Jazero

First topic message reminder :

...

Práve som bol uprostred búrlivej výmene názorov keď sensei začal niečo rozprávať. Zbystril som pozornosť na neho a to sa mi stalo osudným. Zľava priletela päsť a pristála na mojej tvári. Spadol som na zem a pozrel sa na senseia. Mohli by ste to zopakovať?

(Ok měj se.))
Došel jsem blíže k Hideovi. ,,To je jedno, přesuneme to na jindy. A napadlo mě, jelikož si byl přibrán do týmu později, tak umíš chodit po stromech a vodě?"

Ešte chvíľu som bol omámený päsťou od toho klona, a tak chvíľu trvalo kým som si dal 2 na 3. A to sa dá? bola moja prvá otázka čo my vyšla z úst.

Začal jsem se smát. ,,S tebou bude ještě zábava." Soustředil jsem se a vylezl po nejbližším stromě na první větev. Dále se mi nechtělo. ,,Prostě jen musíš soustředit chakru do nohou, ale nesmíš ji dodávat zase hodně, ani málo, jinak bys mohl spadnout. Chce to jen trénink, abys sis zvykl." Seskočil jsem a dopadl přímo před něho. ,,Pokud stihneš dneska vylézt až nahoru, máš u mě večeři. A dělej si značky kunaiem na kůře stromu, ať víš, jak daleko si vyšel."

Vážne? Večera? Môžem Rámen? spýtal som sa a hneď som vystrelil na nohy. Klony sa ešte chceli byť, ale rámen je prednejší a tak som ich pár kopmi zničil a rozbehol sa proti stromu. Zabudol som že mám niečo plniť čakrou... Len tak som sa rozbehol proti nemu a tak to aj dopadlo. Ksichtom som vrazil do kmeňa stromu a zvalil sa na zem.
Ja som zabudol na čakru... Ozval som sa po chvíli krútenia sa na zemi.
Ešte raz! Tentoraz som sústredil čakru do nôh, ale len tak ako sa mi chcelo. Vytiahol som kunai a rozbehol sa proti stromu. Výsledkom bolo že som urobil len tri kroky a spadol som. Rovno na hlavu. Navrela mi hrča a ja som len sucho poznamenal.
Teraz som zabudol označiť kunaiom...

,,S takovou umřeš hlady." Usmál jsem se a pozoroval ho. ,,A to jsem si vzal dneska zrovna peníze. Asi je budu muset utratit sám."

Čo?? vstal som raketovou rýchlosťou. Nikdy! zreval som a rozbehol sa k stromu. Teraz som aj čakru kontroloval, a podarilo sa mi asi 8 krokov, rýchlo som zarezal do stromu a spadol na hrču. Tým mi tam navrela nová. Postavil som sa a triasol hlavou, kým mi hviezdičky nezmizli spred očí.
Au... Znova som sa rozbehol proti stromu... Takto som to skúšal asi polhoďku, kým som nespadol na hlavu asi po 50 krát. No podarilo sa mi dočiahnuť na prvé konáre stromu, ktoré boli dosť vysoko.
Senseííí? A čo takto? spýtal som sa a vytvoril pár klonov. Tie ma vyhodili na strom a zmizli.

,,Říkal jsem vyjít, ne být vyhozen." Podíval jsem se na něho. ,,Na zem a znovu. Když si vytvořil klony, tak ti ještě chakra zbývá, takže makám." Mile jsem se usmál a začal ho zase pozorovat.

Fajn... sucho som odsekol a zoskočil na zem. Ideme na to! Vytvoril som jeden klon, ktorý šiel odpočívať k jazeru a ja som napustil čakru do nôh.Hejáááá! zakričal som a vrhol sa na strom. Bol som na strome...
Ďalej!... dotýkal som sa prvých konárov...
ĎALÉJ!.... prekonal som svoj rekord a mieril som vyššie....
EŠTÉÉ!! bol som dosť vysoko... bol som asi v strede stromu, keď som sa prestal sústrediť a spadol som na zem. Rozvalil som sa tam a sťažka dýchal. Po tvári mi stekali kvapky potu.

Postavil jsem se a dokráčel až k němu a naklonil se nad něho. ,,To je všechno? Čekal jsem tedy o hodně více." Usmál jsem se a čekal na jeho reakci.

Ja nekončím... povedal som zadýchane. Preto je tu klon. Klon ku mne pribehol a pomohol mi postaviť sa na nohy. Znova som sústredil čakru do nôh, a plne som sa sústredil so zatvorenými očami. Otvoril som ich.
Ideme! zakričal som a klon ma začal tlačiť ku stromu, tým pádom som míňal menej energie.
Do nekonečna! kričal som predierajúc sa konármi až k vrchu.
A ešte ďalej... Trištvrte stromu bolo za mnou... Sekol som kunaiom a stratil som balanc. Padal som zo stromu dolu hlavou.

Chytil jsem ho, než spadl na hlavu a pomalu ho posadil. ,,Překvapující výkon. Sice to není celý strom, ale dal si do toho všechno, takže ta večeře platí." Usmál jsem se na něho a sledoval asi bude schopný vůbec vstát. ,,Zítra to dokončíš a začneme chodit po vodě."

