Jazero Sarouma

Prišiel som na toto zvláštne miesto zrejme nielen kvôli tréningu ale aj kvôli zvedavosti či bola pravda o tomto jazere v Sune, dedine skrytej v piesku.
V jazere som si opláchol tvár a trocha sa začítal do zvitku z technikou.
Hoci som bol dosť začítaný čisté nebo posiate nádhernými hviezdam.
Teraz som skôr pozeral na nebo ako do zvitku.
Takto som tam sedeľ na brehu jazera a kochal sa tou krásou.

Po peknej noci kedy som chvíľami spal, čítal a pozeral na nebo som sa zobudil.
Porozhliadol som sa okolo seba stále tu nikto nebol čo mi vcelku vyhovovalo "Hm...aké pekné miesto sa divím že tu nikto nieje"
Postavil sa a trocha som sa ponaťahoval.
Odložil zvitok lebo učenia som mal zatiaľ dosť.
Zato so si vyvolal moju palicu Bo a začal s ňou cvičiť bez udaného cieľa.
Bolo to skôr také ukludnujúce cvičenie ako bojové.

Běžela jsem vesnicí a hledala Kaliona kde jen to šlo. Zastavila se koukla se jestli tu
není. Běžela jsem ze strany na stranu a mohla si pritom hlavu vykroutit ale Kalion
nikde... (presun)

Po mojom kludnom tréningu som sa cítil veľmi dobre.
Ale tma sa začala blížiť a ja som pochopil že to v knižnici skúsim ešte raz.
Tak som palicu zapečatil znova do zvitku a pobral sa preč. (Presun)

Přišel jsem k jezeru kde jsem se jen tak poflakoval a užíval si slunce. Nakonec jsem si byl i zaplavat a potom jen v bermudách ležel na pláži a nechal osychat kapky na mém těle.

Už jsem byl suchý a tak jsem se oblékl. Sedl jsem si na jednu nízkou zídku a pozoroval vodu. Přeci jen mě to dost uklidňovalo a dostávalo mé myšlenky jinam.

Už jsem se musel od vody bohužel odpoutat a vydat se do knihovny pro nějaké nové informace a snad i techniky. Vstal jsem tedy z té zídky a ještě naposled hodil pohled na hladinu jezery. Byl jsem ve městě jen chvíli a už mi scházela ta mrazivá horská vánice. Vyhnal jsem však tyhle myšlenky a zamířil směrem do centra Suny. Přeci jen jsem neměl čas na to se jen poflakovat. (přesun)

Na toto místo jsem se zatoulala poprvé a fascinovaně jsem hleděla na množství vody.
Tolik... Vody... V Suně?
Nechápala jsem to. Posadila jsem se na okraj jezera a sledovala ho.
Jako moře a pláž. Zajímalo mě, jestli je voda slaná, ale pravděpodobně nebyla.
Prsty jsem se dotkla hladiny.
Hmm... Halucinace ještě nemám..
S menším úsměvem jsem si na břehu lehla, přivřela oči a odpočívala.
Měla jsem volno. Měla jsem klid. Co víc si přát?