Hlavní brána

Len som prikývla pri čom som vbehla do Konohy a zastavila som sa iba kúsok za Shijin.. len som ju objala okolo pliec a pomaly som s ňou zamierila k velitelstvu. .alebo som si aspoň myslela že tam máme ísť aj my.. nemysli na to.. konohe sa nič nestalo a ani sa nestane.. povedala som jej potichu pretože z jej pohľadu mi bolo jasné.. čo sa jej za myšlienky prehrávajú hlavou..

otočila jsem se a i s Lízou šla na velitelství

Mlčky jsem pokývala hlavou a dala se na cestu. Pryč směrem od brány. Nechci ji vidět nejméně týden.
Přesun.

Přikývla jsem.
"Nesmí se nic stát..." zavrněla jsem a pomalu zamířila k velitelství s ní.
"Ja, nic se nestane. Tuhle válku vyhrajeme." v očích jsem měla chladný výraz, tím spíš, že byly úplně bílé.

(Přesun)

Šel jsem pryč.(přesun)

Přišel jsem k bráně a z kapse vyhrabal už starou propustku. Vytáhl jsem jí a zamával s ní před očima strážím. Snad si toho nevšimnou. ,,Jsem hned zpátky." Schoval jsem propustku a vyšel ven.(přesun)

Přišel jsem až k bráně a usmál se.No konečně...Ukázal jsem strážným uschovanou čelenku z konohy a oni mě sice s podezřívavým pohledem pustily dál.A kam teď?Vydal jsem se pomalu do ulic...

Inubarashi Shite
(Omlouvám se, byla jsem pryč :-/)
Ničeho jsem si nevšimla, dokud mě někdo nečapl a neodnesl za bránu. Strašně jsem se lekla. Když mě položil, zjistila jsem, že je to ten milý muž, co se mnou mluvil. Hned jak odskočil zase pryč, přiběhla jsem přímo k bráně a škvírkou koukala ven. Viděla jsem strašně málo, ale aspoň něco. Jen jsem obdivovala jejich skvostné útoky. Po chvíli ta událost konečně skončila, tak jsem trokšu uhnula. Viděla jsem toho muže, co mě předtím odnesl a chtěla mu poděkovat, a navíc jsem mu zapomněla říct svoje jméno, jak po mě chtěl, takže jsem běžela za ním. Byl ale strašně rychlý, takže se těžko doháněl..

Přiletel jsem do lesa před Dagem a nechal ho odejít před tím jsem ho ale podrbal.Dag zmizel a já vyšel z lesa a stál před bránou vešel jsem dovnitř a zašel za strážnými.

Řekl jsem kdo sem a řekl jsem aji důvod návštěvy a to že otec mě posílá za Assasinem Senju s prosbou,aby mě trénoval.Po pořádné kontrole mě pustili dál a já se tedy vydal konečně na cestu do Konohy,o které jsem tak dlouho snil.

Doběhl jsem rychle k bráně a stráže mě pustili dovnitř.(přesun)

Anbu tým 1

Pribehli sme k bráne, po tom čo sme sa preukázali ako naozajstný Anbu z Kirigakure ktorý nesú dvoch nunkeninov pri čom jedného z Akatsuki nás pustili dovnútra a mi sme trielili do dediny.. OBAJA.. nunkenini mali v krku zabodnuté ihlice vďaka ktorým boli v stave podobnému smrti ale neboli mŕtvy, len sa nemohli hýbať a boli v úplnom bezvedomý z ktorého sa sami nedostanú..

O nejaký čas bola celá proti-shoutonská jednotka aj so mnou zhromaždená pred bránou Konohy, dala som im pohov.. predsa len ešte žiadna bitka nebola.. stále sa čakalo na ostatných.. ja som len sedela na zemi pri čom som sa opierala o jeden zo stromov, na tvári som mala taký zamyslený až mierne nervózny výraz.. v ruke som držala jednu z Kiba swordov s ktorým som sa pohrávala v ruke, bolo dobré že si už zvykol na moju chakru, konečne som necítila tú neznesiteľnú bolesť ako včera keď som ho v ruke držala.. len by som nechcela byť tým ktorý sa ho teraz dotkne.. pravdepodobne by dostal celkom slušný šok.. pár krát som s ním len tak sekla do zeme, nevedela som prečo proste.. ma to tak ukľudňovalo..

