Hory obklopujúce Iwu

First topic message reminder :

Hora Tsuchi je domovom Yonbiho a nachádza sa výbušný íl. Hora obklopuje ľavú stranu dediny.

Hora Do-san je domovom Rokubiho. Hora obklopuje pravú stranu dediny.

Zase ten hlas... dokáže ho pravděpodobně poslat za mnou. Mám pak pocit, že stojí u mě, i když útoky přijdou z jiné strany... Znovu na to nesmím skočit.
Teď... berte ji...
Kolem Lizzy se začalo rojit obrovské množství pavouků. Bylo to jako živý koberec. Skákali po ní, lezli jí po šatech, početně by určitě sahali k pěti stům. Žádný ji však nekousl, mohla si akorát všimnout, že je pokrytá pavučinama. Vylezl jsem ze země asi deset metrů za ní. Sledoval jsem, zda si mě všimne, nebo celou dobu věděla, kde se nacházím. Postavil jsem se na nohy a řekl:
"Hele ty vado já to vzdávám." a zapálil jsem si cigáro. Jo, tohle mi chybělo...

Keď ma obalila pavučina len som sa mierne pousmiala.. rozrazenie.. prešlo mi hlavou a v momente sa pavučina doslova rozsekala na úplne nanočastice ktoré boli zároveń rozprášené do môjho okolia ako aj s pavúkmi ktorý po mne liezli.. Len som na jeho slová prikývla a dážď pomaly ustal, tak isto aj hmla sa začala strácať. Ja som sa takým mierne nadšeným a aj spýtavým pohľadom zahľadela na Shijin a Hitomi.

Kso, moje hlava... napřed mě nakřápla ta energická těhule, a teď tohle... Čím déle bych v tom souboji pokračoval, tím spíš bych zkolaboval na nedostatek nikotinu. Z kapsy jsem vytáhl plato prášků a dva začal cucat jako lentilky. Spokojeně jsem se posadil a dělal z kouře kolečka. Klid Hine, klid, víš že se nesmíš namáhat.. muzheheheh... Sledoval jsem, co na to řeknou ostatní.

Usmála jsem se a podéle kmenu se postavila. Padala na mě únava. Třikrát jsem zatleskala.
,,Bravo oběma..Bojovali jste skvěle. Takhle to vypadalo jinak, než s pavouky přímo bojovat." trochu jsem se otřásla a po těle mi přeběhl mráz. ,,Doporučím tě na Jounina, Lizzy...Uvidíme, jak ten návrh přijmou. Každopádně..Bojovala jsi skvěle." usmála jsem se.

Keď povedala svoj verdikt tak som sa úplne rozžiarila.. síce to bolo doporúčanie no mne išlo hlavne o to, aby som ma za Jounina uznala ona.. celkom mi bolo jedno či to prejde ďalej.. tak som sa len rozbehla pri čom som však troška spomalila a tak jemnejšie som Hitomi začala objímať.. Aaarigato.. ani nevieš čo to pre mňa znamená. .zaškerila som sa.

Pohladila jsem i s úsměvem po vlasech. ,,Neděkuj mě, ale sobě, za tvrdou práci, díky které takto bojuješ. Pamatuj, že i když má někdo kekkei genkai, nikdy neumí nic hned. Má sice nějakou tu výhodu, ale to ostatní si musí vydřít stejně jako ti ostatní, co kekkei genkai nemají.. Můžeš poděkovat sobě." usmála jsem se. Svým proslovem s kekkei genkai jsem mířila i na Shijin. U ní to platilo stejně.

"To je pravda... ale někdy je lepší být jiný než ostatní.. neví většinou co od lidí s kekegenkai čekat..." Pak jsem zvedl ruku... a v tý jsem držel normální jehlici z kovu... vyhodil jsem jí do vzduchu pak jsem ji nechal při dopadání zabodnout do mé dlaně... vytáhl jsem jí a moji ruku zalila krev...

Když jsem slyšela Mizukage, jen jsem přikývla.
S Byakuuganem to bylo víc než jasné, akorát, že jste neměli na výběr.
Netrénovat znamenalo nechat se zabít někým, kdo chtěl vaše oči nebo bezmocnost při ochraně vašich blízkých.

Byla jsem ještě trochu rozhozená z jejich souboje, nebyla jsem zvyklá něco vidět tak... Rozmazaně. Nepomohl mi ani Byakuugan. Lizzy se shunshinem se mi jen míhala před očima a vlny zvuku mi taky moc nepomohli. Do toho spoustu těch malých... Připomínalo mi to boj lidí z mého klanu. Zároveň jsem byla nadšená, že to zvládla. Chakrové vrány kolem mé hlavy se rozletěly pryč a nad její hlavou do sebe narazily, takže vznikla okouzlující sprška neškodných jisker.

Keď som doobjímala Hitomi tak som jej venovala ešte taký rozžiarený úsmev a v momente som sa rozbehla aj po Shijin.. Shiijin-chaaan.. zaškerila som sa pri čom som ju svojim objatím možno aj povalila na zem.. stále som ta tak rozžiarene usmievala.. Možno budeme Jouninky ! obe... povedala som nadšene.

