Hory obklopujúce Iwu

Hora Tsuchi je domovom Yonbiho a nachádza sa výbušný íl. Hora obklopuje ľavú stranu dediny.

Hora Do-san je domovom Rokubiho. Hora obklopuje pravú stranu dediny.

Objevil jsem se a připravil si pečetě.
Pak jsem otevřel pusu a vystřelil proud enegie, díky kamenu gelel. Hora se zatřásla a pukla. Objevil se zlý a rozzuřený Yonbi.

"ááááááááááá..."rozzuřený jsem se vrhl do ulic Iwagakure.

"Hm hm hm...Tohle bude skvělé...Jejich odpor se pomalu, ale jistě hroutí!" vytvořil jsem pečeť a získal ještě víc čakry z kamenu gelel. I když bylo jisté, že by mě někdo mohl najít. Jsem přece nesmrtelný, nikdo mi nemůže ublížit.

Išiel som kúsok pred Tsukiko a aktivoval som byakugan.
Všimol som si obrovského množstva chakry. "Myslím, že mám stopu, Tsukiko-sama."

Vycítila jsem danou chakru. "Máš pravdu.... je tady!" zamračila jsem se a vydala se dál za chakrou.

Išiel som tak, aby som držal tempom ktoré udávala Tsukiko a byakugan som mal aktívny.

"Je tam... " ukázala jsme před sebe.

Vstal jsem.
"Ty? Kakuzu tě měl zlikvidovat." pousmál jsem se.

"Jak vidíš, nepovedlo se.." odsekla jsem. "Slize... zhyň!!" zamračila jsem se.

"Taková stará zplesnivělá bába to snad nemůže myslet ani vážně." ušklíbl jsem se a vycenil zuby.

"Ty máš co říkat stoletá mrtvolo!" naštvala jsem se. "Když jsme tak stará a k ničemu, proč mě měl ten zmetek zabít?"

Postavil som sa do bojového postoja, ale neútočil som.

"Hm..Konec keců!"

"Doton: Doryuuheki!" skryla jsem nás oba před větrem.

"Hm." zamračil jsem se.

Objevil jsem se ve vzduchu před Tsukiko.
"Senei jashu!" můj jazyk se změnil v hada a zakousl se jí do krku.

Hneď ako som si všimol Kabuta, som na neho zaútočil.
Technika mu spôsobila aj hlboké rezné rany okrem toho, že ho odhodila.

U pravé ruky se mi objevil čakra skalpel a dal jsem Futoshimu pěstí.

Mezitím jsem se pomocí techniky rozložila na bahno, takže mi had nic neudělal. "Doton: Doryuudan! Karyuu dan!" vykřikla jsme.

Z miesta kam ma išiel udrieť som vypustil chakru tak, že mu to ruku odtlačilo. Byakuganom som videl blížiaci sa útok od Tsukiko tak som hneď aj rýchlo uskočil, aby som sa vyhol.

Řval jsem bolestí a dělal, že mě to zasáhlo.
Pak jsem vylezl ze země.
"Přestanete si už konečně hrát?" ušklíbl jsem se a široce rozevřel oči.

"Jsi tak otrvný, že mi z toho rupe v kyčllích!" sundala jsme si hábit. "Začněme to brát vážněji!" připravila jsem se. "Kuchiyose no Jutsu!"

"Hm?!" podíval jsem se podiveně.
"Sice to není Kusanagi, ale jako zbraň, to klidně stačí." vytáhl jsem ze svého krku dlouhý stříbrný meč.

"Hmm!" Zaútočil som na Kabuta.