Hřbitov

Toto místo, kde odpočívají mrtví, leží až na samém konci Suny, daleko od brány.
Nalézají se zde jak hroby obyčejných vesničanů, tak vysoce postavených hodnostářů, hrdinů i nukeninů naší vesnice.
Celý hřbitov je pokryt pískem Kazekage, takže je to jedno z nejbezpečnějších míst vesnice.
V případě násilného vniknutí se sem dostanou hlídky v řádech několika minut.

Přišel jsem na toto pochmurné místo. Byl tu zvláštní klid, který ve mne vzbuzoval často ke mne nepasující pocity. Víceméně se dá říct, že jsem se více sžil s mrtvolami než s živými lidmi. Přemýšlel jsem o druhé straně. Touží po válce, chtějí moc pro sebe. Co je to ale za lidi, pokud si nepřejí mír a nechtějí v těchto těžkých časech žít v klidu? Já budu ten co najde způsob jak nastolit mír, přijdu na způsob jak to zařídit. To je můj úděl, účel, kvůli kterému jsem zde. Sedl jsem si na nedalekou lavičku a sepnul ruce, na které jsem položil hlavu, podpírajíc si rukama bradu. Co udělám? " Pomstím vás ... " Zašeptal jsem směrem k hrobům, doufal jsem, že můj hlas dolehne i k matce, která zde sice nebyla pohřbená, ale doufal jsem, že je tu se mnou, že mě slyší. Uvnitř mne vřela nenávist, i když navenek jsem se choval rozvážně, dvakrát jsem si rozmyslel než jsem udělal nějaký krok. Jen tak jsem se díval do prázdna a čekal, že zaslechnu radu, byť by to měl být jen náznak správné cesty.

Po dlouhém rozjímání na hřbitově jsem si jednoduše řekl, že už bude na čase si trochu odpočinou, ale hlavně najít určité lidi. Přemýšlení, na to jsem teď měl mnoho času. Proto jsem se zvedl z lavičky a rozeběhl se. V té chvíli jsem poskládal několik pečetí a nastavil ruku směrem před sebe, do vzduchu. Na to jsem okamžitě vyskočil a dopadl na právě vyvolaného Kurokina, na kterém jsem klečel a který letěl do výšky a do neznáma. /Přesun