Hokageho kancelář

"Nápodobně." zavřel jsem kancelář a vyběhl ven.

Během mžiku jsem seděl v křesle. Měl bych i učinit to prohlášení.
No dobrá. Přešel jsem k sově, otevřel klec a pohladil ji.
"Víš co máš dělat." Sova jen zahoukala a vyletěla oknem.

přišel jsem před dveře a zaťukal a čekal .

protože hokage-sama tu zřejmě neni řekl jsem si Hmmm..půjd se podíva k azumovi-sensei

-přesun

"Vstupte." řekl jsem a nasadil si na hlavu klobouk Hokage.

Přišel jsem ke dveřím, ale někdo už tu byl. Tak jsem se rozhodl čekat.

Docela jsem se podivil, ale vstoupil jsem dovnitř.
"Hokage-sama?"

"Zdravím Itachi, půjdeš se mnou, máme poradu rady." vstal jsem upravil si plášť a klobouk a vyšel z místnosti.

"Dobrá." řekl jsem tiše a vyšel za ním.

zaťukal jsem na dveře a čekal

znovu jsem přišel před dveře ,zaťukal a čekal.

Pták opět přiletěl k oknu a začal do něj ťukat, tentokrát ale vší silou..

Stráže před budovou nás znovu zkontrolovali kvůli zbraním.
''Jako by jsme něco zmohli proti kagemu a ANBU''pomyslel jsem si.
Vešli jsme do budovy.První patro bylo celkem prázdné,až na několik květináčů s různými květinami.V druhém patře vyseli nějaké obrazy u kterých jsem si tipnul že to jsou všichni kage.''Ten současný vypadá dost drsně''řekl jsem když jsem se díval na obraz pod kterým stálo Assasin Senju.
Konečně jsme došli ke dveřím kanceláře.Stál tam nějakej chlápek s kapucí a nemohl jsem se zbavit dojmu že po něm něco leze.Nevěnoval jsem tomu více pozornosti a zaklepal jsem.

Pták už nedočkavě a zuřivě mlátil do okna. Nakonec se prostě před oknem rozpustil a složil se uvnitř kanceláře. Zmateně stál na stole a hledal Hokageho.

Objevil jsem se v kanceláři, v křesle. Další pták. "Co potřebuješ?" zeptal jsem se ho chladně.
Ale ale, tvůj poslední den.
Nech mě prosím, vyřídit několik věcí, pak můžu klidně zemřít.
Muhaha. Ještě budeš prosit o smrt!

Přišel jsem ke kanceláři a zaklepal na dveře. Po chvíli jsem vstoupil dovnitř. ,,Zdravím. Tak co ruka?" Zavřel jsem za sebou dveře a pozorně sledoval místo kde měl levou ruku.

"Zdravím, myslíš tohle?"
Sundal jsem si svou masku.
"TOhle není jenom ruka."

,,C-co?" Cukl jsem s sebou a odstoupil dozadu, až jsem narazil do dveří. Za dva roky ho to už skoro celého nakazilo. ,,Co teď? Řekl bych, že čas už asi není žádný."

"Ne není, teď už se mnou dokonce mluví." ušklíbl jsem se.
"Aspoň víš, proč jsem od tebe požadoval před dvěma lety tu techniku." dal jsem si ruku před tvář a ta se opět změnila na mou.

,,Už to dokonce i mluví." Díval jsem se, jak se mu opět změnila tvář. ,,Jo, chápu." Nemůžu mu prostě říct, ať de pryč. To by byl ale život moc jednoduchý. Sklopil jsem pohled na podlahu.

"Prosím, připrav všechny Jouniny. Mikomi ať hlídá u brány, ostatní buďte připraveni prosím, Zastavit..Hebimara." řekl jsem pln odhodlání.

,,Dobře. Připravíme.." Přikývl jsem hlavou. ,,Jdu radši hned. Nikdy nevíš." Otočil jsem se a zamířil ke dveřím. ,,A ty se zatím snaž zůstat. Tak nějak sám sebou." Otevřel jsem dveře a vyběhl pryč.(přesun)

"Děkuji a Seito..Budeš mi chybět." otočil jsem se k oknu a zavřel oči. Z oka mi stekla slza a dopadla tiše na podlahu.

Přišel jsem ke dveřím, zaťukal a vešel.
"Hokage-sama, jsem tu, jak jste si přál." poklekl jsem před ním.

"Itachi, doba, kdy jsi chránil mír z pozadí je už dávno pryč. Doba kdy jsi musel pykat za hříchy klanu uchiha také. Dnes nadešel den, kdy ti Konoha vrátí vše, co jsi pro ní udělal." řekl jsem otočený stále k němu zády.