Sídlo Tsuchikage

Faito

Z hrabání mě vytrhl Miko. Neřvi, nebo zjistí, že někdo přežil... zavrčel jsem. Tsuchikage byla naposledy v horách. V jeskyních asi nikdo nebyl. Viděl jsi někoho, když jsi sem přicházel?

"Já jsem tady." Zastavila jsem se kousek za Mikem. "Snad nemáš starost zrovna o mne." Pousmála jsem se a rozcuchala mu vlasy.

Dobehol som na miesto, teda skôr doskočil, po ceste ma dohromady nemohol asi nikto cez ten dym vidieť. Dopadol som tesne vedľa Faita. "Nemal by tu byť zranený nikto, teda pokiaľ sa môže hýbať." Povedal som po asi piatich sekundách sústredenia dotýkajúc sa v drepe pravou rukou zeme. Nedokázal som totiž určiť hocijakú prítomnosť, človek musel vyvynúť aspoň aký taký tlak na zem, iný než jeho samozná telesná váha. Začal som pomáhať Faitovy, pričom som si všimol to origami a keď som sa dostal k skuline chytil som sa jej rukami a na moment sa sústredil. Potom som do nej len udrel mečom a časť steny sa rozpadla na prach natoľko, že by tade prešiel bez problémov aj väčší muž. "Nech sa páči." Zamumlal som a vošiel opatrne dnu rozmýšľajúc nad tým čo som videl. Túto myšlienku som však zavrhol s podobným dôvodom ako to, že by zradkyňou mohla byť Kiyoko.

Dorazila som hneď za Mikom. Papierové krídla som nechala rozpadnúť, nepotrebovala som ich už a zbytočne ma oberali o chakru. Papieriky okolo mňa poletovali a chránili ma, keby náhodou, že sa tu objaví ten, kto ten výbuch spôsobil.
Postavila som sa hneď vedľa Mika a nervózne sa rozhliadala. Necítila som sa tu už bezpečne. Vlastne, v poslednej dobe sa tak necítim nikde. Tí nepriatelia mohli byť kdekoľvek, možno na nás chystali nejakú pasť. Každopádne, nevyhodili túto budovu len tak, že? Určite niečo ukradli...Ale čo?
Pohľad som uprela na Faita. Chcela som sa ho opýtať, na čo vlastne tú dieru robí, ale keď som si všimla, ako sa tvári, radšej som mlčala. Stal sa z neho mrzutý dedo, práve preto som sa s ním rozprávala len málokedy. No vlastne, po tom, čo urobil Kiyoko, som sa s ním nerozprávala vôbec.
Všimla som si moju papierovú ružičku, ktorá ten výbuch vydržala a vzala som si ju do ruky. Zdvihla som pohľad a dívala sa z Mika, na Faita. A naopak. Ehm, viem, že to vyzerá podozrivo, ale...Ja som to nebola, jasné? Určite ma podozrievali. Vedela som to na sto percent!
Keď tu dorazila Kiyoko, pousmiala som sa. Aj napriek tomu, že som vedela, že tu počas výbuchu nebola, bola som rada, že ju vidím živú a zdravú. Zadívala som sa na tú ružu, takže som si toho chlapa, čo práve prišiel, nevšimla.

"To je od tebe milé." Pousmála jsem se a vešla nově utvořeným vchodem do místnosti, která jaksi přišla o strop a pomalu kráčela ke zbytkům kamenného křesla, prošla jsem kolem něj a dál k malé truhle u které byl vypáčený zámek. Chvíli jsem se v ní přehrabovala a pak zaklapla víko. Otočila jsem se na ostatní. "Chybí tu pár věcí, pár důležitých věcí."

Kashike

Klidným krokem vejdu dovnitř. Byl jsem jen na obhlídce všech východů, co kdybych na někoho narazil. Trůní sál v troskách, všude nepořádek a Kage s Mikem se usmívají. Všechno je zase při starém. Konečně... Faito? Závěry?

Faito

Teď už se snad dostaneme dovnitř... řekl jsem po chvíli a s díky kývl na Saikora. Udělal to, co by mi trvalo tak půlden. Pak jsem si všiml, jak všichni hledí na origami a Aitenn je sakra vyplašená. Myslím, že teď opravdu není čas na to zabývat se, kdo za tím stojí. Pojďme dovnitř a zjistěme, co zbylo...Nebo spíš, co chybělo.
Pak přišel Kashike. Nebylo by od věci zjistit, jaký měl ten útok podnět. Má to být výhružka, sabotáž, krytá loupež nebo nás to mělo všechny zasypat?

