Ulice Listové

First topic message reminder :





Noční Konoha ^^ xD

Menší ukázka toho, co naleznete na hlavní třídě v Konoze:

"Tak to vobec .... "
Zasmial som sa .
"Rongu by sa asi urazil len uz neviem kde teraz lieta ."

"On umí létat?" chytila jsem se okamžitě jeho posledního slova a nadzvedla obočí.
Po chvíli mi začala klesat víčka. Na trávě jsem se schoulila, byla mi trochu zima, do klubíčka a po chvíli usnula. Měla jsem nepříjemný pocit, že zle mi bude až zítra. Dnes mě ještě ty prášky uspávaly. Jejich nevýhoda byla, že jsem tvrdila nesmysly a byla jsem naprosto přesvědčená, že je vše pravda.

Ja som sa zobudil schuleny u nej , ked som sa narovnal ani som si to nevsimol no necitil som zimu co mi bolo divne .
Vsimol som si ze ona tiez zaspala no ked som ju videl ako spi tak sa mi ju budit nechcelo no nechcel som nech prechladne .
Preto som cez nu prehodil aspon svoju mikinu a ja som ostal lezat .
Zo mna jemne salalo teplo a bol som ako radiator kedze som pri nej blisko lezal .

Přimhouřenýma očima jsem ho sledovala.
Potichu jsem se posadila. Místo hlavy jsem měla milion střepů a snažila jsem se nedomýšlet si, co jsem v noci vyváděla.

Sedel som na lavičke v jednej z ulíc a pozeral Hokage MOnumenty.

Vsimol som si ze je hore tak som sa posadil .
"Umm Ohayo ... "

"To jen, když mi řekneš, co jsem večer říkala." zatvářila jsem se naprosto zdrceně.
"Ale já vážně myslela, že mi po těch prášcích nic nebude..."

V mé tváři se vystřídala úplně zelená s bílou a nakonec jsem zrudla.
Lapala jsem po dechu.
"To... Jsem ve skutečnosti neříkala, že ne?"

"Ehm ... "
Chcilu som sa rozhodoval co povedat ale dosiel som na to ked bude lepsie ked poviem nieco ine .
"Nie neboj zas take hrozne to nebolo.... "

Nad jeho výrazem mi obočí samo vylétlo nahoru.
Takže bylo...
Povzdechla jsem a zadívala se na něj psíma očima.
"Ale nikomu to nepovíš, viď?"

Sarkasticky jsem se ušklíbla.
To jsem tomu dala...
"No..." postavila jsem se a oprášila si oblečení.
"Zkrátka arigato." promnula jsem si spánky. Pořád jsem měla pocit, že mi v hlavě něco bouchlo.

Vstal som aj ja .
"Umm teraz ides domou ?"

Pokrčila jsem rameny.
"Spíš jsem měla v plánu trénovat."

"Proč ne." odvětila jsem s mírným úsměvem.
"Když mi přestane třeštit hlava, tak ráda."

"Takze to by si si mala dat nieco na ukludnenie nie ?
Alebo este odpocivat aj ked to tak rychlo asi neprejde "
Zastrihal som usami akosi sa mi to zapacilo aj ked to bolo krapet divne .

"Další prášky do mě nikdo nedostane alespoň pár týdnů." zavrčela jsem a pak se ušklíbla.
"A do nemocnice už mě taky nedostaneš."

Zasmial som sa .
"Hovoris to akokeby ja som tam chodil rad ... "
Aj ked teraz som nad tym velmi nerozmyslal
"Tak co teda navrhujes ty ?
Alebo inak mohly by sme sa presunut na cvicisko , tam by sme sa mohly ked tak preist mozno by ta to dovtedy preslo a keby sa podarilo nasli by sme nejake dobre miesto na trening "

"Souhlasím." zavrněla jsem a ještě smetla z oblečení poslední smítka.
"Nu a... Jak ses vyspal?"

"Umm tak uslo to nastastie tu je docela mäkka trava .
A v noci ani nebolo taka zima a ked tak ja som to aj tak prihrieval ."
Pozrel som lepsie na nu .
"Tak Shijin sama vyrazime ?"

"Samozřejmě." vyrazila jsem napřed a tvářila se, že jsem příponu sama u svého jména přeslechla.

(Přesun)

(presun)

Procházel jsem se pomalým krokem ulicí. Dneska je celkem nuda. Posadil jsem se na první lavičku co jsem viděl a otočil se tak, abych měl výhled i na monumenty. Ale je tu krásně. Pohodlněji jsem se opřel a vychutnával sluneční paprsky a výhled na monumenty.