Re:

[Noriko Kana]

hlava udělala boing boing najednu stranu a části těla žuch a prásk na zem


(poznámka uživatelky: to si děláte prču ne? chudák Reinička jako )

[Anonymní]

(Sakra, jste mi zkazili zábavu)

[Anonymní]

konečně klid .. dědula je trochu nevrlej
"co, že jste nás poctil návštěvou v nočních hodinách mistře Yamado ?"

[Anonymní]

"Chtěl jsem si půjčit od vás křesadlo, sirky nebo něco, udělal jsem si u jezera iglů, ale potřebuji oheň." zasmál jsem se.

[Anonymní]

"v kuchyni nějaké budou, bratr se bez nich neobejde" ukázal jsem na místnosti za obývákem
"jsem si jistý, že najdete co potřebujete"

[Anonymní]

"Super." překročil jsem Reininu mrtvolu xD a šel do kuchyně. Našel jsem tam nějaké křesadlo a vrátil se do obýváku.
"Nebudu rušit, všichni máte už dost senilního starého dědka." zasmál jsem se a šel ke dveřím. Zase mi tam vadila ta její mrtvola, viděl jsem už mnoho mrtvol, ale tahle byla nějaká, špatně vyvinutá, zakrslá, vychrtlá.

[Anonymní]

Luskla jsem prsty a kosa zmizela. Unaveně a vystresovaně jsem se zhroutila do křesla.
,,Ach...nechám se zmrazit a nebo se uklidím a dožiju svá léta, fakt!" ofrkla jsem si a zaklonila hlavu.

[Anonymní]

Byl jsem překvapen, když si na mě tak bezstarostně sedla,
"ale, ale, někdo tu začíná být velice společenský a přítulný" objal jsem jí kolem pasu
"a já rozhodně nic nenamítám .. Himi-chan" zašeptal jsem

[Anonymní]

"Tak se o ni postarej." mávnu jim a pomalu jsem přešel přes dveře.
Tse, a mladej mě tu evidentně nechce. Vyhazovat z vlastního domu. ušklíbl jsem se a šel pryč.
Že já jsem sem chodil. další ušklebek a jsem pryč.

[Anonymní]

,,Etto...Já.." zrudla jsem. Položila jsem si ruce na ty jeho a pokusila se je mírně odtáhnout, přičemž jsem se na něm trochu zavrtěla. To jsem si uvědomila až v té druhé vlně, kdy se mi po těle rozlilo teplo. Kyaah! Himi!... Zrychleně jsem dýchala.

[Anonymní]

Při jejích pohybech jsem nemohl uvažovat jinak než jsem učinil.
"no ano .. ty" zašeptal jsem opět a prsty jí přejel po odkrytém bříšku.

[Anonymní]

Přivřela jsem oči a skousla jsem si spodní ret, abych nezavzdychala. Po těle mi naskočila husina.
,,Daisu..ke nem..nemůžeme.." přerývavě jsem dýchala a pootočila se k němu.

[Anonymní]

"nemůžeme ... ?.. takže nechceme ?" jemné jsem jí přejížděl konečky prstů po bříšku a když se ke mě pootočila, mé oči se ihned ztratili v těch jejích, které mě táhli čím dál blíže až se zastavil můj nos o ten její.
"opravdu ... nemůžeme ?" zašeptal jsem

[Anonymní]

Polkla jsem a zavrtěla hlavou.
,,Gomene.." šeptla jsem. Uhnula jsem pohledem a jeho ruce dolů dala. Zvedla jsem se a zůstala stát. Pozorovala jsem ho s přivřenýma očima a provinilým výrazem. Opavdu se jdu nechat zmrazit.

[Anonymní]

Opět jsem začal vnímat realitu "ne .. to já se omlouvám .. měl bych už jít" vstal jsem a odešel pryč ze dveří, za kterými jsem se posadil a díval se na oblohu.
musím se vrátit ... akorát zase všechno kazím.. nezasloužím si být s nimi .. opřel jsem se o stěnu u dveří a stále se díval do tmy.

