Takumi no Sato

First topic message reminder :

Malá vesnice specializující se na výrobu zbraní pro shinobi z celého Světa. Téměř na každém kroku zde najdete malé kovárny, obchůdky, ve kterých neprodávají nic jiného, než zbraně. Dále je tu malá ubytovna a restaurace, ve které si můžete odpočinout po dlouhé cestě.

Faito

Myslím,ž e když se ti za zadkem vyrve pár stromů z kořenů, je ti jedno, kolik lidí v tom lese čeká. řekl jsem s úsměvem a začal se hrabat v batohu.

Kashike

Když to bereš takhle, tak to pak jo.... uchechtnu se. Kdyby ses utkal s někým, kdo má meč s dlouhou čepelí a proplétanou záštitou, za boha se nenech zasáhnout. V čepeli je drážka, ve které je vkovaná koudel napuštěná výtažkem snad ze samotné smrtky.

https://www.youtube.com/watch?v=_y4SKLSZfXw

Faito

Dobře... řekl jsem jen a došel asi míli od místa, na kterém měla sídlit ta banda hrdlořezů.
Podíval jsem se na oblohu. Za dvě hodiny se začne stmívat. Měli bychom se dát do práce.
Posadil jem se na kmen, odložil jsem rukavice, sundal batoh z ramen a začal z něj tahat různé drátky, spínače, ostny, šipky, kusy železa, provázky.
Vypadal jsem trochu jako v tranzu. Moje prsty kmitaly a jako pavoučí nohy tkaly z toho všeho harampádí jednu past za druhou.
Nášlapné pasti, skákavé miny, výbušniny s čaovačem, hlavice na šípy omotané žiletkovým drátkem. granátové pasti.
Po chvíli jsem vyskládal asi deset věcí před Kashikeho. Batoh byl asi o polovinu lehčí, ale to se sebere zpátky.
Akorát se začalo stmívat., když jsem si nasadil brýle s nočním viděním. Máme skvělé oblečení a vybavení pro infiltraci. Mylím, že výbušniny použijeme až jako poslední možnost. Viděl bych to na tyhle dvě věci... ukázal jsem na jakési placky s hřeby. Na tuhle nádheru. dva kunaie spojené tenkým lankem. Na moji oblíbenou kuši a spoustu slzných a omračujících granátů. Oslepováky bych nepoužíval. Mým brýlím moc nesvědčí.

Les vás dobře kryl před zraky malé karavany projíždějící nedalekou cestou směrem k hoře, byl to jen jeden vůz a jeden vozka. Nejspíš měl namířeno přesně tam, kam vy. Avšak, co se mohlo na první pohled zdát jako naprosto nudná scenérie se rázem změnilo, když se za Faitem pohnul jeden ze stromů a jen tak si poodešel několik kroků k cestě, kdyby jste se podívali lépe, mohli jste mezi větvemi spatřit nějakého člověka. To však nebylo všechno, zpoza několika dalších stromů vyběhli další a schovali se za stromy, rostoucí blíž u cesty. "Na můj povel....teď!" Ozval se hluboký hlas a hned po něm se všichni s ohromným rykotem vrhli na karavanu. Vozka z toho div nedostal infarkt, což se dalo dost dobře poznat dle jeho výrazu. Teď už bylo nadevšechno jasné, že ti neznámí lidé byli lupiči a vy jste jim nestáli ani za jeden pohled, když kolem vás proběhli, jako by jste tam snad ani nebyli. "Dej sem jídlo, zlato a rum!" Poručil vozkovi pravděpodobně velitel skupiny, hrozíc muži kunaiem. Jeho muži zatím prohlédávali vůz a vynášeli si z něj svou kořist.

https://www.youtube.com/watch?v=49peSebG9Zw

Kashike

Když se vynořila ta skupinka lupičů, začnu být trochu nesvůj. Překvapili mě a to neni nikdy dobré. Podívám se letmo na Faita a v pohledu mám nevyřčenou otázku: Jdem na ně?

Faito

Otočil jsem se zády k situaci, aby se slova nesla jiným směrem, a potichu jsem řekl: Jdi s nimi, použijeme je jako návnadu. O peníze se nestarej. Rozmístím pasti. Únikový koridor bude támhle ta souška a ten kámen. Bude to vyznačené. Určitě si to nespleteš.

Pak jsem ho poplácal po rameni a nasadil respirátor. Vběhl jsem do lesa a začal rozestavovat pasti. Dva stromy se přímo nabízeli k natažení struny mezi ně v oblasti krku.
Do vysoké trávy poblíž únikové cesty jsem rozmístil skákavou past (past při sešlápnutí vyskočí o půl metru dál a začnou z ní létat střepiny a kovové úlomky).
Další věcí byly dva granáty spojené drátkem. Při sešlápnutí drátku, bum.
Na kámen únikové cesty jsem připnul plastickou trhavinu. Vše jsem pečlivě označil křídou (H,B,o-o,T,V).
Pak jsem se vrátil a sledoval, jak zatím Kashike pochodil. Byl jsem ve tmě prakticky neviditelný, takže jsem se nemusel bát, že mě na takovou vzdálenost uvidí.

