Kancelář Hokage

Na ANBUovu narážku pouze úsměvně zavrtím hlavou a počkám na odpověď Hokage.

Ichizoku Katagami

On si snad myslí, že si z něj dělám prd*l... Mno, jestli mu na to Hokage kývne, bude to zajímavý.
Pomyslel sem si, ale nutilo mě se to usmát a také sem čekal na to, co Hokage řekne, jako na boží smilování.

Kyousei Gunshi

Má osobní ochranka má mou plnou důveru a její přítomnost zde nebrání jakékoli soukromé konverzaci. řekl jsem a vyzval posla, aby si sedl do křesla. Sedl jsem si za stůl a tázavě jsem se na posla podíval.

"Dobrá, děkuji." kývnu na Hokage a posadím se do křesla. "Kde bych měl začít, naše vesnice spojuje dlouhá a povětšinou krvavá historie. Vše zapříčiněno dávnými konflikty našich otců, kteří rozdmýchali nenávist mezi našimi zeměmi. Vytvořili tak bludný kruh nenávisti který naše vesnice spojuje už po dlouhou dobu. Vedli jsme proti sobě mnoho válek, pohřbili mnoho svých lidí a ztratili spoustu skvělých shinobi. Pro ušetření dalších životů našich, ale stejně tak i vašich lidí, jsem přišel jako zástupce Tsuchikage nabídnout dohodu o míru a spojenectví mezi našimi vesnicemi. Samozřejmě neočekávám, že ve světle nedávných událostí to bude pro vás jednoduché rozhodnutí. Chci vás jen ujistit, že vedení Iwagakure nechová vůči Konoze žádnou zášť a ten nedávný incident byl dílem jednotlivce." znovu naberu dech a pokračuju. "Ted k tomu co nabízíme. Jsme ochotni poskytnout Konoze materiální i vojenskou pomoc v připadě konfliktu. Stejně jako výměné tréninkové programy mladých shinobi. Dále pak společné organizování Chuninských a Jouninských zkoušek. A především, Iwagakure je ochotna přistoupit na výměnu tajemství několika svých utajovaných technik." dokončím svou řeč a zhluboka se na hokage zadívám.

Kyousei Gunshi

Poslechl jsem si mnohem rouzumnější požadavky, než jsem slyšel na schůzi kage. Vaše kage je mladá, neohrabaná dívenka, která neví, jak se chovat. Její vystupování na mýtinku kagů bylo více než nepřípustné. Nicméně za těchto podmínek jsem ochoten přistoupit na pakt o neútočení. Spojeneckou smlouvu si necháme na později. Začel jsem sepisovat pakt o neútočení. Podle paktu o neútočení bude jakýkoli člen vaší vesnice, který nebude mít dostatečná povolení, zadržen a předán vašim zákonům. Každá větší návštěva bude ohlášena a na chuuninských zkouškách se budeme dohadovat předem. Přesuny a míchání armád nepřipadá v úvahu. Když budou obě strany spokojeny, sepíšeme spojeneckou smlouvu...
Dopsal jsem papír, přidal jsem jednu muří nožku a podal jsem poslovi smlouvu.

"Děkuji mnohokrát Hokage-sama." řeknu zdvořilým hlasem a převezmu od něj papír který schovám do pláště. "Zanesu to Tsuchikage nejrychleji jak to půjde." vstanu a hluboce se ukloním. "Naviděnou, Hokage-sama." řeknu ještě ve dveřích a vyrazím k bráně, předpokládám že ANBU půjde se mnou. (přesun)

Ichizoku Katagami

Schoval sem kunai a kývl sem na Hokageho. Hned jsem zpět pane.
Řekl sem a šel sem "vykopnout" cizího ANBU.(přesun)

Přijdu ke kanceláři a začnu klepat na dveře

Vešel jsem dovnitř.Hokage-sama rád bych dostal nějakou misi jelikož nemám nic na práci. řeknu

Ichizoku Katagami

Došel sem před dveře, takže sem chvilku počkal a zatím si sednul na židli a na chvilku si odpočinul. Dneska toho stresu bylo nějak moc.