[Anonymní]

Opět jsem se zhroutila, tentokrát do prázdného křesla. Objala jsem si kolena a položila si na ně hlavu. Zavřela jsem oči a takto jsem zůstala celou noc.

[Anonymní]

Vzbudil jsem se šel dolů a viděl tam mizukage spát tak jsem začal potichu dělat pro ní jídlo.

Tohle je málo za odplatu,že mě tu nechá spát měl bych udělát něco pořádného. řekl jsem potichu tak aby mě neslyšela když spí.Pak jsem jí viděl,že není přikrytá vzal jsem vedle deku a přikryl jí.

[Anonymní]

Snidáni jsem dodělal a dal jí ho na stůl pak jsem si sedl na gauč a čekal jsem až se vzbudí.

[Anonymní]

Vztanu dám vzkaz k jídlu a jdu za mistrem pakkuem.


Vzkaz

Spoiler:

(přesun)

[Anonymní]

Vzbudila jsem se přkrytá dekou, kterou, a to vím jistě!, jsem si přes sebe nedávala. Zamžourala jsem na stůl, na kterém bylo položené jídlo.
,,Yare?" zamrkala jsem. Sundala jsem ze sebe dekou a poskládala ji. Na stole jsem si všimla vzkazu, který jsem si přečetla.
,,Takže Toshihiro." pusmála jsem se. Vzala jsem si kousek zeleniny, kterou Toshihiro nakrájel, odešla jsem do kuchyně, kde jsem si uvařila kávu a i s ní jsem si sedla ke stolu a zamyšleně hleděla z okna.

[Noriko Kana]

na okno přiletí malý dráček s menšími černými deskami mlčel a čekal až si ho všimne mizukage

[Anonymní]

Zvedla jsem se a hrníček od kávy jsem šla umýt. V obýváku jsem vzala talíř se zbylou snídaní a v tu chvíli jsem si všimla vzkazu, který jsem si přečetla. Zamračila jsem se. Ten pocit...měla jsem ho před válkou....tohle nebude dobré... Odešla jsem do kuchyně, kde jsem sepsala odpověď a po jestřábovi poslala do Konohy. Znovu jsem se zamračila a podívala se z okna, na němž seděl malý drak s deskami. Tak tohle už jsem nepobrala. Okno jsem otevřela a vzala si od draka desky. Drak hned odlétl pryč.
Desky jsem otevřela a začetla se do nich. Už při samotném čtení se mi zamítvalo před očima a když jsem to dočetla, to už jsem brečela. Roztřásly se mi ruce a kousala jsem se do rtu, abych nevzlykala nahlas.
,,Zničím tě!..Zničím vás všechny, přísahám! Nikdo z vás naživu nezůstane, o to se postarám!" ječela jsem. Desky jsem položila na stůl a stále otřeseně jsem do nich hleděla. Slzy máčely jednotlivé strany, jak jsem jimi znovu a znovu listovala a nechtěla a nemohla tomu uvěřit. Ničíš mi život....A já ho zničím tobě, Reino, jakýmkoli způsobem!

[Anonymní]

Když jsem zaslechl křik, vydal jsem se zpět dovnitř a uviděl plačící Hitomi.
"co se děje Hitomi ? je tu někdo ? ublížili ti ?!" začal jsem se rozhlížet po pokoji
necítím tu žádnou chakru .. ne jinou než tu naší ..

[Anonymní]

Ubrečená jsem k němu zvedla pohled a podala mu desky, které mi přinesl drak.
,,Už vím, kdo zabil mámu....A kdo se pokusil zabít mě.." zaťala jsem ruku v pěst. Už jsem pouze brečela, šok přešel v obrovský, nepopsatelný vztek.

[Anonymní]

"aha .."
začetl jsem se do obsahu desek, když jsem je dočetl, podíval jsem se na ní.
"takže oni .."
chtěl jsem jí obejmout, ale když jsem se k ní přiblížil radši jsem se zase ihned vzdálil
kde je Dai, když ho potřebuje ...

[Sponsored content]