Kashike

Dobře... syknu a doslova zmizím na místě. Najdu si vhodné místo někde v koruně stromu, odkud budu mít dobrý výhled. Když lupiči dokončí svojí práci, sleduji je až k jejich táboru.

Vozka nakonec skončil s podříznutým hrdlem, nikdo mu nepomohl a sám neměl šanci. "Jdeme!" Zavelel a sám se vydal v čele skupiny zpět do lesa, jeho muži za ním nesli celý lup, trvalo asi půl hodiny, než se dostali do svého malého tábora. Uprostřed něj hořel jeden oheň a kolem něj bylo rozestavěno několik provizorních přístřešků z neidentifikovatelných věcí. "Mámo, jsem doma!" Ozvalo se, sotva vstoupili do prostoru osvětleným ohlem, aby si mohli rozdělit svou kořist.

Vysoké hradby z kmenů stromů vrhaly temný stín na les, který se už také nořil do šera noci. Sem tam skrz mezery mezi masivními kmeny hradeb problikávalo světlo několika desítek ohňů. Tábor mohl mít v průměru tak 400 metrů a hradby byly ve tvaru půlkruhu, končili až u stěny blízké hory. Dřevěná brána byla zavřená a na ochozech hlídkovalo několik ozbrojených mužů s loučemi. Dovnitř tábora zatím nebylo vidět, avšak hluk z něj vycházel značný i v tuhle hodinu.

Kashike

Seskočím ze stromu mimo dohled tábora lupičů a normálně vejdu do světla ohňů. Přeji dobrý večer pánové... myslíte že bych mohl mluvit s tím, kdo tady poroučí? Celou dobu obezřetně sleduji muže a jsem připraven k obraně proti jakékoliv známce agrese.

"A ty jsi kdo, že se odvažuješ vstoupit na mé území?!" Zařval jejich velitel a vyšvihl se na nohy ze židličky, na níž si před tím sedl. Jeho muži okamžitě Kashikeho obestoupili se zbraněmi v rukou. "Pojď sem odvážlivče a řekni mi, proč bych tě neměl na místě zabít!" Vyzval tě velitel a jeho mui ti uvolnili cestu k ohništi.

Kashike

Dojdu až k vůdci a snažím se nejevit známky nervozity. Protože vím o velkém bohatství, které na vás může čekat za humny. Viděl jsem tebe a tvé statečné muže. Umíte se vypořádat i se špinavou prací a toho si cením. Tak co? Ještě pořád mě chceš zabít, nebo mi naliješ trochu pálenky a poslechneš si co ti nabídnu?

Bylo vidět, že tvoje lichotky na něj mají pozitivní vliv. "Už bylo na čase, aby někdo uznal, jak jsem skvělý." Pravou rukou si pohladil knír. "Posaď se cizinče a řekni mi o tom pokladu." Najednou tě někdo chytl za ramena a doslova tě zarazil do židle. Byla to očividně žena muže, který s tebou teď mluvil. Strčila ti do ruky celou flašku saké. "Moc ho nechval, nebo mu stoupne sebevědomí!" Zamumlala a zase zmizela v příbytku, odkud se ozval křik mladé dívky.

Kashike

Dobrá... pozvednu láhev saké... na vaše zdraví pánové. Na oko si pořádně přihnu, ale ve skutečnosti si pustím opravdu jen kapku. Tákže... kousek odtud je tábor banditů, kteří přepadli vesnici Takumi a unesli z ní tamější kováře. Ukradli také spoustu zbraní, které výhodně prodávají. Odhaduji že tam mají miliony a myslím že můj odhad vůbec neni přehnaný. Můj kolega a já jsme už začali s přípravami na útok... ale když jsme viděli v akci vaší skvělou jednotku, uvědomili jsme si, že tolik peněz je pro nás dva moc. Navíc jsme si tak úplně nevěřili, přeci jen... každá čepel navíc je dobrá. Kor v rukách takových mistrů jako jste vy pánové.

"Chcete přepadnout JE?!" Vyvalil oči a díval se na tebe jako na blázna, pak se od srdce rozesmál a spolu s ním i všichni jeho muži. "Ne, žebychom snad nechtěli jejich bohatství, ale ceníme si svých životů. Teď, pokud jsi skončil, tak bych tě..." Pomalu vstal a začal z pouzdra vytahovat svou zbraň, když ho někdo zezadu pořádně nakopnul, takže málem spadnul do roztančeného ohně."JÁ PŮJDU!" Ozval se rozhodný dívčí hlas. Její oči zaplály plamenem, který před ní hořel a upřela svůj pohled na Kashikeho. "Pokud si na ně troufnou oni, pak jdu i já!"

