Hřbitov

Hřbitov Kirigakure no sato

Prišel jsem na hřbitov a nhledal jsem hrob Mei Terumi. Po deseti minutách hledáni jsem vykopal její telo ssebral jsem ji prst a pak jsem šel k bráne. (presun)

Sadla som si pod vŕbu, a nechala volne tiecť svoje slzy.

"Yuuki-sempaii... pojďte spět..." řekl jsem jí a přišel k ní. "Všechno je v pořádku....pojďte...." a nastavil jsem ruku.

"Kai-sempaii....ja...zabila som Chiyo...obetovala sa kvôli mne..." povedala som mu a plakala som ďalej. "Prečo si im nechal moje telo...mohla...mohla som konečne prestať trápiť ľudí okolo seba..." dodala som a zdvihla som sa.

Přehodil jsem si jí cez rameno a odešel s ní do Kumo. (Přesun)

(Presun...?!)

přišel jsem na hřvitov a jako obvykle si sedl vedle hrobu mé kamarádky

po několika hodinách strávených na hřbitově jsem odešel domu.

Rovno z nemocnice som išla na hrob svojej kamarátky.Keď som tam dorazila len som sa pozerala a následne som sa rozplakala.Prečo...prečo ty a nie já? hovorila som na hrob z plačom.


Za všetko môžem já...já som mala zomrieť nie ty Mai.To já som mala byť na tvojom mieste. stále som pozerala na hrob potom som padla na zadok a ešte viac som plakala.Bola už tma ale já som tam stále bola,bola som tam aj nasledujúci deň a vôbec som nespala iba som plakala.Sedela som tam a zima ma netrápila.

přišel jsem na hřbitov za Ayame, ale zahlédl jsem plakající Yuuki a přišel k ní "Yuu-chan ?" řekl jsem potichu

pozrela som z uslzenú tvárou a keď som videla že je to Kyoshi kto ma oslovil rýchlo som sa otočila a utrela som slzy.Späť som sa otočila a z úsmevom som prehovorila.Ahoj Kyoshi ... ale bola to iba pretvárka.

"nemusíš skrývat své pocity, pocitem dáváš najevo tvou lidskost" usmál jsem se

Ani som to nečakala a z očí mi začali znova stekať slze.
Cítila som ako mi stekajú a nemohla som tomu zabrániť.

posadil jsem se k ní a objal jí " jen se vyplač bude ti líp"

Já... nedopovedala som iba som skovala hlavu na jeho hruď a plakala som.Prepáč já...nechcem ta s tím zaťažovať každý má vlastné problémy. vykoktala som zo seba z plačom.

"ty jsi pomohla mě, teď je čas abych ti to oplatil, v žádném případě mě to neobtěžuje" rukama jsem jí hladil po zádech "budu tu s tebou vždy, když budeš potřebovat"

Ďakujem Kyoshi.... povedala som a zaspala som,keďže som bola celú noc hore a pozerala na hrob.

vzal jsem jí opatrně do náruče a odnesl jsem jí k sobě do pokoje (přesun)

Dorazil jsem na hřbitov. Porozhlédl jsem se, jestli někdo jde, pak jsem jako stará babička vykopal hrob Páté Mizukage a vytáhl její tělo.
Hehehe... vytáhl jsem pytel, mrtvolu do něj zabalil a zapečetil do svitku. Svitek jsem uschoval a jako stará bába jsem odešla pryč.

Mojou prvou zastávkou bol Hřbitov. Len čo som naň prišiel si prezeral hroby. Po nejakom tom čase som sa poberal ďalej na mojej prehliadke Kiri. (Presun)

Toshio Ookami

,, Konečne ticho." potešil sa Toshio keď prišiel na cintorín a rozhliadol sa na okolité hroby. Pomaličky prechádzal rovnakou cestou ktorou chodil celé roky a trafil by ňou aj po slepu. Pristúpil k dobre známemu hrobu a posadil sa vedľa neho.,, Tak čo braček... ako sa máme?" spýtal sa optimisticky Toshio a pozoroval okolie pohľadom.

Toshio Ookami

,, No nič braček môj, idem ja do práce aby ma náhodou nevyhodili." ukončil svoj dlhodobý monológ popri sede na hrobe.,, Jaj čo už narobím, taký je svet." povzdychol si, vstal a oprášil si svoj plášť.,, Tak zatiaľ, ešte sa vrátim. Ale či živý to neviem." pousmial sa spokojne.

Prisiel som a zahrabal som mrtvolu a zabil do zeme kriz.