Jezero v horách u Kumo

Zvedla jsem k němu šedé, téměř bílé oči, na rtech jsem měla pořád ten zasněně šťastný úsměv. Pootevřela jsem ústa, abych něco řekla, ale téměř okamžitě jsem zapomněla co. Místo toho jsem měla jinou věc.
"Teď jsem.... Šťastná."

Odstupil som od neja červený ako nikdy."Heh ved konečne aj ja.Tak čo Raikage vrátime sa spať do vašej kacelárie"?

Přikývla jsem.
"Ale nejdřív bych raději domů, tahle se tam nemohu ukázat." zvonivě jsem se rozesmála. Z vlasů mi ještě pořád stékala voda a oblečení na tom nebylo lépe.

"Ano".Mala ppravdu ved keby sme sa tam takto ukázali a niekdo by vošiel tak dohvie čo by si pomyslel boliekol so msi tričko ktoré bolo zvlhnuté a nasadil si spať aj bluzu.Zobral som ninja vybavenie prišiel k orlovi a pohladkal ho za zobák."Dneska ta ešte raz budem potrebovať" vysadol som na neho a čakal kým nasadne aj Riakage.

Posadila jsem se za něj a zase mu pro jistotu obtočila ruce kolem pasu, byla jsem pořád trochu nervózní, musela jsem si na létání teprve zvyknout. Předtím jsem vzala do ruky svůj plášť, pořád úplně promočený.

"Tak teda letíme".Vzlietli sme hore a mali nasmerované do bytu Raikage.
(presun)

Pomalím krokom som prišiel k jazeru a pozeral sa na jeho krásu v tom moje telo zachvátila bolesť a ja som si lahol na zem a oddychoval a pozeral sa na nebo.

Po chvíli čo mi bolesť ustupila som si sadol a pozeral sa pred seba."Ako som mohol takt odopadnuť ja ja sklamal som nemám pravo si hovoriť jounin.Už asi viem prečo ma bývali Raikage neposielal na misie vystavyl som sa nebezpečenstvu a aj Raikage čo som si o sebe myslel tss takéto hluposti vidím že mam ečte vela čo robiťKso!!!.Buchol som do zeme a pozera sa stále pred seba a uvažoval čo dalej.

Moje telo bolo zničené dosť no povedal som si"Tss keby osm vedel kage bushin tak by ma nedostala":Oodšiel som na cvičisko.
(presun)

Prišiel som k jazeru a opláchol sa vodou hlavne oči.No stále mi z nich tiekla krv a stále som videl šero voda bola taká tmavá."Kosia!!čo sa to somnou deje a buchol som pastou do vody a pozeral sa na svoj odraz bol som sebou znechutený sadol som si na zem a pozeral sa pred seba.

Pomaličky potichučky som cupkala k jazeru.. bohvie odkiaľ som vedela že je zrovna tu.. prišla som tak zozadu až k chrbte Isasa po čom som ho len mierne potľapkala po pleci aby som mu dala najavo že som tu.. vôbec mi nedošlo ako asi zareaguje a navyše keď mám byť ešte vo väzení..

Počul som ako niekdo prichádza no od bolesti a od otoh čo moje oči videli som nemal chuť sa otáčať aby ma z Kumi nikdo takto nevidel bez menšieho náznaku zaujatsti som len povedal"O čo ide?".

Uhm.. prišla som sa ti ospravedlniť.. za "to".. povedala som veselo mojim typickým detským hlasom pri čom som sa na neho iba usmiala.. bol to taký poker úsmev, proste čisto profesionálny bez nejakých hlbších citov (xD)

Vedel som okoho ide no stále som sa neotáčal."Takže si volná a prišla si sa mi osprvadlniť alebo ma odraziť?"

Eh .. ospravedlniť kora!! .. zamumlala som už mierne podráždene.. ja som za to nemohla jasné? proste na mňa uvalili techniku ktorá ma ovládla a robila si čo chcela.. povedala som znova tento krát oduto a mala som menšiu chuť jednu mu vraziť..

/já už musím o takej pol siedmej som s5

Počuval som presne čo hovorí."Fajn rozumiem tak ked už si sa vyrozprávala prosím odíd!!"Zdvyhol som hlavu a pozeral sa pred seba.

Doslova jsem tam doběhla a snažila se nepřiznat si, že se mi doslova ztratila.
Byla jsem tak unavená, že jsem skoro neviděla na cestu, no ty dva jsem zahlédla.
Nevypadalo to, že by se snažili zavraždit navzájem, tak jsem zvolnila tepmo.
Přitom jsem nasadila andělský výraz.

Nepovedal som jej zle a aj tak som jej nemal čo iné povedať no jej prítomnosť ma strašila doslovne som sa bál.No stále kvapky krvi neprestali stekať a moje videnie sa vobec nezlepšilo.Takže Raikage ju pustila zaujmalo by ma aký mala na to dovod no nič je to jej vec čo a ako sa rozhoduje.

Teprve teď jsem došla dostatečně blízko, abych viděla, co se mu děje z očima.
Zorničky se mi rozšířily.
"Jsi v pořádku?" probleskla jsem se až k němu a klekla si před něj, přičemž jsem ještě malou chvíli zaváhala. Chtěla jsem ho začít léčit, ale netušila jsem, jestli o to stojí.

Ako si ku mne klakla konečne bolo na mna presne videť z očí mi tiekla krv a oči som mal tmavšie než obvikle.Ked som sa na nu pozeral vydel som ju šedo takže poriadne som nanu nevidel.Radšej som zvrtom pohlad preč lebo to musel byť neprijemný pohlad."Ano nikdy mi nebolo lepšie".

"Měl jsi za mnou přijít hned..." šeptla jsem.
Jemně jsem ho zase otočila k sobě a krev pod očima jemně setřela čistým kapesníčkem, který jsem stačila vytáhnout. Děkovala jsem bohu za lékařské vybavení.
"Zavři oči." byla to spíš prosba než příkaz.
Z dlaní mi začala proudit smaragdová chakra.

Zavrel som oči ako mi povedala no ked som počul taky jemný zvuk vedel som o čo pojde ako mierila k mojím očiam chytil som je ju."Mala by sisi oddychnuť a nie len sa starať o druhých vyzeráš velmi vyčerpane ja už si s tým poradím".A usmial som sa aj ked divne ale usmial

"Nemůžu odpočívat, dokud nebudu vědět, že jsi v pořádku." sarkasticky jsem se ušklíbla.
"Prosím, nech se ošetřit, záleží mi na tom..." byla jsem vskutku ráda za ten úsměv. Hned se mi zdálo, že mám víc energie.

Hm premyšlal som dlhšu chvilu."No dobre nechám ale potom pojdeš si oddychnuť sluješ?"Zavrel som oči a nechal sa teda liečiť.

"Když půjdeš se mnou..." sladce jsem se usmála, i když to nemohl vidět.
Po chvíli jsem dlaně odtáhla, měl už být v pořádku.
"Ještě chvíli neotvírej oči, povedu tě. Stejně je to jen kousek." kývla jsem na Atsuku, ať se pak vydá za námi. Chtěla jsem, aby zatím byla ještě u mě. Volný pokoj tam byl, tak tomu nic nepřekáželo.