Kashike

Lehce se usměju a prohlédnu si dívku. Všímám si hlavně očí, oděvu a výzbroje, snažím se určit co je zač. Tedy pánové, snad se nenecháte zahanbit ženou... neříkejte mi že byste couvli.

Po tvých slovech se zamračila a naklonila se k tobě, přičemž tě chytla za oděv a přitáhla si tě blíž ke svým očím. "Nepodceňuj mě!" V očích měla zvláštní lesk, bylo znát, že si stojí za svým, narozdíl od všech ostatních tady. "Seznam se s mou dcerou, Aranel." Zamumlal velitel mnouc si modřinu na zadku. Aranel tě pustila a prudce se otočila na otce, až za ní hnědé vlasy zavlály. "Dřív jsi býval lepší otče a ty..." Otočila se znovu na tebe a založila si ruce v bok. "Jdeme?" Vypadalo to, že nikdo jiný se k odchodu s tebou nemá.

Kashike

Když si mě přitáhne, v klidu se nechám. Ale můj pohled je tvrdý a dává jasně najevo hrozbu Ještě jednou se mě dotkneš a přijdeš o pracky. Když vyrazí jako jediná, trochu se podivím. Copak pánové? Opravdu se bojíte že příjdete o koule? Nate... hodim na zem váček s penězi... je to víc než dost jako poplatek abyste to aspoň zkusili.

Pohled všech přítomných sklouzl k váčku s penězi. "JDEME!" Vykřikli všichni zaráz a vrhli se po váčku, který však ještě před tím zvedl velitel, takže se teď všichni akorát sesypali na jednu hromadu před Kashikeho. Aranel si jen tiše povzdechla. "Pošlu s tebou pět mužů a mou dceru, to ti musí stačit." Bylo to konečné rozhodnutí a vybraných pět mužů se shromáždilo před tebou, za tebou se zády o strom opírala ta dívka a čekala.

Kashike

Dobrá tedy. Otočím se a vyrazím do tmy. Mávnutím ruky dám povel ostatním aby mě následovali. Projdu lesem a když se přiblížíme k nepřátelskému táboru, začnu se plížit. Po chvilce zastavím. Počkejte tady, vrátím se do 15ti minut. Pak prostě zmizím jako duch. Po krátkém hledání najdu Faita a objevím se u něj. Mám k dispozici 5 chlapů a velitelovu dceru. Je pěkně ostrá. Jak to vypadá tady?

Faito

Seděl jsem mezi dvěma keři a bylo opravdu s podivem, že mě Kashike našel. Odhadem tak padesát chlapů, hradby by neměly být problém. Zkusím se proplížit až k bráně a připevnit na ni výbušninu. Pak začnu likvidovat lidi na hradbách. V momentě, kdy se vyhlásí poplach, musíme doufat, že jich bude u brány co nejvíc a že ji nějaký blbec otevře. Zkus z těch lidí získat co nejvíc- počty, boční vchody, přibližné schopnosti těch lidí...

Faito

Podal jsem mu poslední nálož. Tady to vytrhneš a pak máš deset vteřin. Má to rozsah výbuchu asi dvacet metrů, tak si dávej bacha.

Pak jsem se dostal na postavení a položil vedle sebe toulec šipek. Nabil jsem a optikou kontroloval postavení.

Kashike

Výborně. Deset sekund je víc než dost. Počkej s útokem až bude měsíc támhle (ukážu na pozici která odpovídá druhé hodině ráno, to je lidský mozek nejvíc v útlumu) a pak začni..hodně zdaru.. na ta slova opět zmizím. Vrátím se ke své skupině. Takže teď nejlepší část plánu. Čekáme než můj kolega zahájí útok. Jakmile to udělá, nastane povyk, my vtrhneme dovnitř a pokusíme se vyvolat paniku. Dělejte to co umíte nejlíp, ale varuju vás, jestli zabijete někoho z kovářů, osobně vás stáhnu z kůže.

Skupinka, která šla z tábora s Kashikem čekala na jeho další rozkazy už celkem dlouho a začínali být nervózní, až na jednu dívku, která se místo hraní karet rozhlížela po okolí. Konečně se k nim Kashike vrátil, takže se všichni zase posbírali ze země a Aranel se odlepila od kmenu stromu. "Takže tohle je záchraná mise, chápu to správně?" Pousmála se a natáhla si na ruce kožené rukavice.

Kashike

Oplatím jí úsměv a usadím se ke stromu. Přeci jen je ještě čas. Jsi chytré děvče. Najali si nás pozůstalí z Takumi. O peníze nám vůbec nejde.