Keď som vošiel dnu som sa začal zamyslene obzerať. Na Faitové slová som odpovedal jednoducho. "Ak majú prehľad v tom kto prežil, myslím, že všetko naráz. Len záležalo ako sa to pre nich vyvinie. Či tu budeme, či tu nebudeme a tak ďalej. Nech by sa to vyvinulo akokoľvek, predpokladám, že pre nás by to vždy bolo o niečo horšie ako pre nich." Skonštatoval som trošku skleslo, ztiahol si z hlavy kapucňu aby som lepšie videl a pred ústa a nos si dal ruku aby som nedýchal toľko prachu. Stál som všetkým okrem Kiyoko chrbtom takže mohli vidieť vlastne len moje hnedé vlasy, ktoré sa z bielych zmenily vplyvom červenej karty čo som použil v aréne.

Kashike

Je to zvláštní... rozhlédnu se kolem. Nemyslím že nás tu chtěli zabít, přeci jen, zničený je akorát sál. Ten kdo sem přišel našel sál prázdný. Myslím si že nás chtěl zastrašit a zakrýt krádež, ať už sebral cokoliv.... nicméně.... samozřejmě se mohu i mýlit.

"Dovolím si nesúhlasiť, myslím si, že vedia o tom, že skôr či neskôr by sme si všimli, že nám niečo chýba. Odpáliť to tu by nás len prinútilo všetko skontrolovať, takže by sme na to prišli skôr. Takže sa to zužuje na možnosť zastrašenia." Doplnil som Kashikeho úvahu. Takto to v konečnom dôsledku dávalo najviac zmysel. Dokázali nám, že v dedine ani pod ňou nič nezmôžeme a tak nás vytláčali preč. Čo znamenalo, že veľa vecí bude možno ťažších ako sme si mysleli.

Faito

Zastrašení? Když vlezeme do vesnice, pošlou za námi armádu. Tohle ˇbyl buď nevydařený pokus o zabití nebo si tu s námi jen tak pro zábavu někdo hraje... odvětil jsem. Je nás, že bys nás na prstech spočítal, oni nepotřebujou zastrašovat.

Kashike

Souhlasím. I když... co když předpokládali že výbuch zničí všechno ostatní a jen neodhadli nálož? V takovém případě bysme nevěděli co chybí. Vím, je to náhoda ale taky je to varianta. Vyslechnu si Faita a započítám to do své teorie. Kiyako, už víš co chybí?

Doběhla jsem na místo, hledala jsem pohledem Kashikeho. Oddychla jsem si když jsem viděla Aitem a Mika živé. Došla jsem ke KAshikemu a stála jsem u něj raději kdyby mě potřeboval, abych pomohla.
"Mám něco udělat? S něčím pomoct?" zeptala jsem se Kashikeho

Kashike

Zatím ne Noriko, ale jsem rád že tě mám k ruce... odpovím jí a sundám si masku. Dám jí na opasek a projdu se trochu po sále. Hledám nějáké stopy, něco co jsme možná přehlédli, ale všechno je ve strašném nepořádku. Jak se zdá, použili opravdu lístky, protože vzduch byl sice spálený, ale bez pachových příměsí.

Faito

Co vám řekl ten nahoře? zeptal jsem se Kashikeho.

Kashike


To co každej tajemnej, jako bys to neznal. Mezi námi je "zrádce" a máme si dávat pozor. Takže víme totéž co před jeho návštěvou.... úplný kulový. Svoje pátrání zaměřím na hledání epicentra výbuchu.

Když jsme byli trochu z dosahu ostantích zeptala jsem se ho šeptem.
"Máš tušení kdo by mohl být ten zrádce? Jsem podezřelá i já, že jo?" nedalo mi to prostě jsem se musela zeptat

Kashike

Nemůžem se podzírat navzájem. To by byl průšvih. Chce to prostě čekat na náhodu, teď s tím nic nenaděláme. Svoje pátrání vzdám, nic tu není. Lístky jsou jako výbušnina strašně zvláštní a špatně se s takovým místem pracuje.

"Dobře." šeptla jsem a rozhlédla jsem se po okolí a pak jsem se podívala na všechny zde přítomné. Opřela jsem se o jeden z kamenů a vyčkávala na pokyny.

Kashike

Myslím že tady jsme už zbyteční. Kdyby mě někdo hledal, jsem u sebe, cestu znáte. Asi začnu zvažovat prokopání tunelu... seberu se a vyrazím k východu. Jdeš taky Noriko?