Usmála jsem se a přikývla Srmotnovi.
,,Přesně tak, je pěkné být odlišný od ostatních..." sledovala jsem jeho, no pokusy s krví. ,,Ale každý z ná je originál, takže schopnosti nám k tomu, abychom byli jiní, moc nepomůžou, jen naši odlišnou podpoří a zvýší." usmála jsem se znovu.

Nějak už jsem tušila, co chce udělat, ale nestihla jsem zareagovat a zase jsme skončily na zemi. Začala jsem se smát.
"Lizzy-chan..." dostala jsem ze sebe po chvíli.
"To by bylo... Prostě báječné." jiný výraz jsem najít nedokázala.
"Uhmm... Je ti jasné, že tě ze sídla nepustím alespoň dokud se nebudete muset vrátit do vesnice?" šibalsky jsem mrkla.

Heeh Haaai hai .. zaškerila som sa pri čom som ju stále objímala a tiež som sa smiala.. len so mnou pôjdeš kúpiť nejaké veci! všetko mám buď zničené alebo proste už nenositeľné.. usmiala som sa pri myšlienke na kúpu nejakého oblečenia.. nebola som moc taký ten typ ktorý by tam vedel stráviť hodinu ale predsa som už len niečo potrebovala..

"Hai." pousmála jsem se.
"Na to budeme mít času dost." na svoje oblečení jsem v té chvíli vrhla dost kritický pohled.
"Taky už budu něco potřebovat..."

Heeh nájdeme aj pre teba aj pre mňa úplne sugoooi oblečenie.. usmiala som sa a stále som ju nejak odmietala pustiť.. po tom ešte môžme ísť aj za tým tvojim kamarátom.. zaškerila som sa pri čom slovo kamarát zase znelo tak.. mierne divne.

Zase jsem se začala šťastně usmívat. Nebo spíš ještě jsem s tím nepřestala.
"Napsala jsem mu, ať se staví v sídle." zavrněla jsem. Pak jsem se zarazila.
"Ale on je opravdu jen kamarád!"

Haai hai.. len kamarát.. zaškerila som sa po čom som po nej hodila taký šibalský pohľad.. ale má aj šteňa! to si zaslúži aspoň status dobrý kamarát ! usmiala som sa a čakala som na jej reakciu.

"Dobře." blesklo mi v očích.
"Tak je to výborný kamarád, ale spát v mém pokoji bych ho nenechala a už vůbec ne se mnou." vrátila jsem jí šibalský pohled.
"Určitě si oba dva hned zamiluješ." pousmála jsem se.

Uvidíme .. ale myslím že máš pravdu.. zaškerila som sa po čom som ju konečne pustila a len som sa rozčapila na zemi vedľa nej.. myslím že.. by sme už mohli čoskoro ísť.. len eh.. asi sa čaká na Kazekage-sama a toho týpka da? nadhodila som pri čom som len tak ležala vedľa Shijin..

"Myslím, že ano." pokrčila jsem rameny a zase se zády opřela o kmen stromu.
"Ale dlouho nebudeme mít příležitost udělat si takový... Uhmm... výlet." studovala jsem pohledem mraky a přemýšlela.
"Kéž by válka ani nezačala, ale to už asi neovlivníme..."

Já jsem jen kouknul na svojí ruku a pak jsem řekl: "Schopnosti nám ji jen podpoří to ano,ale většinou lidé co mají kekegenkai jsou také jinak vychovávání... třeba my... jsme vychovávání pod Bohem krve... " Pak jsem zatnul pěst a krev co vytekla a ještě nestekla s mé ruky se začala vracet do dlaně a když jsem jí otevřel,tak tam byl už jen malý strup....

Pousmála jsem se a přikývla. Víc jsem k tomu neřekla, ač jsem toho na srdci měla více. Znovu jsem sebou plácla na zem a střídavě pozorovala Smortna, Hineho, holky i PiliKKu se Sasorim. V myšlenkácj mse však byla úplně jinde.

"Půjdeme.." Bez výrazu jsem se otočil a mrkl na Hineho.
"Ano, připojíme se k vám, ale jedině dokud neskončí válka. Po válce, budeme opět nepřátelé."

ANBU
Objavil som sa na hre pri Kage.
"Ste v poriadku? Zatiaľ čo vy sa tu rozprávate niekto vnikol do dediny."
Ukázal som na ninju, ktorý sa prechdzal v dedine. Z výšky sa podobal na mravca.

Rychle jsem vstala.
"Byakuugan!" s tím výkřikem jsem se dívala dolů a sledovala chakru.

"Má... Celkem impozantní chakru. I takhle daleko je to znát. Možná je z Akatsuki, na devadesát procent nepřítel. Stráže ho pustili, takže nejspíš uživatel genjutsu, možná Uchiha."
Připomíná mi Nawakiho chakru, i když jsem ho viděla jen párkrát. Jestli je to opravdu Uchiha, máme se na co těšit.
Otočila jsem se na Mizukage.
"Mizukage-sama, co máme dělat?"

Eh ? vyskočila som na nohy keď som zaregistrovala narušitela v blístkosti 100 metrov no nakoniec sa z toho vyklubali Anbu.. Pozrela som sa na Shijin ktorá to skontrolovala s Byakuganom a zvedavo som sa pozerala na malinkú bodku ktorá ho predstavovala.. viete mi niečo povedať? o.. Uchihoch? schopnosti alebo tak? spýtala som sa zvedavo pri čom som si ho stále premeriavala pohľadom.