Tsuina rezidence^^

"Těší mě, Tsukiko Tooya!" podala jsem mu ruku. "Půjdete dál? Nedáte si čaj, šušenky?!" odstoupila jsem ode dveří, aby mohl projít. "Mno... jak vám mohu být nápomocná?!"

Zastavila jsem se s Daiem, Niji i Daisukem před Tsuiným domem.
,,Jsme tu." zamumlala jsem a stiskla k sobě Niji víc. Měla strašně vysokou horečku, třásla se, měla spocené čelo. Celou dobu spinkala a ztěžka dýchala. Vytrácel se z ní život. Viděla jsem to i cítila a moc příjemné to nebylo. Tsukiko se ve dveřích s kýmsi bavila, proto jsem zůstala stát a po očku sledovala ji i svou dceru v náručí.

Bol som zaskočený že som našiel Kageho tak rýchlo "Aj mňa teší Som Shitaku Kaguya..."usmial sa a vošiel dnu poobhliadol sa a bol očarený aké je to krásne "Tak v prvom rade by som vás chcel pochváliť ako to tu máte pekné"opäť sa usmial a nadýchol sa a stále mal hlavu sklonenú aby mu nebolo vidno do očí" Tak poďme k veci rozhodol som sa že pôjdem z mojej vesnice do sveta a chcel by som aby ma učila R...ako sa to volala"chvíľku porozmýšľal a potom sa opýtal "Viete o zničení Kumogakure a o padnutí Raikage?"... trošku sa mu zmenil výraz v tvári ale nebolo to vidno pretože mal sklonenú hlavu

"ehm co ?" zamrkal jsem a vešel do jejího domu kde jsem si hned sedl do křesla

Musela jsem se nad jeho údivem pousmát. "Jistě, že vím... jsem přece Otokage, musím být informovaná!" pokývala jsem hlavou. "Pojďme do salonku!" kývla jsem na něj, ale všimla si Hitomi. Usmála jsem se na ni.
"Jste zpět má drahá!" přišla jsem k ní blíž. "A tohle je vaše malá princezna?!" pohlaidla jsem maličkou po hlavě. Významně jsem se podívala na Hitomi. Do očí. "A to je... manžel a přítel?!" podívala jsem se na oba muže. "No... prosím ubytujte se.. a přijďte do sklepa... sama... mám pro vás překvapení!" usmála jsem se a vrátila se k Shitakovi. "Prosím!" vešla jsem do salonku.

Išiel som za ňou a posadil som sa "Nebol by som rád ak by ste tej žene čo prišla povedali moje meno lebo vlastne som už na pol nukenin a môžete mi povedať meno tej ženy čo zničila Kumogakure??"zasmial sa a už dvihol hlavu a pozrel sa na ňu mačacími očami

"Neboj, ujišťuji tě, že ji nezajímáš!" usmála jsem se mile a napila se čaje z růžového hrníčku. "Zničila Kumo? Čili Reina Kana, že?!" usmála jsem se. "Copak po ní chceš?" naklonila jsem hlavu na stranu.

"No chcel som ju nájsť a..."nadýchol sa "skrátka chcem sa ku nej pridať.."zasmial sa

"Řekni mi,... odkud ty jsi?!" zamrkala jsem na něj a upila čaj.