Samozřejmě, že ta největší budova byla tou pravou.
Roka už začínal přemýšlet, jestli to není věcí osobní cti každého Kage, aby jí měl vyšší, než ostatní. Taková lehce primitivní hra přenesená ještě z dětských pískovišť. Kdo jí má větší. Na tváři se mu objevil úsměv, když si představil, jak jsou shinobi posíláni na přísně tajné mise do jiných vesnic, aby tam nenápadně zjistili výšku budovy jejich vůdce proto, aby jejich Kage pak mohl případně nenápadně navýšit svoje zosobněné ego nějakou tou korouhvičkou.
Úsměv ho ale zase rychle přešel, když mu došlo, že pro něj osobně tahle nepochopitelná megalomanská mánie, ať už způsobená čímkoliv, znamená nevyhnutelné bližší seznámení s pár desítkami schodů. Odfrknul si a dal se do toho.
Tak hrozné, jako v Iwě to nebylo.
Hokage bude potřebovat hodně vysokou korouhvičku, prolétla mu hlavou dětinská myšlenka. Opravdu jen prolétla. Teď se totiž chtěl soustředit na něco jiného. Instinktivně si urovnal čelnku Kusagakure, přivázanou na jednom z kožených pouzder, ve kterém nosil nepopsané svitky. Před kanceláří seděl nějaký ANBU. Počet znaků na jeho masce činil čtyři červené čárky. To nebylo nic neobvyklého, ANBU si na zdobení většinou zas tak moc nepotrpěli.
Roka si prohrábl nervózně vlasy a kývnul jeho směrem.
"Zdravím," zamumlal a zamířil ke dveřím, na které zaklepal. Pak se rozhlédl kolem. Jeho mysl se točila okolo dalšího kouřícího válečku tabáku. Znovu nejistě pohlédl na přítomného ANBU a pak přešel k oknu, které ještě před tím, než si zapálil otevřel.
Opřel se u stěnu vedle okna a s úlevou si potáhl. Byl nervózní, protože tentokrát hodlal udělat něco, v čem nebyl moc jistý. Vlastně si v tom nebyl jistý vůbec. Věnoval nějaký čas tomu, aby si přečetl knížky o etice, ale ... čert to vem! Stejně to vždycky pochopil špatně. To by zkrátka nebylo on, kdyby něco nezkonil.
Potřásl hlavou, vypustil další obláček kouře, který vítr zcela nepředvídatelně a především naprosto nevhodně zavál zpátky do chodby, místo aby ho vynesl ven a pokusil se přijít na jiné myšlenky. Obrátil se na přítomného ANBU.
"Taky čekáte na vyzvání?"

Kyousei Gunshi

Dál! řekl jsem směrem ke dveřím a podškrtnul povolení k prohlídce pro ANBu.

Ichizoku Katagami

Ne... Řekl sem polohlasně, ale když se ozvalo dále, vešel sem do kanceláře. Počkám až nebudete zaneprázdněn pane, rád bych vám podal hlášení, jestli ho ale chcete písemně, hned se do toho dám.
Řekl sem a postavil sem se napravo od Hokageho stolu a čekal až vejde ten muž z čekárny a vyřídí se vše potřebné.

ANBU odpověděl, ale to už se ozvalo povolení ke vstupu. A on vstoupil.
Heh? Roka pozvednul obočí, ale rozhodl se to neřešit.
Říkal že ne, tak ne, rozhodl se a s mírnou nevolí vyhodil zbytek nedokouřené cigarety z okna, které následně zabouchl. A vešel do kanceláře.
"Dobrý den, Hokage, mé jmeno je Roka Moji a jsem potulný shinobi. Tady někde bych měl..." Roka šáhnul do kapsy, do které si před tím záměrně uložil svoje povolení - k cigaretám, aby ho spolehlivě našel. Důležité k důležitému.
Systém se ale příliš neosvědčil, protože léty několikrát přehnuté a zase nazpátek slisované povolení se teď jedním svým rohem zachytilo o krabičku, která následně vyletěla ven a rozsypala se na podlahu kanceláře. Roka se na její rozsah ležící na zemi nerozhodně zadíval a přešlápnul z nohy na nohu, ale shýbat se mu zrovna nechtělo. Měl to celé připravené a zase si to zkazil. Jako vždycky.
"No, to je jedno," zamumlal a odtrhnul oči od své životní závislosti, momentálně se válející po podlaze a zaměřil ho zpátky na Hokageho.
A rozhodl se do toho prostě skočit po hlavě. Naplánované vystoupení vzalo za své a improvizace mu vůbec nešla.
"Prostě jsem vás chtěl požádat o povolení k pobytu ve vesnici a především -"
Hluboký nádech.
"- o povolení k přístupu k některým Konožským pečetícím technikám."
A bylo to venku. Teď zbývalo jen čekat, jestli ho prohodí dveřmi rovnou, nebo je před tím aspoň otevřou.

Kyousei Gunshi

Posbírej si tu ten bordel, mladíku... řekl jsem stařeckým hlasem. Co nabízíš za propůjčení technik?

