Jazero

First topic message reminder :

...

Po ukázaní pečatí som sa postavil vzpriamene "Hokage-sama ukážete mi nejakú techniku vhodnú pre mňa?"

Prikývla som...Azuma...To je kto? opýtala som sa samej seba a dúfala som, že môj nový sensei sa bude aspoň dobre správať a nebude drzý...Pokrčila som ramenami a pozrela som sa na jazero...

"AZuma má taijutsu, určitě se ti bude hodit," mrkl jsem na Fu.
"Možná, něco najdeme v Knihovně.." odpověděl jsem Kintovi.

Len žeby ma neprizabil povedala som potichu, je dosť možné, že to niekto počul...

"Ok" pousmial sa "A pojdeme na misiu?" dodal a pozrel na nebo a hneď Hokagemu do očí

Dobre no...Tak ja idem za svojím novým senseiom poznamenala som a so zvitkami som odbehla k Azumovmu domu (presun)

A..Ale Hokage-sama a čo tým Seito? Pokiaľ viem je v ttom týme ešte niekto okrem mňa nie?,, povedal som vyľakaným hlasom ,,A vážne s takýmito sa mi nechce ísť ani psov venčiť,, pozrel som sa na toho čo tam stál vyzeral fakt uboho

"Shimonu!" zatvářil jsem se přísně.
"Všichni jsme lidé z Konohy a všichni jsme na jedné lodi..TO je jediná věc, kterou ti na to řeknu." pokračoval jsem a opět přísně.
"Jdu do kanceláře..Kinto, pak tam přijď dám ti nějaké techniky.."

"Hai" povedal som dôrazne a čakal kým odíde hokage...

"Vrrr" ,,Tak v tom prípade ma môžete poslať na sólovu misiu ja z mojim summonom budeme ako celý tým stačiť a nebudeme ničím zdržovať,, povedal som urazeným hlasom

Sevřel jsem ruku v pěst, otočil se a Shimonovi jednu vrazil.
"Jsi Senju a jsi obyvatel Konohy!!" V takových chvílích jsem se choval podobně, jako má prateta Tsunade.

Chcel som to urobiť až keď by Hokage odišiel (xD) povedal si v duchu a usmial sa "Hokage-sama predbehli ste ma"

,,Pch,, pozbieral sa na nohy a otočil sa ku Kintovi ,,Veď by si si ešte ublížil,, a potom ho úplne ignoroval a pozrel sa na Hokageho ,,Klan Senju je už dávno zapadnutý v histórii,,

podisiel ku stromu poskladal pečaťe ale nič

"Klan Senju nikdy neztratí svou slávu..My dva a celá Konoha je toho svědkem. Tohle je dědictví, které nám zanechal První Hokage..Já se za vás biju na srazu Kage, málem vyhlásím válku Iwagakure a tohle za to dostanu..Za všechny mrtvé Hokage, kteří položili život za vaše životy. Jeden moudrý muž, jednou řekl..že ti co porušují pravidla a nařízení jsou považování za odpad, ale ti, co opustí své společníci..Jsou horší než to. Nikdy bych nevěřil, že se dožiju toho, kdy se Uchiha bude chovat jako Senju a Senju jako Uchiha.." celý jsem se třásl vzteky ale snažil se hovořit a tvářit naprosto klidně.

Zatol som päste a držal som sa silou pri zemi...no navonok som bol úplné kľudný

,,Pche,, zase mal ten svoj ľahostajný postoj i keď nevedel odkiaľ. ,,Takže ja idem na tú misiu sám,, nahodil ako by sa nič nestalo a bol pripravený odísť

"Mokuton: Jubaku no jutsu.." zašeptal jsem a pod Shimonem vyrostli tvrdé a pevné kořeny.

"To ho Seito nic nenaučil?" podíval jsem se na své studenty s touto otázkou.
"Půjdeš s námi..a ukážu ti, co znamená být Ninjou z Konohy..Za deset minut u brány..Všichni tři..Pokud Shimonu nepříjdeš..Budu krutý, označím tě jako za nekompatibilního jinchuuriki a vyjmu z tebe Sanbiho.."

,, Pff,, odfrkol si zo znechuteným výrazom v tvári pozeral na Hokageho. "Sanbiho si nedám" a nakoniec dodal ,,Keď to musí byť,,

Už som to nevydržal a jak som bol otočený k nemu chrbtom tak som zovrel päste este viac otočil som sa a vrazil mu jednu z celej sily...potom som sa otočil a šiel k bráne
(presun)

On je opravdu omyl..Leda že.. v hlavě mi problikla vzpomínka na ten rozhovor, kdy přijímal Sanbiho.
Ruku jsem dal za zády, na prstech se mi rozsvítila světla. Natáhl jsem se k němu a rychle mu vtiskl novou pečeť na břicho.
"GOGYO FUUIN!"
Doufal jsem, že ta pečeť rozhodí propojení mezi čakrami Sanbiho a jeho vlastní. Tak zůstanou obě separované.

Tu ranu päsťou sOm úlne odignoroval. Ale to čo nasledovalo potom sa ignoroovať nedalo pocítil som neuveriteľnú bolesť na pečati. Bola to taká bolesť až som stratil vedomie. Spadol som na zem na brucho a v bolestnom kŕči som bezhybne ležal.

pohol sa k brane (presun)

Zobudil som sa s peknou bolesťou hlavy a pečať a celé telo m bolel. Nemohol som si spomenúť čo sa mi stalo. Nepamätal som si nič len poriadnu bolesť. Podarilo sa mi ľahnúť si na chrbát a pozeral som sa do neba. Zavrel som oči a chcel som si oddýchnuť.