Takumi no Sato

Malá vesnice specializující se na výrobu zbraní pro shinobi z celého Světa. Téměř na každém kroku zde najdete malé kovárny, obchůdky, ve kterých neprodávají nic jiného, než zbraně. Dále je tu malá ubytovna a restaurace, ve které si můžete odpočinout po dlouhé cestě.

Kashike


Vylezl jsem na jeden malý kopeček a pode mnou se rozprostřela nádherná scenérie. Malá vesnička v zelených polích. K nebi stoupal kouř z kováren. Sejdu dolu k bráně a otočím se na Faita. Byl jsi tu někdy?

Faito

Vešel jsem do brány a nasál štiplavý vzduch vycházející z kováren. Na Kashikeho otázku jsem se jen usmál. Myslíš, že by dokázali udělat kalenou zbroj ještě někde jinde?

Kashike

Asi ano, ale rozhodně ne tak dobrou... prohodím a vyrazím do vesnice. Hledám kovárnu kde jsem zadával svojí zakázku. Když jí najdu, příjdu ke dveřím a zaklepu.

Vešli jste do vesnice, avšak něco bylo špatně. Z komínů se nekouřilo, bylo tu až nezvyklé ticho, na vesnici, v níž by se měly ozývat zvuky kladiv dopadajících na rozžhavený kov. Ulice byly téměř prázdné a kdo nimi prošel, ten se dlouho nezdržel. Ženy, postávající u malého obchůdku s potravinami na vás zíraly dost nedůvěřivě a něco si mezi sebou šeptaly. Stále jste mohli v zátylku cítit ten nepříjemný pocit, který vám dával najevo, že vás někdo sleduje.
"Kdo, kdo jste?!"
Třesoucí se hlas mladé ženy stojící ve dveřích, na které Kashike zaklepal, protnul tichou a pochmurnou atmosféru. Ta žena vypadala nesvá a zoufalá.
"Maminko, co je to za bubáky?!" Malá holčička se vynořila zpoza maminčiny sukně, kterou držela jednou ze svých malinkých ručiček a tou druhou si mnula jedno oko, přičemž Kashikeho nedůveřivě pozorovala. "Máte divný obličej, jste čert? Mami, je to čert? A ten pán zaním taky? Jsou to bubáci, nebo čerti?" Vychrlila ze sebe nevinným dětským hláskem a pustila se sukně, kterou držela, aby mohla docupitat k Faitovi a chytnout se ho jako klíště za nohu. "To je roztomilý bubák maminko, můžeme si ho nechat?" Usmála se a přitom jí vykoukly tři zuby. "Arisu! Vrať se!" Vystrašená žena udělala krok vřed, aby si dítě vzala, ale nakonec se zarazila a s vyděšeným pohldem, který upírala na Kashikeho ustoupila zpět a stáhla ruce, které natahovala po dítěti.

Faito

Celá atmosféra byla opravdu zarážející. Sklonil jsem se k holčičce a pohladil ji po vlasech. Trochu jsem ji sklepal z nohy a pak jsem si k ní klekl. Usmál jsem se a vyndal kus čkolády, kterou jsem měl ve vaku. Já nejsem čert, nemusíš se mě bát. Řekneš nám, co se tu stalo, maličká? zeptal jsem se a očima prohlédl okolí. jestli nás přepadnou tady, moje zbroj nebude zrovna dvakrát účinná... Pomyslel jsem si a zaměřil se na tu dívku.

Kashike

Tohle neni samo sebou... pomyslím si a letmo se rozhlédnu. Pak si uvědomím čeho se asi tak ta žena bojí. Odklopím masku na čelo a podívám se jí do očí. Omlouvám se, nechtěl jsem vás vyděsit. Jmenuji se Kashike Gorin. Asi před dvěma měsíci jsem tu byl se zakázkou pro vašeho muže. Koval mi meč na objednávku. Tuším že jste mi vařila čaj... vzpomínáte si na mě?

Arisu zvedla hlavu a podívala se do očí Faitovi, kterého stále podezřívala z toho, že to on jí krade její sušenky, které si tak pečlivě schovává pod postel do krabice. "Opravdu nejsi bubák?" Zeptala se ho aby se ujistila, že jí nelže. Její otázka však v momentě vyzněla do prázdna, když se Faitovi zakousla do čokolády, kterou držel v ruce, div mu neukousla prsty, navíc tu čokoládu kousala i s obalem! S pusou celou od čokolády a s rukama upatlanýma od toho, jak se ji snažila setřít, tam teď stála a chvíli se dívala na matku, než Faitovi svoje malé ušpiněné dlaně připlácla na obličej. "Jste muži, taky si vás odvedou jako tatínka." Popotáhla smutně.
Mezi tím si Kashike sundal masku a na ženě bylo vidět, že se jí ulevilo. "Ano, už si vzpomínám, pojďte prosím dál, venku není bezpečno." Ustoupila jim z cesty, aby mohli vstoupit a jakmile tak učinili, dveře zase zavřela. V místnosti bylo útulno a oheň líně praskal v malém krbu. Žena okamžitě postavila na čaj. "Prosím, posaďte se." Vybídla je ještě a přitom stále nervózně nakukovala z okna.

