Ulice Kumo

"Ah zase ťa trápi ta chuninska skuška na svete su aj doležitejšie veci než to"
"Ale dobre chuninske skušky boli nedávno takže tak skoro nebudu takže budem mať čas ta na ne priprabiť.
"No ako som vela krát povedal sila neni všetko"

"jo jo jasne to mi jejasnisila neni všetko , trba hlavne logicky uvažovat ale podla mna doležite je mat pred každým respekt a nepodnecit ho aj ked je o dost urovni nižsie všetko toto zavisi od vytazstva alebo poražky"....."jake su vase ciele sensei ??"

Jak jsem tak poslouchal jejich debatu tak mě napadlo."Ehm sensei neměli bychom se navzájem představit?ani nevím kdo je tady ten kluk."podíval jsem se na ishimara a usmál se.

"jo promin promin moje chyba" ... skrabal soms aza hlavou a usmieval sa .."ja som Ishimaru Kaito" "z rodiny Kaito "

Ked spomenul moje ciele trocha som zarazil no naštastie tuto debatu prerušil Sora ah diki povedal som si.
"No to si im teda o sebe vela povedal"zasmial som sa a telmo som ho švahol po chrbte.
Jáj keby ste len vy vedeli čo vas čaká.

"Já jsem Sora Tenmitsu z klanu Tenmitsu."mrkl jsem na něj."Těší mě ale myslím že by jsme mohli udělat trochu větší představení."

smial som sa tiež "nj toby sme teda mohli" ...."mam 15 rokov a nedavno soms višiel z academie , mam brata ale ten sa stratil a rodičov už na dochodku a ziskavam stale skusensti aby som raz mohol splnit moj sen , moj zaklad je raiton a ptm moj KG premena meče " usmial sms a a pomaly dojdedal jedlo

"Také mám 15 roků z akademie vyšel jako jeden z nejlepších a ukončil jsem ji už v 10.Mám sestru která tu teď sedí snámi.Rodiče nemáme tudíž jsem nejstarší z našeho klanu a to mě dělá jeho vůdcem.Nicméně by ho mohla vést i moje sestra kdyby ustálila svoje puberťácké sklony a více se bavila s lidmi.Dovolém si říct že snem mě i mojí sestry je obnovit náš klan a získat zpět jeho zašlou slávu.Jinak mojí podstatou je Kuroi Kaminari."zase jsem se na něj přátelsky usmál.

"heh jop mm musis ja sem ukocil academiu cca 13 rokov no a už vyse roka nasebe plne trenujem aby som si splnil svoj vlastný sen , mojim snom je najst svojho brata ktoreho pravdepodobne unsieli a som si istý že este žije , stat se silným ninjom a chcel by soms i vytvort vlastnu organizaciu služiaci na bojovanie proti zlu .. " "zdravim aj tebe , ty budeš Ikaros že ?"

Pozorne som počuval jejich rozhovor no aspon dufam že medzi tymito nebude rivalita.
Hm ale i tak všetko sa pre nas len začína a musime každým dnom čakať len to najhoršie.

"Hele Ishimaru ty se specializuješ na boj s katanou stejně jako já že?"

"ano mas pravdu, to je moja lahodka"

"To by jsme si mohli zatrénovat proti sobě někdy co ty na to?"

Když už se to táhlo dlouho řekl jsem si že bych měl jít domů trochu se prospat než zase začneme trénovat."Jdu domů sensei děkuji za jídlo mějte se a ikaros brzo přijd taky domů."na cšechny jsem se usmál a odešel.

(Přesun)

"cawko , jo už je vela hodín jedu aj ja ,,majte sa sensei a ikaros , dekuji " (presun)

Doloudal jsem se k ulic, porozhlédl jsem se a neomylně zamířil k jednomu stánku. Odrhnul jsem závěs a jen tak ledabyle pozdravil. Pak jsem se rozhlížel kolem, ovšem ta kráska brunetka tu k mé smůle nebyla, zklamání jsem najevo nedal, za to zdánlivě milý pohled postaršího pána přede mnou mě celkem vyděsil. "Ten dluh někdy splatím!" Odsekl jsem a dal hlavu na stranu, ve snaze přivolat na pomoc Shoa, vždyť já se přece nebál ničeho! Zatím jsem si nechtěl objednávat, až dorazí ta popelnice myslím, že dá za dva.