"No z Kumogakure..." zasmial sa

Mírně jsem se pousmála a přikývla. Na vše, co říkala. Pokývnutím na dvojčata jsem je zavedla do jednoho pokoje.
,,Daisuke, tysi smíš pokoj vybrat a nebo.." rohlédla jsem se kolem sebe. ,,Je to tu velké, když budeš chtít, můžeš zůstat tady." pousmála jsem se a položila Niji do peřin. Sklonila jsem se nad ni a pohladila ji po tváři. Dýchala tak strašně slabě, skoro vůbec. Oči se mi plnily slzami, ale..Chtěla jsem to udělat, tak přece nebudu řvát! Dvakrát jsem mrkla, abych slzy zahnala a políbila ji na čelo. Čelíčko, které měla bělejší než je sádra.
,,Sayounara, princezničko." zašeptala jsem skoro neslyšně a zvedla se od ní.
,,Jdu za tou Tsukiko. Pokuste se nezabít, než se vrátím." pousmála jsem se na oba a vydala se na místo, které mi Tsukiko určila. A nepřekvapilo mě, koho jsem tu potkala.
,,Ale...Oba jounini jsou tu..Lizzy, Kisuke.." ušklíbla jsem se nad tou ironií, že jsme tu stejně skončili. Opřela jsem se o zeď a sledovala ty dva, přičemž jsem myslela na svou umírající Třešničku.

"Chcete následovat vraha své vesnice?!" upila jsem zase čaj a pozorovala ho.

"No tak nejak,Ach.."nadýchol sa "Chcem zosilnieť aby som jedného dňa mohol ubrániť osobu mne drahú tak ako som to nedokázal pri Raikage-sama..."

Díval jsem se, jak odchází. Seděl jsem na posteli vedle Niji. Měla tak horké tváře, skoro nedýchala. Už po cestě byla taková, přešlá... ale doufal jsme, že se tady zotaví. Seděl jsem vedle ní a hladil ji po vláscích. "Spinkej beruško..." šeptal jsem jí do kůže, než jsem ji políbil na čelo.

"Pro sílu se vždy musí něco objetovat! To je zákon.. bereš, musíš dávat!" pousmála jsem se. "No... ale Reina tu bohužel není, odešla... nedávno." podepřela jsem si hlavu rukou.

"No ja som chcel o nej získať informácie kde by asi mohla byť" zasmial som sa

"Hmmm.. nevím to jistě.. ale mohu pro ni poslat!" kývla jsme hlavou na souhlas.

"Tak dobre...Kde by som sa mohol ubytovať v Oto aby som počkal??" zažmurkal

"Můj dům je ti k dispozici... pokojů je tu dost!" usmála jsem se mile. "Vyber si.. když dovolíš... mám ještě práci." vstala jsem od stolu a zamířila pryč. "Mimochodem... opovaž se jít za mnou, jinak tě zabiju!" usmála jsem se mile a zmizela za rohem.
Sešla jsem dolů do sklepa. "Tak.. mý vyvolení! Mám pro vás něco co vás potěší... umím tu techniku.. co vám dovolí přežít!" usmála jsem se.

Divná žena zasmial sa a vyšiel zo salónika kde si vybral izbu otvoril dvere a ľahol si na postel...Rozmýšľal o Kumo o Reine...

Tsuin hlas mě probral z přemýšlení. ,,Výborně...Co tedy bude dál?" zvedla jsem koutky úst v úsměv.

Prežiť.. zopakovala som potichu po čom som sa len vysílene oprela o stenu. Ja som už zomrela.. dodala som si v hlave a len som hodila až taký prázdny pohľad na Himi. Nechcela som aby to zašlo sem, pôvodne som sem prišla Tsukiko zabiť no.. sklamala som, ako poslednú dobu stále.

Pohladila jsem Himi po tváři, stejně jako Lizzy po vlasech. "Nebojte se... bude vše v pořádku!" usmála jsem se a začala skládat pečetě.
"Fūkoku Hōin!!" vykřikla jsem a sledovala jak se přede mnou objevila velká dřevěná nádoba. Tutéž techniku jsme zopakovala ještě dvakrát.

"Vím, nevypadá to zrovna nejlépe, ale přežijete!" usmála jsem se mile.

Opatrně jsem se kyblíčku dotkla a podívala se na Tsukiko. ,,Co s tou vázou máme dělat?" naklonila jsem hlavu na stranu.

"Dělat má drahá?... vypusťte svou sílu!!" usmála jsem se jemně a dívala se na ně s jemností v očích. Nechtěla jsem jim ublížit... naopak, byli jako mé děti, mý vyvolení,... mé loutky!