Roka se nervózně podrbal ve vlasech a zamumlal něco o tom, že to hodlal sebrat potom - přece jen, cigarety by rozhodně nenechal jen tak ležet na zemi, no ne? -, ale nakonec se stejně sehnul a nakupil je na hromádku, kterou pak pracně nacpal zpátky do krabičky. Teprve potom se věnoval Hokageho dotazu.
Rozepnul jeden tlumok a vyndal z něj svitek, který rozvinul. Ze zadní strany byl pokrytý několika opakujícími se znaky, stranu, která byla k Hokagemu pokrýval ale symbol zcela jiný, komplexní a nápadně pravidelný.
"Symbol, zhotovený před pár dny v ulicích Iwagakure, dostatečně cený pro někoho, kdo ví, co v něm hledat," pousmál se.
A pak se na chvíli odmlčel.
"A případnou protislužbu v oboru, ve kterém jsem odborník a ve kterém my stěží někdo může konkurovat, v případě, že by jí Konoha potřebovala."

Díval jsem se na toho ANBU a pak na Hokageho.Nespouštěl jsem z něj oči a přitom jsem se usmíval.Až budeme zase bojovat bude to víc napínavé než předtím. pomyslím si.Tentokrát vyhraju rychleji,ale nejdřív bych měl asi cvičit.Čekal jsem až ten shinobi (Roka) domluví a pak budu moci promluvit já.Přitom jsem si hrál s kunaiema.No nic hokage-sama radši příjdu až budete mít čas.Zmizel jsem pryč.(přesun)

Ichizoku Katagami

Je roztěkaný, pobrkaný a nesoustředěný... Nebo se tak alespoň snaží vypadat. Vychrtlí, bude vážit kolem šedesáti... spíš míň. To znamená, že bude buďto hodně rychlý, nebo nepoužitelný na boj z blízka... Nevidím klasický pouzdro na kunaie, shurikeny, bombičky a tak podobně... Takže nebojuje z dálky... Něco na dálku ale určitě bude mít, byla by hloupost kdyby ne... Ale k čemu sou házecí zbraně někomu, kdo s nimi zřejmě neumí? Kdyby uměl, měl by jich s sebou víc...A pak ten batoh...
Dál sem uvažoval a měřil sem si Roka pohledem. Po chvilce sem občas přehodnotil nějaký svůj úsudek, nebo ho o něco doplnil.

Hned po příchodu jsem se přihnala ke dveřím hokageho a zaklepala na něj. Byl odtamtud slyšet nějaký hluk, ale co jiného by se mělo dít v hokageho kanceláři než jen soustředěné a hlasité debatování. Zasmála jsem se pro sebe a čekala na pokyn zevnitř.

Ichizoku Katagami

Objevil se vedle mě jeden z ANBU. Muž který pode mnou sloužil už dlouho a kterému jsem "věřil" nejvíc ze všech. Předal jsem mu rozkazy a nechal sem ho ať jde.

Kyousei Gunshi

Podíval jsem se na svitky a spokojeně jsem kývl. Konečně někdo, kdo zná svou cenu. V Ulicích budete mít vlastní pracovnu. Až si vás prověříme, získáte přístup ke Konožským svitkům. Umíte svitk vyrábět jen podle předlohy nebo pracujete i na vlastních?

Když se Roka dozvěděl, že Hokage s návrhem souhlasí, neubránil se spokojenému úsměvu. Prověření, které pochopitelně čekalo každého, kdo s něčím takovýmhle přišel mu nečinilo žádný problém a za pracovnu, kterou ani nečekal, byl upřímě vděčný. Teď byl ale čas na zodpovídání dotazů, takže se radši rychle vrátil do kanceláře a ještě jednou si v hlavě přehrál Hokageho dotaz. Tohle moc dobře zna, stačila chvilka nepozornosti a mohl být klidně čtvrt hodiny ztracený v myšlenkách.
"Jsem odborníkem na pečetě, symboly a znaky. Se vším, co k tomu patří. To znamená, že mám pochopitelně i svoje vlastní výtvory."

Roka se na něj chvíli zaraženě díval a potom zavrtěl hlavou.
"Je mi líto, ale v tomhle nemůžu sloužit. Manipulovat pomocí pečetí s Kekkei genkai je zhola nemožné. Jak jistě víte, Kekkei genkai je záležitostí genů a jako s takovou s ní nemůže pracovat nikdo, kdo je nemá. A to ani s její částí."
Roka pokrčil rameny. Tohle byl prostě holý fakt. Věděl sám moc dobře, že to prakticky není proveditelné - nikdo mu nemohl vyčítat, že by to nezkoušel. Bezděčně si přejel prsty po hřbetu druhé ruky v místech, kde se normálně nacházela pečeť obnovy. Ta byla ale teď skrytá spolu s ostatními pečetěmi, které se jinak nacházeli na jeho těle v pečeti pečetí, kterou měl vypálenou zezadu na šíji.
"Jediné, co bych pro vás dokázal v tomto směru udělat by bylo opsat svitek s jejím učebním postupem a informacemi o ní. Nebo případně vytvořit nový. Předpokládám, že to ale nebylo to, co jste měl na mysli."