Tsuina rezidence^^

Došla jsem až k ní. Z vrchu jsem na ní zhlížela, jako Bůh pomsty. "Copak drahá...?" prsty jsem jí zvedla tvář, abych jí viděla do očí. "To JÁ jsem tvůj dárce, tvůj spasitel... ať jsi sem přišla dělat cokoliv... odejdeš s novou silou... nedokážeš tomu vzdorovat.. to nikdo! Stala jsi se vyvolenou s mým darem, je na tobě jak jej využiješ. Přijmy tu sílu, kterou jsem vložila do tvého nitra a využij jí. Nejsi hloupá, že...?" prsty jsem přejela po její tváři a potom se narovnala. Prošla jsem okolo ní. "Takže... bezinkový? Má lahodnou nasládlou chuť..."

Po vypočutí jej slov mnou mierne trhlo, chcela som jej niečo odseknúť no odpoveďou ktorú som jej dala bolo len tiché zaskučanie a neúspešný pokus o to, aby som sa postavila na nohy.

Celkem pobaveně jsem ze stromu poblíž domu sledovala. Nováček, ještě s pečetí neumí...Ale je silná.. Usmála jsem se a na větvi se postavila. Chtěla jsem seskočit dolů, ale vítr mi přivál něčí přítomnost. Zvedla jsem hlavu a usmála se znovu. Takže Uchiha přežil.. Seskočila jsem ze stromu dolů a dům si velkým obloukem obešla, abych si vzápětí vyskočila na střechu domu. Kisuke byl otočený zády ke mně a já k němu přišla blíž. Klekla jsem si za něj a naklonila se k němu
,,Takže jsi přežil? Gratuluji." zašeptala jsem mu do ucha a odtáhla se.

"ty jsi kdo ?" pomalu jsem se otočil

Několikrát za sebou jsem zamrkala řasama. ,,Hee? Takže si mě nepamatuješ? To není zrovna milé." usmála jsem se sladce a naklonila hlavu na stranu.

usoudil jsem že nebude tak nebezpečná tak jsem se k ní zase otočil zády a koukal do nebe

Na čele mi pulzovala žíla. V mžiku jsem měla v ruce flétnu a pomocí ní jsem si ho opět otočila k sobě. ,,Laskavě se nauč chovat. Toto chování je nepřípustné. Při rozhovoru s princeznou bys měl mít vybrané způsoby, takže si nekoleduj." přivřela jsem lehce oči.

"až nějakou uvidím...snad si vzpomenu" řekl jsem s klidem

,,Dobře." přikývla jsem a co nejsladčeji se usmála. Rozpřáhla jsem se a PLESK! Na tváři se mu objevil červený obtisk mé dlaně. ,,Vždy si vzpomeň na tuto ránu a hned budeš vědět, jak se chovat. Právě mluvíš s dědičkou této země, baka." vzala jsem ho slabě flétnou po hlavě a zvedla se k odchodu.

"už jdeš ? jaká škoda" konečně..ještě chvíli a asi by nepřežila vzdychl jsem si a lehl si na záda

do rezindece přiletěl malý tyrkysový (podotýkám velmi ukecaný) dráček a přistál Tsukiko na rameni

Fíha to byla dálka, doufám že se mi dostane patřičné péče, chtěla bych masáž....jo ta by bodla... v jednom pařátu držela dopis

pro Tsukiko:

.....No a jistě by bodla nějaká ta pečínka a hej poslouhcá mě tu vůbec někdo? nadskočil dráček na Tsukiko rameni

Nadechla jsem se k odpovědi, ale pak jsem nechala pusu zavřít. Opravdu mi za to nestojí..Pche a tohohle šme*da jsem se starala, abych nez*ebnul, když se mu Tsukiko rozhodla dát pečeť. Už nikdy více! Přiložila jsem si flétnu k ústům a hrála na ni jemné, uklidňující melodie. Posadila jsem se pěkný kus od Uchihy, abych měla výhled na tu blondýnku, která se snaží zkrotit pečeť. Lidé jsou stejně všichni stejní.. problesklo mi hlavou a pak už jsem se věnovala hraní na flétnu.

