Hokage monumenty

"V pořádku, musel jsem se s tím smířit, už to tolik nebolí.."
S tím jejím smíchem je sakra otravná, ale na druhou stranu děsně roztomilá a k sežrání.. Ne, nemůžu.. ale jo.. Ne! Znovu jsem se podíval na hodiny. Hmm.. 12.33, tak teda jo.
"To určitě nejsi," s úsměvem jsem na ni mrkl. Nevěděl jsem, co říct, tak jsem jen tupě zíral do jejich očí. Někdo takhle zírat na mě, tak se leknu.

Dnešní večer je podivný. Neslyšně jsem skákal po stromech a už jsem byl u Hokageho monumentech. Ale, kohopak to moje oko vidí? Ušklíbl jsem se a vytáhl kunai, který jsem hodil přímo mezi Yoko a Alliho.
Přiskočil jsem na svou hlavu a s úšklebkem jsem se zeptal.
"Bavíte se?"

Z ulic Konohy jsem přešla až pod monumenty. Prohlédla jsem si je a pousmála se. Vlastně jsem si je ještě nikdy pořádně neprohlédla. Je to divné, když si libuju ve výškách, lezu po stromech a po střechách. Alespoň vyzkouším, jestli mi ty pořezané nohy už fungují jak mají. Odrazila jsem se a za chvíli vyskákala nahoru. Měkce jsem dopadla na hlavu Třetího. Výhled to byl úchvatný. Vítr mi cuchal vlasy a trochu jsem nechápala náhlou touhu skočit dolů. Nejsem přece sebevrah... Ale miluju létání.

V tom jsem z hlavy po své levici zaslechla hlasy. Teda... nás se tu sešlo. Hodila jsem očkem po té skupince. Yoko a Allii, jiskřičky mezi nimi poletují. Ty úsměvy, ty pohledy... To je mi nadělení. Ještě nám tu Konohu podpálí. Hokage zdá se sotva přišel. No nic, nebudu rušit. Dokud někdo z nich neotočí hlavu, nevšimne si mě.

Byla jsem naprosto potichu, jen jsem stála a dívala se na Konohu. Je jiná, a přesto stejná. Musím si ji takhle zapamatovat...

Chtěla jsem něco Alliimu odpovědět, ale jsem něco zaslechla. O krok jsem odskočila dozadu a kunai přeletěl těsně přede mnou.
Proč písek nereagoval? Jedině proto, protože ten kunai nebyl hozen s vražedným úmyslem.
Usmála jsem se a pootočila hlavu. Zaslechla jsem a uviděla Hokageho.
Nějak se to tady hromadí..
"Zdravím, Hokage-sama. Celkem, ano.." Odpověděla jsem na jeho otázku.

Stále jsem sledoval Yoko, co odpoví.. pak mě z pohledu na ni vyrušil až Hokageho kunai. "Co, co ?! Vždyť jste nás mohl zabít, co kdybychom se pohnuli!!"
KSO, to tu člověk nemůže mít chvíli soukromí.. pořád nemůžu uvěřit tomu, že hodil kunai.
Plácnul jsem sebou na zem. V hlavě jsem nadával všemi možnými způsoby.

"Tak mě tak napadá, co vy tady Hokage-sama? Také jste si přišel prohlédnout Konohu?" Zeptala jsem se a pak jsem zbystřila Alliiho poznámku, tak jsem se na něj otočila a znovu jsem se mu musela zasmát.

"Kdybych byl nepřítel, tak jste oba mrtvý, a je jedno, na jaké úrovni jste. Myslíte, že jsou bezpečné časy?" pousmál jsem se a přiskočil k nim. Cestou jsem se usmál na Mikomi.
"Já se jen tak nudím a vzal jsem si dnešní hlídku."pobaveně jsem sledoval pohledy Alliiho a Yoko.
"A taky jsem hledal Yoko."

Super, super... fajn, fajn... áchjoo.
Lehce jsem ťukal rukama do země a poslouchal ty dva. Stále jsem ležel a měl zavřené oči.

Stočila jsem pohled na Hokageho a poslouchala jsem ho. "Hai, máte pravdu.." Přikývla jsem a pak jsem se na chvilku zarazila. "Mě?" Zamyslela jsem se. "Kvůli tréninku? Nebo, umm.. Potřebujete s něčím pomoci Hokage-sama?" Zeptala jsem se s úsměvem.

"Kvůli tréninku samozřejmě. Pečetění pořád ještě neumím, je potřeba začít ihned, nevěřím tomu, že Orochimarem vše skončilo a svět je opět v bezpečí." zvážněl jsem.
"Yoko! Čekám tě v půl 3 v lese Jofuku." oznámil jsem přísně a pak zmizel.

Ooops? Co to? Zdá se, že bych měla zmizet. Vážně jsem se tu objevila nevhod. Rychle pryč, snad si mě Yoko a Allii nevšimli. Viděla a slyšela jsem toho až až.

