Okolí Listové

Pomalym krokem jsem dosel do lesu. Kde jsem vedel ze budu mit klid. Spise nez pred sebe jsem se divval na nohy a kopal do sisky ktera mi spadla pod nohy. Nemel jsem chut se snekym bavit nebo cokoliv delat proste jsem si uzvival zpev ptaku.

V Konoze jsem nebyl zas tak dlouho, takže jsem jí jako vesnici neznal, ale lesy jsem znal perfektně. Věděl jsem které zvíře kdy chodí a kde, co kdy plus mínus dělá. Na jednom ze stromů jsem si po asi měsíci vybudoval malou plošinu, ze které jsem mohl pozorovat les, který jsem měl jako na dlani. Zrovna jsem ležel na plošině a poslouchal celý les, když jsem uslyšel něčí kroky. Podíval jsem se dolů a uviděl nějakého kluka jak prochází lesem. Seshora vypadal celkem mladý, takže jsem jej tipoval na Genina, maximálně Chuunina. Už nějakou delší dobu jsem sledoval jednoho jelena, a teď jsem si jej všiml že je kousek od toho kluka. Nevím jak je to možné, ale šel tak tiše, že si jej ten jelen nevšímal. Vytáhl jsem kuši, namířil na jelena a vystřelil. Šipka mu propíchla přímo srdce, a jelen padl k nohám toho kluka.

Uslysel jsem svisteni sipky a potom pad jelena na zem se sipkou v srdci. Pak jsem se podival nahoru na kluka ktery tam sedel na plosine. No to ze se tise pohybuju sem vedel ale nejak jsem to nikdy neresil mel jsem rad pozorovani zvirat. Ale nemel jsem moc v lasce lovce. Nebo lidi kteri zabijely pro zabavu nebo pro trofeje. Vytahl jsem sipku ze srdce a hodil ji zespoda do plosiny. Nemel jsem chut nic rikat no ale daleko k vybuchu jsem nemel. Porad jsem byl naplnen ze smutku matky i kdyz uz tomu bylo par let. Ale stale to bylo jako vcera teda pro me.

Ten kluk se mi zdál nějaký divný. Vypadal strašně sklesle a taky naštvaně, hlavně ve chvíli kdy jsem zabil toho jelena. Seskočil jsem dolů, přímo k tělu toho jelena. Klekl jsem si k jeho tělu, zavřel oči a přivřel rukou jeho víčka. Tiše jsem se pomodlil. " Jsem Kyoshi... těší mně... " řekl jsem tomu klukovi a podal mu ruku.

Kdyz onen neznamy seskocil no nejak jsem nemel naladu se znekym seznamovat tak jsem mu proste odfrkl: "A co ja stim?!" Vice jsem se nejak jeho seznamovanim nezaobiral. Udelal salto pres nej a telo jelena. A pomalym krokem sel nekam smerem k louce. Nejak me po jeho uvodnim vystupu nezaujal a uz vubec ne tim kdyz zabil toho jelena. Byl to zdejsi Kral mezi jeleny ale to on asi nevedel. Ale ted uz to nemohl zmenit nikdo ani on.

" Uklidni se, jasný?! Nevím co jsem udělal že jsi takový nabručený... ale já za to nemůžu.. snažím se jen být jako normální člověk... slušný.... což Ty zrovna nejsi... Pokud máš se mnou nějaký problém můžeme si to vyříkat jako chlapi... s tím nemám problém!" řekl jsem mu. Ne že by mě to nějak štvalo že na mně tak mluví, ale mohl to říct alespoň slušně!

"Zabije zdejsiho krale a jeste se ptas co jsi udelal. Je to stejne jako zabit Kageho. Kazdy cin ma nasledky i ten nejmensi. Jsi ve spatny cas na spatnem miste tot vse. No mozna proto ze nemam nikoho zrovna v lasce a uz vubec se mi nechce trcet v konoze ale bohuzel nemam zrovna moc na vyber. Takze si hled svyho ja si budu taky." Ne ze by mi vadila jeho pritomnost ale nejak mi vadilo kdyz nekdo zabije zvire jenom tak bezduvodne.

Když řekl že je to jako zabít Kageho, tak se mi vybavila nedávná minulost. Měl jsem sto chutí mu vrazit a říct to že díky mně Kage stále žije, ale nakonec jsem se udržel a uklidnil. " Hele... nevím co si o mně myslíš, ale já jsem toho jelena nezabil bezdůvodně... říká Ti něco potravní řetězec?? Já zabíjím zvířata jen proto abych přežil... Nic jiného v tom nehledej... věř mi... sice jasně... věřit cizímu člověku co se přede mnou najednou objeví to snad ani nejde... Vidím na tobě že jsi naštvaný nebo něco podobného...a věř mi že boj ti pomůže se z toho dostat. "

Boze ten ze sebe delal jako by snad o me vedel vsechno ale ve skutecnosti nevedel nic.Ale nehodlal jsem se nejak zapojovat a do rvacky tgo uz vubec ne vzdycky sem to odnesl akorat ja. Vazne hezke vzpominky na Akademii opravdu. " Boj je pouze pro ty co maji primitivnejsi potreby si neco dokazovat. Co se tyce me uz nebojuju takze tohle me moc nebere." Svym zpusobem jsem mu rekl ze si o nem myslym ze je primitiv. Ale co ja uz veci neresil takovym stylem. Proste jsem pokracoval dale v ceste k louce.