"Hej...zeleno vlasá proč zůstáváš u té...ehm jak že se menuje ?"

Pootočila jsem na něj hlavu a s ní zavrtěla. Ten se slušnému chování nenaučí..
,,Nejsem hej, ani počkej. Mám jméno- Tsuyu." zamračila jsem se. ,,A myslíš Tsukiko-sama? Hai, je to můj sensei." protáčela jsem si flétnou mezi prstama.

"Jó tam ta......Tsiyu co ? trochu sem nedával pozor"

Podívala jsem se na draka. Pozvedla jsem obočí, ale mile se usmála. "Je mi potěšením! Můžeš si zaletět do naší kuchyně, určitě tě pohostí-" Jo, Kaguya tě přetáhne koštětem ty malá obludo! Usmívala jsem se laskavě. Pak jsem se otočila k Lizzy. "Řekni, drahá,.. budeš ráda až se ti tohle stane v boji...?" naklonila jsem se nad ní. "Můžu ti pomoct od všech problémů s pečetí!" zašeptala jsem.

,,Řekla jsem, abys o mě nemluvil jako o neživé věci!" povzdychla jsem si a dala ruce dozadu, abych se o ně opřela. ,,Takže jsi za Tsukiko přišel..." pousmála jsem se. ,,Takže je to pravda..Všichni jsme loutky." naklonila jsem hlavu na stranu a pohupovala nohama ve vzduchu, neb jsem seděla na kraji střechy.

"nejsem loutka...vezmu si co chci klidně i násilím a pak si odejdu kdy se mi zachce nezastaví mě ani ona a ani ty Tsiyou" sakra...to je trapas vůbec nevím jak se menuje..vlastně tak trochu jo ale...sákra kdyby mi ho tak řekla ještě jednou !

,,Tsuyu."opravila jsem ho. ,,Jsi naivní, Kisuke." usmála jsem se a zahleděla se dolů na Tsukiko. ,,Vůbec nevíš, co to je, mít pečeť. Neznáš její sílu, nevíš, co vše se může stát...No však to poznáš." ušklíbla jsem se tajemně.

Dag přistál na dvoře rezidence seskočila jsem z něj měla jsem na sobě svůj (luxusní xD) cestovní plášť s kápí do čela a šla jsem halvním vchodem instinktivně jsem šla tam kde by mohla Tsukiko být. PO chvíli jsem jí našla opřela se o futra a sledovala jí i to co tam měla u sebe. V tu chvíli mi na rameni přistála Leiko a začala krafat a tak dále...ignorovala jsem jí

"ZDravím Tsukiko." řekla jsem chladně

Zvedla jsem se od Lizzy. "Reino!" pousmála jsem se mile. "Ráda tě vidím drahá, sluší ti to, vypadáš skvěle!" konstatovala jsem a udělala k ní pár kroků. "Chtěla bych tě jen upozornit.. náš dům je momentálně... trochu plný, sešli se mý vyvolení." lehce jsem se usmála. "Čaj?!" otázala jsem se a už jsem si to mířila k salonku.

"Ano právě na ten jsem přiletěla velmi ráda. Děkuji." zamířila jsem za ní

"Koukám že se nenudíš. Byla jsem dlouho pryč a musím ti něco říct a je to celkem důvěrné." sundala jsem si kápi a rozepla plášť

"Tak ať !...pro "ní" udělám cokoli"

Po čtyřech jsem dolezla k němu a posadila se vedle něj. Sledovala jsem příchod bývalé vůdkyně Akatsuki a ušklíbla se. ,,Víš, když si Tsukiko usmyslí, že tě tu chce mít, budeš muset poslechnout. I proti tvé vůli. Tu bolest neustojíš, ani se nenaděješ a je po tobě." usmála jsem se. ,,Ale jinak...vítej mezi vyvolenými." naklonila jsem hlavu na stranu. ,,Máš se toho ještě co učit, takže hodně štěstí."

"hm žádná bolest není dost velká aby mě zastavila..dal jsem slib a hodlám ho dodržet"