Tsuina rezidence^^

Chytila jsem ji za ruku a mírně stiskla. Nic jsem neřekla, jen se jemně pousmála. "Hodně štěstí!"

usmála jsem

"Děkuju, pokusím se nezklamat. Na odpolední čaj mě nečekej." usměju se a vyrazím hledat Rukiho, chakra napověděla že je na střeše tak jsem za ním šla

"Ruki?" došla jsem k němu "Jdu útočit na Konohu, nevím kdy se vrátím do té doby budeš poslouchat tetu Tsukiko, v deset budeš v posteli a pilně trénuj. Mám tě ráda." řeknu tišeji a políbila jsem ho do vlasů a pak už přiletěl Dag a já na něj naskočila

"Co draci?"

Připojí se k nám na cestě

"Výborně." (přřesun)

Poslouchat Tsukiko?To si dělá srandu?Vždyť ona je blázen no co a večerku si udělám delší heh"Pousmál jsem se a šel ven trénovat své oči a rychlost.

Všetko čisté a na svojom mieste, perfektná robota.
Po práci som sa vydal na krátky oddych von, kde som so založenými rukami sledoval Rukiho tréning.

Na chvíli jsem se zastavil a odpočinul si.Neměl jsem skoro žádnou chakru,ale cítil jsem že můj sharingan se o něco zlepšil a to stejné běh pomocí chakry.Moje rychlost byla obrovská,avšak stále to nestačilo,abych byl silnější jak ostatní ninjové.

Po dlouhém tréningu ze svitku,který jsem si vzal dávno od Reiny jsem se ho konečně pořádně naučil.Jediné co mi chybělo bylo ho provést naostro.Kousl jsem se do prstu a položil ruku na zem a zavolal "Svolávací jutsu"Tam kde jsem stál jsem již nebyl a přesunul se jinam.

Zasa raz som nerobil nič iné, iba prechádzal od miesta k miestu a staral sa o dokonalú čistotu.
Vyzerá to, že mám hotovo.

Vešla jsem do chodby s knihou v ruce a málem do něj vrazila. "Kaguyo,..." věnovala jsem mu upřímný úsměv. "Nenapadlo mě, že v tuhle hodinu budeš uklízet!" ušklíbla jsem se.

Venoval som jej pozornosť.
"To ani mňa pred 6 rokmi a vidíte."

Pousmála jsem se. "Víš... někdy si říkám, proč to všechno děláš... jistě, nechceš bojovat, ale stejně... uklízet, vařit čaj, luxovat, mýt nádobí... nechtěl jsi někdy něco jiného?" zamyšleně jsem se opřela o stěnu.

"Po pravde, toto je moja predstava o šťastnom živote."
Na malý moment som sa zamyslel.
"Nikdy som nemal veľkú fantáziu. S istotou viem iba jedno. Som sto krát radšej za to, ako je to teraz, než ako to bolo v minulosti."

Naklonila jsem hlavu na stranu a zvědavě přivřela oči. "Proč? Když o tom tak přemýšlím... vlastně nevím, co bylo před tím... prostě jsi se u mě najednou objevil a já to brala jako samozřejmost... nechtěl jsi se třeba vrátit? Za přáteli,.. za rodinou?" mírně jsem se pousmála. Asi mi ten fakt, že Reina je nejspíš mrtvá rozehřává buńky, nebo nevím, protože tolik sentimentu jsem dlouho necítila...ironicky jsem se ušklíbla.

"No, viete, to je tak, moja rodina- tak počkať."
Zatváril som sa malinko podozrievavo.
"To je poprvýkrát, čo sa na to pýtate, madam. Deje sa niečo, o čom neviem?"

Otočila jsem se k oknu, chvíli jen mlčela. "Chybí mi Reina... nevím to jistě, ale reálně vzato je mrtvá... od té doby co odešla... nevím, mám zvláštní nálady, které jsem dřív neměla... zjišťuji, že jsem celý život...ach dost!" pousmála jsem se. "Zasvětila jsem život záchraně světa a nyní kolísám, ale to přejde... mluv, nechci přemýšlet o sobě!" odklonila jsem se a ledovýma očima si jej přeměřila.

Povzdychol som si a spustil.
"Nie je o čom hovoriť. Nemám žiadnu rodinu. Do 6 rokov som ani nevedel o vonkajšom svete, bol som držaný doslova nakrátko mužom, ktorý s najvyššou pravdepodobnosťou ani nebol mojim skutočným otcom. To bolo niekedy v čase, keď nás tá päťchvostá potvora prepadla. Prvý pokus na pečatenie zlyhal, gobi opustil telo jinchuurikiho ešte než bolo dokončené a prišiel o život. Nemali žiadny záložný plán, tak vybrali mňa. Bolo im ukradnuté, či to rozchodím, alebo nie."
Sám som sa zastavil.
"Trochu som sa nechal uniesť. Každopádne, bol som označený za beštiu s monštrom vo svojom tele, ktoré bude najlepšie držať pod zámkom. Nepodarilo sa, celých 7 rokov som sa len schovával a unikal. Mojou obživou bol kradnutý chlieb a ovocie. Skúste si to porovnať s tým, čo mám teraz."

Pousmála jsem se. "Máš pravdu, tak jsem to neviděla... lidem se nedá věřit. Jsou plní nenávisti, neohleduplní k ostatním, sobečtí a nespravedlivý. Nenávist je jednou zabije, všechny!" mírně jsem se zamračila. "Už jen dva... mít ty dva kameny, skončím tuhle nenávist,... nechci aby se dělo to, co se stalo tobě..." stočila jsem k němu pohled. Znovu jsem se usmívala. "Jsem ráda, že jsi tady..."

Na tvári sa mi konečne objavil úsmev tiež.
"Som rád, že ste rada, že som tu."

"Krom toho, kdo by mi vařil čaj?!" ušklíbla jsem se a opět se tvářila, jako stará dobrá- stará zlá Tsukiko. "Nemáme čas myslet nad minulostí, jistě je důležitá, ale nejdůležitejší je budoucnost..."

"Máš pravdu! Jen chci abys věděl..." vzdychla jsem a otočila se k odchodu. ",že pro mě nejsi jen služka! Jsi daleko víc, než si umíš představit!" lehce jsem se pousmála a odkráčela do knihovny. Už toho sentimentu bylo dost!

Otočil som sa opäť svojou cestou.
Nikdy som to inak ani nevnímal.

Vstala jsem od rozečtené knihy. "Laguyo, odcházím, přijdu brzo... obhlédnu situaci.. vrátím se hned!" usmála jsem se, vzala si plᚨt a zmizela. (Přesun)

Kaito Naifo
-----------------------------------------------------------------------------------------------


Prišiel som dnu a hľadal som tu Tsukiko.

Vešla jsme do svého domu, Daikiho, který se v bezvědomí vznášel v mé rudé bublině jsme svěřila Kaguyovi, který jej odnesl do obýváku a sama došla ke Kaitovi. "Mohu vám nějak pomoci?!" pousmála jsem se a otřela si ruce od krve do utěrky.

"Potrebujem vedieť čo je z Reinou počul som že je znova medzi nami ale podrobnosti neviem a potrebujem vedieť či mi nič neodkázala. povedal som a čakal som na odpoveď.