Seskočila jsem z hlavy Třetího, poskládala pečetě na Shunshin no jutsu a ztratila se, ani sama nevím kam.

přesun.

přišla jsem na monumenty svítilo tu slunce a nebyl tu skoro žádný stín v ruce jsem měla tašku a v tašce plavky a deku v druhé ruce jsem měla slunečník po chvíli hledání jsem našla vhodné místo na opalování ale byli tam dva lidi "ah.....vždy to tu bylo volné a teď tu musím být s nima" vzdychla jsem si a odešla s taškou za strom kde jsem se převlékla do plavek roztáhla jsem si ručník kousel od nich a lehla jsem si "nechte se rušit" řekla jsem jim a pak už se jen opalovala

"Hai.." Přikývla jsem a taky věci začala brát trochu vážněji. Na chvilku
jsem si sedla na zem a zadumaně hleděla na Konohu, kde zase panoval
obvyklý ruch. Lidé na sebe pokřikovali, malé děti si hrály. Vše
probíhalo s úsměvem. Ale co se za tím úsměvem doopravdy skrývá?
Rozmýšlela jsem nad Hokageho slovy a povzdechla jsem si. Má pravdu..
Jen jsem tak seděla na hlavách Hokagů a přemýšlela nad spoustou věcí.

Podívala jsem se na hodiny. Nejvyšší čas vyrazit.
"Budu muset jít. Tak.. Třeba se ještě někdy potkáme a doufám, že tě tentokrát znovu neprobudím svým hlasitým projevem.." Ušklíbla jsem se nad tou myšlenkou a vstala jsem.
"Tak zatím, Allii.." Pousmála jsem se, mávla mu na rozloučenou a opustila jsem monumenty.
(Přesun)

vztala jsem a převlékla se zpátky do normálního oblečení a věci dala zase do tašky "Je tu moc velká nuda....opalování asi hodím stranou" prohlásila jsem a odešla

"To jsem tu usnul ?!" probral jsem se a líně protáhl, "vypadá to, že jo. Nechoval jsem se zrovna vůči někomu dobře, když si teď tak přehrávám v hlavě strávený čas s Yoko. Baka!"
Zvedl jsem se a mířil pryč. Teď na nějaký čas vypadnu. Bude to lepší...

.Přesun.

Vystoupal jsem na hlavu Tsunade a začal si pročítat svitek.
Neměl by to být problém..
Dal jsem se do učení a jedním okem koukal na noční Konohu. "Celkem romantika.." ušklíbl jsem se a pokračoval.

Svitek jsem zabalil a strčil ho do vnitřní kapsy v plášti.
Ozvalo se pár křupnutí po mém líném protažení.
"Ach.. Tak teda nevím, co teď budu dělat. Tréninku bylo dost. Možná bych mohl zkusit poptat se po nějaké misi. Pokud nebude možnost, nejspíše asi půjdu mimo Konohu."
Ani nevím, proč jsem to tak plácal do větru. Sebral jsem se a seskákal dolů, mé kroky směřovaly k Hokageho kanceláři.

Sedel som na monumente 1 hokage a pozoroval dedinu

Posadila jsem se nahoře kousek dál od Nawakiho a nechala vítr, aby mi cuchal vlasy. Občas jsem si z obličeje odhrnula neposlušný pramen, který mi spadával do očí a někdy jsem je nechala zavřené.

Doufala jsem, že již brzy se objeví Naomi-sensei. Jakmile jsem se neměla co učit, připadala jsem si zvláštně. Ne znuděně, ale nepotřebně. Hleděla jsem dolů do ulic, prozkoumávala každý kout. S Byakuuganem jsem tu možnost měla. Všechno bylo tak uvolněné, tak klidné... A já věděla, že to je to, co budu vždy chránit. Své blízké a Konohu.
Už proto bych si měla co nejdříve zajít pro svitky...
Zaklonila jsem hlavu a sledovala klidné nebe.

Povzdechla jsem a líně zívla.
Asi bych měla jít...
Jenže vstát se mi nechtělo ani omylem a tak jsem ještě malou chvíli zůstala a natáhla před sebe ruku. Už automaticky se mi na konečcích prstů začaly tvořit chakrové jehly. Velmi uklidňující činnost...
Nakonec jsem ale vstala a pomalu odcházela.

(Přesun)

Objevil jsem se na hlavách Hokage.
Posadil jsem se na hlavu třetího hokage a posadil se.
No, Sandaime...Co mám dělat? Poradil by jste mi? Shinobi no kami?

Už vím..
Vstal jsem, oprášil se a zmizel.

Vylezl jsem na hlavu assasina vytesanou do sklály a sedl jsi. Chvíly jsem pozoroval mraky a potom jsem si začal číst icha-icha.

Žaludeční potíže pomalu mizely, já se dobelhal na hlavu Tsunade a opět pozoroval krásně temnou Konohu.
"Tohle mi vážně chybělo," posadil jsem se.
Dole v ulicích už bylo vidět jen něco málo vesničanů, většina už byla ve svých domovech. Z několika bytů se daly pozorovat záblesky z televizí. Bylo příjemně, ani ne teplo ani zima. Dokonce nakonec nepršelo, jak jsem si myslel.
Ještě, že už je Konoha v pořádku..