Anbu prišli aj za mnou, cítila som hroznú zúrivosť.. v ruke som si pohadzovala úlomok kryštálu ktorý mi dali do ruky a s nechuťou som sa na neho pozerala... od zlosti som sa doslova triasla.. zabijem každého z toho prekliateho klanu, šepla som skôr pre seba, keď som kryštál znova vyhodila do vzduchu tak sa behom zlomku sekundy iba zmenil na taký jemný prášok že ho ani nebolo vidieť voľným okom.. v ruke druhej ruke som stále zbierala kiba sword.. v momente po ňom začali prebiehať bleskové výboje.. svojím hnevom .. v momente sa nad celým týmto priestranstvom začali zhusťovať mraky.. sem tam sa v nim blísklo.. svojím hnevom som doslova privolala búrku a o pár sekúnd sa začalo dosť nepekne blízkať a hmrieť.. Kiba v mojej ruke doslova žiarila bleskovou energiou a ja som jedným sekom do ktorého som dala celý svoj hnev preťala strom, išlo to ako horúci nôž maslom.. po tom som len zhlboka dýchala.. nebola som unavená ale bolo toho na mňa trocha moc..

S mou jednotkou jsem proběhl branou a dál běžel k místu útoku.
Hodně štěstí..

Eistee

Sedl jsem si na bránu a čekal na rozkaz že můžem jít.

Po tom čo odišiel Assassinov oddiel som sa postavila k tomu svojmu a vydala som rozkaz na presun.. hodlala som sa však držať stranou, ale len pokiaľ sa neobjaví klan Kana.. ku každej jednotke som však rozmiestnila jeden tým o 20 shinobi ktorý mali zastaviť klan Kana kým sa k ním nepripojí zvyšok nedobehne podstatná časť oddielu..
(presun)

Eistee

Vydal sem se na cestu v jejichj tempu.(přesun)

Rychle jsem běžel za nima i s Kinomarem.(přesun)

Počkala jsem na něj u brány.
"Máš vybavení v pořádku?" pousmála jsem se.
Sayounara, Konoho. Doufám, že nenarazíme příliš brzy na Ashi...
Pak jsem se vydala pryč.

(Přesun)

"Hej vcera som si to bral ale akosi to je na rychlo skoro o nicom ste mi nepovedali "
mieril som zanou
(presun)

Došla jsem až k bráně a sedla si na jeden z kamenů poblíž. Čekala jsem na Yoko, hleděla na nebe a přemýšlela...

Došla jsem před bránu. Zamyšleně jsem hleděla před sebe. Míchal se ve mě vztek se smutkem a bolestí, ale ty pocity jsem na povrch nedala. Chtěla jsem být silná nebo tak aspoň vypadat.
Všimla jsem si PiliKKy a kugutsu butai. Došla jsem k ní a sedla si vedle.
"Pili, plán je jednoduchý. Zaútočíme seshora na Tsukigakure. Vy použijete loutky a já písek. Teď jen počkáme na Sasoriho a vyrazíme.." Sdělila jsem jí prostý plán.
"Pili, vím, že je zbytečné ti to říkat. Jsi silná, ale.. Dávej na sebe pozor, prosím.." Špitla jsem. Nedokázaal jsem si představit, že bych přišla i o ní. Ten strach nechci znovu zažít. Stiskla jsem jí ruku a pak vstala. S nic neříkajícím výrazem jsem se rozhlížela a vyčkávala na příchod Sasoriho.

"Yo... asi bys měla vědět, co jsem dělala ten čas, kdy jsem odešla... smyslem mého života je najít Reinu Kanu a zabít ji... ale k tomu jsem potřebovala sílu. Proto... proto to, co jsem udělala..." stáhla jsem si z ramen plášť a sundala jej. Ze zad se mi zvedl pár obrovských křídel. "Jsem to co můj děda Sasori... loutka. Proto... o mě si nedělej starosti, ale chraň sama sebe! Nesnesla bych, kdybych o tebe přišla!"

Spoiler:

Konečně jsem doběhla až do Konohagakure no Sato. Viděla jsem tu nějaké dvě ženy.
Došla jsem za nimi a řekla : Dobrý den, prosímvás, nevíte, jak se dostanu do vojska proti akatsuki? Wuoooooooooh? Vy jste Kazekage-sama?! O můj bože gomenasai, že jsem Vás rušila! Wuoooooooooh?! A vy jste Jinchuuriki Ichibiho :O Můj bože!!! Tolik slavných osobností na jednom míste?! Moc ráda Vás obě poznávám na vlastní oči!!!! Byla jsem úplně poblázněná, Kazekage-sama byla totiž už od dětství mým idolem. ()