřela se o zeď a chvíli jen tak seděla, než usnula. Já pomalu slezl a tím nechal i zmizet čakrového havrana. Nechtěl jsem, aby spala takhle na zemi. Pomalu jsem ji zvedl a odnesl k lavičce opodál. Sundal jsem si mikinu a vestu. Vestu jsem ji dal pod hlavu a mikinou pak zakryl. Doufal jsem, že má teď aspoň větší pohodlí. Potom jsem si sedl jen vedle lavičky a hlavou se opřel o chladnou zeď. Zavřel jsem oči a pokusil se usnout.

Došel jsem až před budovu a na chvíli se zastavil. Rozhlédl jsem se kolem a na lavičce opodál někoho zahlídl. No, tak jak vidím, že lidi čekají tu, tak Assasina pořád není k zastihnutí. Sedl jsem si na jinou lavičku a díval se na budovu.

Orel už byl vyčerpán a nevypadalo to že by někdo přicházel... tak přešel do hybernačního spánku a zkameněl... (takže teď je na stole kamená soška orla skalního)

Pomalinku jsem pootevřel oči. Bolelo mě za krkem z toho, jak jsem zase spal opřený o zeď. Shijin ještě nebyla vzhůru a moje mikina ji padala. Stoupl jsem si a zase ji s ní přikryl. Chvíli jsem se na ni díval, než jsem si zase sedl a čekal. Bolel mě už zase celý člověk. Kousl jsem si do prstu a vyvolal Reikiho. Ten se jako obvykle schoval za oblečení."Buď připravený..." Vykoukla mu jen hlava."Jasně...jako vždycky..." Usmál jsem se a znovu se opřel. Zavřel jsem pomalu oči, ale nespal. Jen se mi nechtělo je mít otevřené.

Vzbudila jsem se nějak jinak než jsem usínala.
Kupodivu to bylo i příjemné, takže jsem jen zívla, spatřila Akihira v dost nepohodlné pozici, prohrábla si vlasy a chvíli jsem si ho prohlížela jestli je vzhůru nebo ještě spí.
"Etto.... Arigato." mluvila jsem pro jistotu potichu, abych ho případně nevzbudila.
"A dobré ráno." znovu jsem zívla.
Naposledy jsem před kanceláří usnula jako genin.... Ach ta nostalgie...

Pootevřel jsem jedno oko."Dobré ráno a není zač..." Usmál jsem se na ni."Vyspala si se dobře? Lepší místo jsem nenašel...gomen..."