Tsuina rezidence^^

Přitáhla jsem si kolena k tělu a hlavu si na ně položila. ,,Jaké to je? Být zamilovaný a být milován? Mít někoho rád?.." zeptala jsem se s pohledem, upřeným kamsi dolů.

"nevím jaké to je být milovaný...neměl jsem tu poctu...ale milovat...je to...krásné ale někdy často bolestivé "

Usmála jsem se. "Meruňkový, nebo ostruživový? Či indický? Déle se louhuje, ale jeho chu´t je delikátní!" vyndala jsme dva šálky a nechala vařit vodu. "Povídej, kde jsi byla a co jsi dělala. Hořím touhou dozvědět se novinky!" pousmála jsem se.

,,Bolestivé.." zopakovala jsem. ,,Je tedy lepší nemilovat?" vyptávala jsem se dál. Nevěděla jsem, proč mě to najednou zajímá. Najednou? Ptala jsem se sama sebe už víckrát, ale vždy mě to hned přešlo. Stejně jsem to však chtěla vědět.

"nevím..." sklopil jsem pohled "záleží na tom koho miluješ...jestli je tvá náklonost opětovaná je to krásné...je li neopětovaná a ta osoba kterou miluješ začně milovat někoho jiného....je to...tak bolestivé"

Otočila jsem se k němu. ,,I přesto to pro ni děláš? Podstupuješ obrovskou bolest, smrt? Proč je tak důležitá?" chrlila jsem jednu otázku za druhou.

"Dám si Meruňkový." posadila jsem se do křesílka xD

"Novinky to jsou. Mám hodně plánů a chci abys o nich věděla a byla bych moc ráda, kdyby jsme je dělaly spolu. V první řadě ti řeknu horkou novinku Raikage...Rin Kagayaki je mrtvá a Kumo je bez Raikage." podívala jsem se na její obličej jak na to bude reagovat

"protože ji miluji..." dál jsem se o tom nehodlal bavit "až bude mít čas...ať si mě najde jdu zabít nějaké nuukeniny"

Postavila jsem před ní čaj a svůj zamíchala. "Umm zajímavé, zajímavé!" usmála jsem se. "Kdo bude novým raikagem? Ví se to už? Máš snad nějaké plány?... a kdo ji vlastně zabil?!" upila jsem čaj.

"Poslední slova byla že chce aby Raikage byl již zesnulý Everest. Připadá mi to absurdní kdo by ho oživil. No...." tak nějak váhavě jsem začala, pak jsem si raději usrkla čaje. "No zabila jsem jí já. Bylo to docela jednoduchý. To samí plánuju i s tou od Kiri, z její krve jsem byla stvořená." procedila jsem skrz zuby. "Ale zpět k mím plánům."

Překvapeně jsem se na něj podívala. ,,Kdo si tě má najít?"

"Tsukiko....zatím"seskočil jsem z domu a bežel do středu otogakure

Ano, mé já se opět vrací. Na melancholickou náladu jsem si ani nevzpomněla. ,,Promiň, Uchiho, ale jsi opravdu naivní..Tsukiko tě hledat nebude, čeká, až vyvolení přijdou za ní." posadila jsem se na kraj střechy a pohupovala jsem nohama, přičemž jsem na flétnu opět hrála líbivé melodie.

Otočila jsem na Reinu pohled. "Promiň, moje milá, ale na Mizukage ani nesáhneš! Je moje!" pousmála jsem se a napila se čaje. "V tom případě... by se Kumo mohla připojit k nám.. ne?" olízla jsem si rty.

"To jsem si myslela mám v úmyslu obsadit svou rodnou vesnici. Ale vysvětli mi jak je mizukage tvoje?" dala jsem si nohu přes nohu

"Mohli byj sme obsadit Kumo jen co je pravda jsou tam hodně slabí."

Napila jsem se čaje. "Je vyvolená... moje první peče´t. Moje spojka s minulostí. Ona patří mě! Je jako mé dítě!" pousmála jsem se. "Kumo by se hodila, to jistě..." zamyslela jsem se.

"Vrátím se" mávnul jsem na ní a zmizel

Pousmála jsem se a pokývala hlavou na pozdrav. Jistěže se vrátíš. Každý se vrátí ke svému spasiteli..

povzdychla jsem si

"Tsukiko musím ti něco říct. To že mě moje praprababička oživila není jen tak samo sebou. J8 jí ty slova zprvu nevěřila, ale rozpaky Zetsua mě v tom jedině ujistili. Jsem prý vyvolená nového světa. Mám se stát Bohem po boku Kagamiho, který je nejsilnější Uchiha. Náš klan je tvořen z krve Uchiha a Yamada proto ke mě všichni Uchihové měli takové přijatelnější chování. Odmítala jsem ho až pak jsem uznala že má pravdu a my dva by jsme měli být u sebe. Jenže mě tím omezil mou svobodu což jak sama víš se mi nelíbí a odešla jsem od něj, vím že si mě později najde znovu protože beze mě nemá šanci ale já bych byla mnohem mnohem raději kdybych mohla být po boku tobě než jemu ty apsoň po mě nebudeš chtít svatbu." řekla jsem už poslední slova ironicky a hleděla jsem naní s největší upřímností v očích

Pousmála jsem se a prsty jemně pohladila hřbet její ruky. "Vždy jsi byla a vždy budeš mím Andělem při cestě k novému světu. Není tu místo pro dva Bohy... takže bu´d já, nebo on... na tom nic nezměním! Nicméně... jsem ráda, že jsem tě mohla poznat, a že tě skutečně znám, drahá přítelkyně!"

"Ne to spíš já, vím že u tebe najdu pochopení i když jsem se obávala tvé reakce." napila jsem se čaje

"Hodně jsem se rozhodovala zda ti to řeknu nebo ne nejdřív jsem simyslela že radši ne, ale situace se změnila. Vím že ty mě podpoříš." usmála jsem se

"Víš,... každý člověk kope na svém záhodku, zahazovat se ostatními je zbytečné, chápu tě! Žiješ svůj život, takže chápu.... no... uvidíme, jak se to vyvine!" pousmála jsem se. "Mám pro tebe taky novinku. Mám tu jednu lahůdku. Uchihu s předky Akasunů!" pousmála jsem se.

narovnala jsem se a překvapeně zamrkala. "Ehm máš tu malou holku kazekage?"

"Hai..." kývla jsem hlavou. "Škoda, že nemáš Rukiho... byla by z nich dobrá dvojka... zničit a zlomit jejich vzdor... mají dobrý potenciál. Ale dala jsem jí pečeť... nevypadá, že ji přežije..." povzdechla jsem si. "Ale ona není hlavní věc.."

"Rukiho drží ten slizoun Hebimaru. K němu se zatím nedostanu, ale chci ho zpět." napila jsem se čaje "CO je hlavní věc?"