Ľadová jaskyňa v Yukigakure

First topic message reminder :


ľadová jaskyňa ktorá sa nachádza v Yukigakure (snežná vesnica)
Jaskyňa sa nedá ľahko objaviť pretože je zahalená v snehu.V jaskyne je veľa chodieb a ľahko sa tam dá stratiť.Býva tam jedno dievča ktoré sa volá Sawaii.Poblíž je aj veľa horkých prameňov.Jaskyňa neprepustí dovnútra nič .(To znamená že ani projekciu!)


úkryt Kushiny Uzumaki cesta sem trvá 1hod

(P.S=ľadová jaskyňa poskytuje chakru pre klony aby mohli stále byť)

Usmiala som sa a ľahla vedľa neho a tiež som zaspala.

Pomalu jsem otevřel oči a zjistil, že už je dávno nový den. Trochu jsem ten spánek protáhl. Pak jsem se otočil a uviděl vedle sebe spát i Kushinu. He?! Vylezl jsem z postele a začal se procházet jen tak po místnosti a přitom se chytal za hlavu. Kdyby mě aspoň už přestala bolet.

Z pod poštára som mu hodila na bolesť hlavy a pak som po nom hodila aj vankúš.....neprechádzaj sa vychodíš mi dieru v ľadu.... zakryla som sa až nad hlavou a chcela ďalej spať.

,,Promiň." Přešel jsem k posteli a posadil se na ni. ,,Víš, chci se tě na něco zeptat." Zamyslel jsem se a pokračoval. ,,Když si mi včera řekla, že jsme proti sobě bojovali a že ti Reina řekla, že bojuješ za dobrou stranu." Na chvíli jsem se odmlčel. ,,To jako znamená, že já bojoval za špatnou?" Otočil jsem se a díval se na polštář, pod kterým byla její hlava.

No super už nemôžem spať... povedala som a spod poštára som pozrela na Seita.Ty si hovoril že my sme tí zlý a myslím že máš pravdu....

,,No, ale já si to jaksi nepamatuju." Podíval jsem se na ni. ,,Ale to místo co si naposled pamatuju, kde jsme bojovali. Bylo v troskách ne?" Lehl jsem si na záda a díval se do stropu.

No áno boli to trosky Tsukigakure.... povedala som a vyšla som z postele preč.
Zatvor oči.... povedala som mu.

,,Tsukigakure?" Zakroutil jsem hlavou. ,,Hmm, tak dobře." Zavřel jsem oči jak chtěla.

Vzala som pero a na čelo mu napísala,Tsukigakure,neutrálne miesto,spomienky na Kushinu a Sawaii a nič viac.. pak som pokračovala urobila som pečate a pobozkala ho,znova ťa začala bolieť hlava a okamžite si zaspal,vrátili sa ti spomienky na neutrálne miesto kde sme sa rozprávali a prečo sme bojovali v Tsukigakure ale na bratra ani na nič viac sa ti nevrátili.

Začala mě zase strašně bolet hlava. Chytl jsem se za ni rukama a stočil se na bok. Po krátké chvíli jsem už spal...

S pátrací skupinou jsme dorazili až před jeskyni.
"Zdá se, že tady stopa končí..." pravila jsem a obcházela ten zvláštní ledový útvar. Rukama jsem jezdila po ledu ale nikde nebylo vidět žádný vchod. A všechny stopy jako kdyby se tu naráz vypařily. Přesně jak říkal Aburame, pravděpodobně to má na svědomí nějaká pečeť. Ale jaká? Člověk by myslel, že jde jen o kus ledu, ale uvnitř musí být něco víc.

Svůj zrak jsem zaměřila do hloubky ledového útvaru. Sama jsem těžko mohla popsat co je uvnitř, něco takového jsem neviděla nikdy v životě.
"Nějaké chodby... Úžasné množství chodeb... Měla bych co dělat abych se v tom vyznala, jenže... jak se dostaneme dovnitř?" vznesla jsem otázku a sama nevěděla ke komu.

"Skvělá práce, myslím, že nám s tímhle dokáže pomoci jeden jediný člověk. Přivoláme si na pomoc žáby." Udělal jsem několik pečetí.
"Kuchiyose: Edo tensei!" Přede mnou se objevil Naruto.

"Ech tak na toto si vôbec nezvyknem .
Veď to je horšie než keď ma privolávali do zeme žiab!"
Skríkol som po Assasinovi no potom som sa usmial .
"Tak kde sa ide bojovať?"
Povedal som dosť nedočkavým hlasom .

"Tady, někde v tomhle ledovém komplexu je můj bratr. Je nositel Samehady, jenže, nevíme, jak se dovnitř dostat, a jak ho najít. Mikomi ti řekne více." stiskl jsem pevně kunai.

Kývla jsem hlavou.
"Až budeme uvnitř, tak je najdeme snadno. Jiní by tam bloudili asi kolik hodin, ale společně je najdeme jako nic. Hlavní je dostat se dovnitř."

"Jáááj takže to mám byť ako demoličná čata?"
Povedal som sklamane a potom som ale zdvihol svoj pohľad hore .
"Je jedno čím tam spravím cestu ?"
Blisklo mi v očiach .

"Ne, máš být ten, kdo zachrání mého bratra." usmál jsem se a kývl hlavou.
"Hai je."

Vytvoril som klona .
Ten mi v ruke vytvoril Senpo Oodama Rasengan.
Zdvihol som ho zatiaľ nad hlavu.

"Týmto by to mala byť dostatočne veľká cesta na priechod .
No a dostaneme ho určite tomu ver!"
Namieril som potom rasengan oproti stene .
"Tak keby nájdete nejakú chodbu či cestu povedzte veľa cez to neuvidím a môžete aj navihovať"
Pustil som sa do tvorenia cesty.

"Mikomi, prosím, spoléhám na vás." Kunai jsem vrátil do taštičky a zvědavě sledoval nejsilnějšího Shinobi na světě.

Dala jsem si ruce před obličej, jelikož se led začal tříštit pod tou silou. Když jsem viděla, že je otvor dostatečně velký pro to, abych se protáhla, vešla jsem dovnitř a rozhlédla se pomocí byakuganu.
"Teda, je to pěkné, těch chodbiček je požehnaně." zaměřila jsem se na hledání čakry a přestala počítat všelijaké ty odbočky.
"Vidím dvě osoby uvnitř, ale cesta k nim trochu potrvá. Každopádně, tímhle směrem to bude nejkratší." pravila jsem a vnořila se do spleti chodeb.
"Uděláme maximum Hokage-sama." mávla jsem na rozloučenou a zmizela.
Šla jsem volněji, aby mě mohl Naruto následovat.

(Teď tu tak hoďku nebudu. Zvládněte to beze mě.¨)

Pokračoval som tak ako som mal poďla Mikomi.

Ze spánku mě probudila nějaká rána. Vyskočil jsem na nohy, ale hned jsem se musel chytit za hlavu, až jsem si kvůli tomu musel kleknout. ,,Áááááá...To bolíí." Díval jsem se do země a v hlavě jsem měl celkem prázdno. Už ani nevím jak se jmenuju.

Pokračovali jsme spletí chodeb a za chvíli jsem zpomalila.
"Tak... ta mistnost kterou hledáme je to za rohem. Nejsem si ale jistá jak nás uvítají." pravila jsem a opřela se o stěnu.

"Tak sa potom prebojujeme keby niečo"
pokračoval som