Kashike

Vstoupím dovnitř a v klidu se posadím. Pak hodím pohledem k Faitovi. Nebojte se o dceru, můj přítel oplývá otcovským talentem. S nikým by nebyla ve větším bezpečí. Rozhlédnu se po místnosti a pak se znovu podívám na ženu. Řekněte nám, prosím, po pravdě, kam se poděli všichni muži z vesnice? Co se tu stalo?

Před Faitem i Kashikem přistál hrnek s čajem a žena se vyčerpaně sesunula na židli naproti nim, svírajíc hrnek s čajem v dlaních. Měla svěšenou hlavu a dlouhé vlasy, dřív nejspíš pečlivě sepnuté do drdolu jí trčely všude kolem. V místnosti byl značný nepořádek, jako by se tu už dlouho neuklízelo a ta ruce mladé ženy byly samý šrám a modřina. "Odvedli je..." Vzlykla a pevněji sevřela hrneček.

Faito

Naznačil jsem holčičce, ať je zticha a pak jsem ji vzal "kolem ramen" a vešel za Kashikem dovnitř. Stále jsem se ale držel stranou s Arisu a sem tam ji přirozbalil další kus čokolády.

Kashike

Uchopím čaj a ochutnám. Pak ho odložím a znovu si ženu prohlédnu. Dobrá. Kdopak je odvedl? Tušíte kam? Pokud nám dáte použitelné informace, můžeme vám pomoct. Vím že vesnice Takumi má neutrální postavení a jsem ochotný vaše zásady bránit. Dost vám dlužím. Povězte co víte a já se vám pokusím pomoct.

Koutkem oka sledovala Faita a její dcerušku, která mu právě čokoládou po obličeji kreslila obrázky, kdykoliv měl příležitost, vypadalo to, že si našla novou hračku. "Prosím omluvte ji, je trochu nezvladatelná." Povzdechla si ta žena a odfoukla si pramen vlasů z tváře, pak se otočila na Kashikeho a vyslechla si jeho slova. Z jejího výrazu se nedalo absolutně nic vyčíst. "Jednoho dne přišli k nám do vesnice, malá skupinka obchodníků, alespoń to nám tvrdili. Ze začátku tu s námi žili v míru, dobře prodávali naše zboží v různých koutech Světa a my jim za to občas vyrobili nějaké zbraně zadarmo. Bylo to výhodné pro obě strany, ale nedávno začali být agresivní, peníze jim stouply do hlavy a ceny, za které chtěli vykupovat naše zbraně byly čím dál nižší a nižší, až jsme nakonec ukončili spolupráci s nimi. Všechno se zdálo být zase jako za starých časů, když jednoho večera napadly vesnici, ani se neobtěžovali nějak skrývat svou totožnost. Odvedli naše muže pod pohružkou smrti jejich žen a dětí, od té doby jsme je neviděli. Mám strach, že jsou...!" Ani tu větu nedořekla a schovala si svůj obličej do dlaní a začala nahlas vzlykat.

Kashike

Natáhnu ruku a položím jí na její rameno. Nechám jí tak minutku vyplakat, pak jí vemu za tvář a zvednu jí hlavu. Přinutím jí aby se mi podívala do očí. Poslouchejte mě... potřebuji mít aspoň nějáké vodítko kam je odvedli. Kdyby je chtěli zabíjet, nikam by je nevodili. Vaši muži mají pro ty darebáky daleko větší cenu živý, tak mi pomozte a já vám je přivedu domů.

Otřela si slzy do rukávu a upřela své unavené oči na Kashikeho. "Za vesnici, pod horou je malé tábořiště, najdete ho snadno, neustále tam hoří ohně, alespoň odtud vidíváme kouř a za tmavých nocí i slabé světlo." Vysoukala ze sebe a napila se čaje, který držela třesoucích se rukou. " Pane Kashike, může vás to stát život, nechci vás mít na svědomí..."

Kashike

Vstanu a usměju se. Banda darebáků? Asi ne... měla byste vidět mojí každodenní činnost v laboratoři. To je teprve o život. Dovolte mi jen poslední otázku... co se stalo s mým mečem?

