Ľadová jaskyňa v Yukigakure

ľadová jaskyňa ktorá sa nachádza v Yukigakure (snežná vesnica)
Jaskyňa sa nedá ľahko objaviť pretože je zahalená v snehu.V jaskyne je veľa chodieb a ľahko sa tam dá stratiť.Býva tam jedno dievča ktoré sa volá Sawaii.Poblíž je aj veľa horkých prameňov.Jaskyňa neprepustí dovnútra nič .(To znamená že ani projekciu!)


úkryt Kushiny Uzumaki cesta sem trvá 1hod

(P.S=ľadová jaskyňa poskytuje chakru pre klony aby mohli stále byť)

Prišla som sem a konečne som vstúpila do vnútra pri vchode bola Sawaii a ako ma videla skočila po mne a hneď ma zvalila na zem,uvítali sme sa a išli sme spolu do izby kde ma ubytovala.Dlho sme sa rozprávali a já som všetko čo patrilo Akatsuki a shinobi odložila preč,znova som bola iba obyčajná žena.

Keď som zaspala Sawaii mi vzala prsteň a išla von z jaskyne aby ho mohla použiť a ozvať sa Reine,keďže vedela úplne všetko tak ho vedela aj použiť.

Sawaii sa vrátila do jaskyne kde na mňa išla dávať pozor pretože som na seba použila Kinen sutanpu a zablokovala som si niektoré spomienky ako napríklad odkiaľ som,čo som robila a tak,jediné čo som si pamätala je moje meno,Sawaii,jutsu,a to že je moja rodina mŕtva.

Keď som sa zobudila vyšla som aj zo Sawaii z jaskyne a išli sme sa prejsť,bohužiaľ jutsu už úplne fungovalo na moju pamäť.(presun)

Prišla som sem aj zo Seitom a vošlo som dovnútra kde nás už čakala Sawaii vchod za zapečatel a zmizol.Odniesli sme Seita do izby kde som ho ošetrila a dala som ho do postele priniesla horký čaj a nejaké lieky ktoré nachystala Sawaii.Sadla som si na postel a čakala kým sa zobudí.

Prudce jsem otevřel oči a okamžitě se chytl za hlavu, protože to byla nesnesitelná bolest. ,,Áááá.." Zrychlil se mi dech. Pak jsem koutkem oka zahlídl nějakou dívku co seděla vedle mě. Lekl jsem se a trošku se od ní odsunul, ale bolest hlavy byla tak velká, že jsem pořád ležel. ,,Kdo-o jsi? A k-kde to jsem?"

Moje meno je Kushina Uzumaki,si u mňa....povedz čo si všetko pamätáš? usmiala som sa a podala mu vrecúško z ľadom aby si to dal na hlavu.Následne som mu podala lieky a čaj.

Vzal jsem si led a dal si ho na hlavu. ,,Počkat, pamatuju si tvoji tvář, ale nevím kde jsme to byli a proč." Pokrčil jsem rameny a podíval se na ni. ,,Vím jak se jmenuju a co jsem se naučil. Měl bych si snad pamatovat ještě něco?" Jak jsem měl led na hlavě, napil jsem se ještě trochu čaje.

Nebudem ti klamať...bojovali sme proti sebe...a já som ti zapečatila spomienky.... pozrela som na zem.Prepáč asi trpíš ale nemala som na výber....pochopím ak budeš chcieť odísť.... usmiala som sa strápene.

,,Bojovali?" Nechápavě jsem se na ní díval. ,,A kde? Proč?" Pak jsem doposlouchal další její slova. ,,Zapečetila, ale já si z toho nic nepamatuju." Díval jsem se na ní čím dál více nechápavě. ,,A kam bych měl jít?"

Já neviem späť domov do Konohy?a ano bojovali sme proti sebe....Reina mi povedala že ste zlý a tak som bojovala...nechcela som ťa zabiť tak som ti dala preč spomienky ale neboj tie sa vrátia keď uvidíš niekoho koho miluješ ..brata,sestru neviem či máš niekoho. pohladila som ťa po tvári neboj sa,nie som zlá a ani Sawaii.V tom tam vletela Sawaii a hodila sa ti okolo krku a hovorila ti Tatínku,já som iba vypleštila oči a nechápala.

,,Do Konohy? Bratra nebo sestru? Promiň, ale nevzpomínám si." Zakroutil jsem hlavou a pak jsem ucítil Sawaii, jak mě chytla kolem krku. ,,Co taťka?" Vytřeštil jsem na ni oči. Pak jsem ještě přemýšlel nad slovami Kushiny. ,,Kdo je Reina?"

Reina je ...ani neviem kto ale asi mi klamala ....to je jedno toto dievča je Sawaii...usmiala som sa ale aj tak som bola vyplašená z toho že mu povedala taťko

,,Těší mě Sawaii." Podíval jsem se na ni a pak zpátky na Kushinu. ,,Aha a proč mi Sawaii říká taťka?"

To já neviem....usmiala som sa.Sawaii len objímala a nakoniec prehovorila.
Pretože sme ako rodina,Kushina je mamka a ty si taťka...keď to dopovedala radšej som vyskočila na nohy.

,,Mamka? Rodina? Cože?" Kroutil jsem hlavou a díval se jak po Kushině, tak i po Sawaii.

Toho si nevšímaj iba blbne...usmiala som sa a pohľadom som Sawaii kázala aby šla spať ona počúvla a šla preč.Je to ešte dieťa....

,,Aha. Tak to jo." Díval jsem se jak Sawaii odchází. Vzal jsem do ruky šálek čaje a dopil ho. Pak jsem si lehl zase na záda a chytl se za hlavu. ,,Jak dlouho ta bolest ještě bude trvat?"

Nie dlho...po tom ako som provedla jutsu som ťa ovalila kameňom aby si omdlel...prepáč... omluvne som pozrela.

,,Heh?" Usmál jsem se a podíval se na ni. ,,Kamenem? Na to si ale taky nepamatuju." Zakroutil jsem hlavou.

Tak čo chceš odísť alebo ostať so mnou a Sawaii...povedala som a vytiahla som kekse ktoré som mu hodila.

Pokrčil jsem rameny. ,,Nevím kam bych šel. Jediné dvě osoby co znám jste vy dvě." Chytl jsem sušenky a jednu si dal.

Dobre tak tu môžeš ostať ale pamätaj vždy môžeš odísť....kto vie možno ťa niekto hľadá... usmiala som sa a prišla som k nemu,sadla som si na posteľ.Chcel by si aby sa ti pamäť vrátila?...pretože to viem dať preč...ale bohužiaľ sebe to neviem

,,Já-á nevím co mě čeká, když mi ji vrátíš." Podíval jsem se na ní. ,,Víš t-ty co.." Víčka mi začaly pomalu klesat, naposledy jsem mrknul a s posledním pohledem na ni jsem usnul.