" Boj je pouze pro ty silné... jen srab utíkají z boje... srabi jako jsi ty, kteří nic nedokážou.... nevím jak jsi dokázal prolézt akademií když jsi takový srab... ale asi to není moje věc... ale budiž....doufám že se někdy potkáme a zabojujeme si... můžeš být zajímavý soupeř.. pokud vůbec někdy budeš bojovat " řekl jsem mu, otočil se a šel pomalu k tělu jelena. Nelhal jsem když jsem mu říkal že je to můj způsob přežití. Část masa si vždy nechám, druhou část a jeho kůži vždy prodám abych měl na nájem a podobné věci. Vytáhl jsem jednu z otcových dýk (tu zahnutou) a napříč tělem jsem jelena rozřízl.

Vetsinu z toho co rikal mnou jen proletelo. Teda dokud o me nerekl ze jsem srab to mi uz hnulo zluci. Vytahnul jsem kunai na ten nasledne po nem hodil no spise jsem jej hodil tak aby mu proletel kolem hlavy. A tak se stalo pritom, mu urizl pramen vlasu. a zabodl se do stromu naproti me. "Rika nekdo kdo ma inteligenci vrabce, a velke reci. To uz jsem ale mel na zapesti dyky.

Měl jsem klid, prozatím, ale doufal jsem v to že toho kluka svou řečí vyprovokuju. Najednou mi proletěl kunai kolem hlavy a uřízl mi pramen vlasů. Nebudu říkat že mi to vadilo, sice jsem si svých vlasů cenil, ale věděl jsem že dorostou. " Oooo... takže srab ví na co slouží ten divný... nůž... a má další dýky... na co Ti to je když nevíš jak máš bojovat? zeptal jsem se a uchechtl se. Vstal jsem, otočil se na něj a vytáhl matčiny dýky a překřížil jsem ruce. " Tak pojď srabe "

"Nikdo netvrdil ze neumim bojovat proste nerad bojuju to je vse." To uz jsem ale vyhodil dymovnici a poskladal pecete na Kawarimi. Vyskocil na vetev co byla nademnou.

" Nerad bojuješ páč to neumíš.. jednoduché vyvození souvislostí... " řekl jsem a ušklíbl se. Chtěl jsem po něm vystřelit z kuše, ale uvědomil jsem si že bych ho tím mohl vážně zranit a to jsem nechtěl. Vyskočil jsem na svou plošinu a díval se jeho směrem. " Se ukaž! "

Vetev na ktere jsem stal byla krasne pruzna. odrazil jsem se od ni primo Kyoshiho smerem a dal a chystal jsem se jej kopnout ale stale jsem mel ruce pripravene k obrane.

Dýky jsem zkřížil, čímž se vytvořila dobrá obranná pozice a když letěl na mně, tak jsem místem překřížení zachytil jeho kop a odtlačil ho dozadu, takže bych ho měl odhodit někam pryč.

Drive nez me stacil odstrcit jsem se prohl a padnul na ruce a nohou se jej snazil skopnout z plosiny. Pokud neuhnul nebo neprovedl neco jineho co by mu v tom letu zabranilo.

Musel jsem uznat že není špatný. Nechal jsem se skopnout, ale když jsem padal tak jsem se zachytil o roh plošiny, pustil se a zachytil se o spodní držáky, což on nemohl vidět. Přeručkoval jsem na druhou stranu, vyhoupl se a skopl jej zezadu.

Kdyz me skopnul udel jsem jeden kotrmelec a postavil se jakmile jsem se postavil udelal jsem otocku a snazil jsem se jej kopnout do ramene.

Levou rukou jsem zablokoval jeho kop, zatímco pravou jsem se napřáhl a snažil se jej trefit někam k žebrům, abych mu způsobil menší problémy.

Pravou ruku jsem mu zablokoval a snazil jsem se jej podkopnout. Az na to ze muj kop smeroval na obe nohy.

Několik desetin vteřiny než se dotkl mých nohou jsem vyskočil, udělal salto a při dopadu jsem se snažil ho kopnout.

I kdyz vyskocil a snazil se me nakopbout jsem udelal premet a stal na kraji plosinyu na rukach.

Dopadl jsem na plošinu, a když stál na rukách jsem se mu snažil podkopnout ruce.

Kdyz mi podkopnul ruce hle pred nim se obevil kus treva a ja stal za nim i moje podrazka se seznamila z jeho zadkem. A musel letet.