Faito

Chvíli mě počínání dcerušky bavilo, ale když se začalo mluvit o něčem vážném, chytl jsem ji za zápěstí (nijak bolestivě) a podíval jsem se na ni vážnýma očima. Stačí. Když si tu na chvilku sedneš a počkáš až to tu vyřešíme, něco ti dám. řekl jsem a zase ji pustil.
Mezitím Kashike už všechno řekl. Byla by hloupost zabíjet nejlepší kováře známého světa. Začal jsem se obávat toho, před čím stojíme.
Buďte bez obav. Nás jen tak něco neudolá.

"Ten meč ještě není hotový, můj muž si na něm dával opravdu záležet, ale nestihl ho dokončit." Znovu se jí do očí nahrnuly slzy, ale Faitova slova jí trochu zvedla náladu, takže se i mírně pousmála. Zatím co její dcera, která pře tím přikývla na Faitův návrh to už nemohla vydržet a opět pevně sevřela Faitovu nohu a odmítala ho pustit. "Všechny meče a dokonce i ty nedokončené ukradli." Dodala ještě její matka a také vrávoravě vstala od stolu.

Faito

Chvíli jsem se hrabal v batohu a pak jsem vyndal malé zrcátko se stříbrným okrajem a podal ho Asumi. Tohle je pro tebe. Taková milá dívenka se do něj jistě bude koukat ráda. Pak jsem vstal a podal ženě placatku. Bylo v ní jen rýžové víno, ale něco tvrdšího by ji taky mohlo pěkně složit.

Kashike


Dobře. S vaším dovolením si tu nechám nějáké věci a pak vám dojdeme pro vaše manžely. Otevřu batoh, vyndám všechny granáty a začnu je třídit. Jedovaté látky okamžitě vracím do batohu, nechávám si jen kouřové, slzné a oslepující. Faito, máš ještě tu atropinku a masku, co jsem ti tenkrát dával? zeptám se v průběhu příprav. Překontroluju přezky na vestě, převážu si boty na pevno, opasek a vše co nepotřebuji uklízím do batohu. Ten pak zavřu a podám ho ženě. Zároveň s tím jí pošeptám: Schovejte to někam, kam se malá nedostane, mohlo by se stát neštěstí.

"Děkuju pane bubáku!" Zasmála se dívenka a téměř mu zrcátko vytrhla z ruky a začala se v něm prohlížet. "Teď půjdeme vysvobodit tatínka, že bubáku? Dostanu taky takovou věc?"Ukázala na granát, který Kashike držel v ruce a přitom se dívala na Faita. "Víte, bude těžké, schovat ty věci někam, kde by je ona nenašla." Povzdechla si matka rozverné dívenky a přihnula si z placatky, kterou zase vrátila s díky Faitovi a Kashikeho batoh schovala na skříń.

Kashike

Vynasnažte se prosím. A držte nám palce. Otočím se k odchodu a cestou pohladím po vlasech holčičku. Dávej tady pozor na maminku, my se brzo vrátíme i s tvým tatínkem. Ve dveřích se ještě otočím na ženu: Projděte vesnici a připravte se na ošetřování raněných. Uděláme co budeme moct, aby se nikomu z vašich nic nestalo... ale náhoda je blbec a neni o ní nouze.

Faito

Mlčky jsem ukázal Kashikemu respirátor a pak ho zase zandal. Rozloučil jsem se s ženou i její dcerkou a vyrazil ven. Tam jsem vyndal kapesník, polil ho trochou vína a setřel si čokoládu z obličeje. Příjemné děvče... pronesl jsem jen tak, aby řeč nestála a pak jsem začal. Rozmístíme kolem jejich tábora pasti, počkáme do setmění, vyvoláme rozruch a polovinu máme z krku. Mám pár hraček na testování.

Dívenka vyběhla za nimi ven v patách měla svou matku a hulákala na celé kolo. "Já jdu taky mami!" Pelášila za Faitem, jako by jí za patama hořelo. "Bubáku jdu s tebou!" Už už natahovala ruku a chystala se sevřít svoje prstíky kolem látky na jeho oblečení, když v tom ji něčí ruce pevně chytla kolem pasu a strhly zpět. Byla to její matka, která vypadala, jako by jí právě někdo donutil zaběhnout maraton. "Dejte na sebe pozor." Popřla jim ještě a pak i se zmítajícím se dítětem v náručí odešla do vedlejší chalupy a začala všem oznamovat tu velkou novinku.

Kashike

Nad tou holčičkou se člověk prostě musel usmát. Srovnám krok s Faitem a vyrazíme proti nepříteli. Jo, to by mohlo fungovat. Chtělo by to vyřadit jich co nejvíc, než půjdeme pro vězně. A taky by bylo fajn, kdyby nevěděli že jsme jen dva.