Rámen... Hm... To znie dobre... povedal som, ale nejak divne... Znelo to ako keby som bol v nejakom delíriu... Klon sa zrušil a ja som sa opatrne postavil. Trochu sa zo mnou zatackalo, ale udržal som balanc. Už som nedokázal ani udržať klon, ktorý tým pádom sa zrušil. Po chvíli som sa ozval.
Sensei, asi ma tam odnesiete... Akosi ma nepočúvajú nohy... povedal som mu a pokúsil sa o krok, ale nič sa nestalo. Dúfal som že to sú len nejaké následky tréningu a neochrnul som.

,,Co se dá dělat." Vzal jsem Hidea a hodil si ho na záda. ,,Drž se." Vyrazil jsem do ulic.(přesun)

Nenamietal som, predsa Rámen je Rámen (presun)

Dokráčal som až k stromu, kde som včera trénoval. Asi si tu vybavím trvalý pobyt. usmial som sa a vytvoril jeden klon. Rob niečo neužitočné! rozkázal som mu a sám som sa pustil do tréningu chodenia po strome.
Klon sa postavil k vode a hádzal si žabky.
Po hodine sa mi podarilo vyliezť až na samý vrchol stromu. Usmial som sa a utrel si pot z čela. Hm... a už len počkať na senseia. usmial som sa a čakal na vrchole stromu.
Keby sem teraz prišiel sensei, všimol by si len klon, ako si hádže žabky.

Přišel jsem k jezeru a zamířil hned k jezeru, kde byl Hideův klon. ,,Tak co? Už tě to přestalo bavit?"

Klon

Sensei... Včera som to skoro dokázal, poďme na vodu... smutne som sa pozrel na senseia.

,,Jak chceš." Přešel jsem na vodu a podíval se na něho. ,,Chození po vodě je mnohem těžší, než po stromě. Zatímco strom se nehýbe a dáš do chodidla určité množství chakry, tak voda je něco jiného. Voda se stále hýbe, ať už je to nějaká malá vlna, nebo větší, takže musíš chakru neustále kontrolovat a přivádět ji do chodidel podle potřeby."

Klon

To je ťažšie? K sakru! povedal a rozplynul sa v obláčiku dymu.

Hideo

Senseí. zavolal som na senseia z vrchu stromu. Dokázal som to! uškrnul som sa a pozrel sa dole. To je výška. Ako dole? zamyslel som sa a po chvíli som dostal nápad. Kage Bunshin no jutsu. 10 klonov sa objavilo vedľa mňa na strome.
Naraz! Teraz! zakričal som a klony začali naťahovať vrchol stromu k zemi. Keď som usúdil, že to ďalej nepôjde, som zakričal...
Na 3 ho pustíte... 1.... 2... Ešte som nepovedal!!! zakričal som, ale to už som letel k jazeru. Pristál som dosť ďaleko, asi v strede jazera a vyplával som hore. Husté... Ešte raz! zakričal som a upaľoval ku brehu.
Doplával som až k brehu a chcel sa odstreliť ešte raz, ale zastavil ma senseiov pohľad. Fajn.... Neskôr... a vrátil som sa ku brehu. Začal som sústrediť čakru a vošiel do vody. Keďže som už bol mokrý, ani mi to extra nevadilo, ale aj tak som sa nahneval, keď sa nohy dotkli dna jazera. Hm... Znova som sústredil čakru a znova to dopadlo ako predtým. Na 10 pokus sa mi podarilo trochu sa udržať na vode, od radosti som sa prestal sústrediť a znova spadol do vody.

Na to jak letěl vzduchem jsem jen kroutil hlavou. Přešel jsem na břeh a sedl si do tureckého sedu. ,,No, jen to zkoušej dál."

Zamračil som sa na senseia. Hm... Otočil som sa k jazeru a znova sa pokúsil stáť na vode. Ale teraz sa mi to vôbec nedarilo. Nedokázal som sa udržať na vode viac ako pár sekúnd.
Ksóóó... nahnevane som vyplával z vody a udrel do zeme na brehu jazera.
Vykašľal som sa na oblečenie, aj tak som tu bol sám, a dúfal že sensei nie je Ero, vyzliekol som sa, takže som mal na sebe len plavky. Znova som to skúšal, ale bez výsledkov.

,,No jo no, to je už trochu složitější, chce to jen trénovat." Zavřel jsem oko a přemýšlel.

Znova som sa pustil do chodenia, s ešte väčšou vervou. Trvalo to nejakú chvíľu, než som si uvedomil akú chybu robím. Totižto som si spomenul, čo to hovoril sensei na začiatku.
" Voda se stále hýbe, ať už je to nějaká malá vlna, nebo větší, takže
musíš chakru neustále kontrolovat a přivádět ji do chodidel podle
potřeby"
Stále ju kontrolovať... znelo mi v hlave... Stále... Podľa potreby... Ksóóó.... to je veľa myšlienok! zakričal som nahlas.

Nad jeho výkřiky jsem se jen pousmál a lehce otevřel oko, abych se podíval jak se mu vede. Po chvíli jsem ho zase zavřel a stále se usmíval.