Vešel jsem za Toshim. "Zdravím!" zazubil jsem se na staříka za pultem a ned si zabral jednu zž židliček. "Dám si extra porci... a hodně masa!" nadiktoval jsem si a opřel se o stůl s pohledem zamilovaně upřeným na hrnec s pochutinou. Sakra jak já miluji ramen! zálibně jsem se usmíval, trochu jako jedinec z jedličkova ústavu... "Hej nii-chan... díky, že jsi mě pozval!" otočil jsem se po chvíli na Toshiho, který vypadal poněkud otráveně, což jsem nechápal. Sedí na pohodlné židli, před ním se dělá ramen, má tu rodinu.. co víc by chtěl?!

Snažil jsem se oplácet staříkův vyčítavý pohled svým ledově klidným, no teď spíše otráveným a celkem se mi podařilo zakrývat hysterii, ne že bych na ní nějak zvlášť trpěl. Jen jsem v duchu doufal, že si nebude Sho několikrát přidávat. "Mě stačí jedno Saké.." Dodal jsem a jen se ušklíbnul, když mě probodnul prodavač zlostným pohledem, pak přede mnou už stál kalíšek a já se znuděně opřel o desku.
"Co bych pro tebe neudělal!" Ironicky jsem se zašklebil, jak jsem měl ve zvyku. "Až si začneš vydělávat, oplatíš mi to!" Neodpustil jsem si jízlivou poznámku a pohodlněji se opřel.

Ještě, že nehodlám vydělávat aspoň do 20!! Usmál jsem se jako sluníčko. "Díky bráško!" zakřenil jsem se a na stůl předemnou konečně přistála miska. Zazářili mi oči, jako dvě hvězdy. "Itadakimasu!!" vykřikl jsem, rozlomil hůlky a začal to do sebe házet. "Dobvýýý!" nadšeně jsem si pochutnával. "Ty nebudeš jíst..?" zasekl jsem se uprostřed ládování.

Toho snad nic nerozhodí.. Povzdechl jsem si a rozhodl se to ignorovat. Pozoroval jsem ho při jídle a usrkával Saké, měl jsem nutkání to do sebe nalejt celý, ale neriskoval jsem, ještě by pak Sho mohl chtít taky, ne?
"Ne" Odpověděl jsem jednoslovně, nikdy jsem velký řečník nebyl a nevadilo mi to. "Máš něco v plánu Sho? Třeba dojít za Raikagem a tak..?" Ani nevím, proč mě ta otázka napadla, možná proto, abych nějak odlákal jeho pozornost od trénování. Ne, že by mi to vadilo, jen Sho by byl schopnej trénovat od rána do večera.

Zamyšleně jsem se podíval před sebe. "No... já nevím, jestli tam mám jít." podepřel jsem si hlavu a zastrčil do sebe další sousto. "Nevím, jestli jsem na misi připravenej... vždyť víš nii-chan.." povzdechl jsem si a strčil do sebe další sousto. "Ještě jednou prosím!" zazubil jsem se na staříka, co přede mě hodně, ale opravdu hodně nerudně postavil ramen.

"To mi asi nezbývá nic jiného, než tě trochu postrčit, co? Mise by mi taky bodla.." Zadumaně jsem si tak znovu loknul a pozoroval poloprázdný kalíšek. Asi jsem zešílel. "Sho, nechceš si zítra, zatrénovat?" Kdyžtak nad tím přemýšlím, trénovali jsme naposledy jako malí kluci, hodně stará vzpomínka.. Ušklíbl jsem se a pokoušel se opět vyhnout zamračenému staříkovi.

Položil jsem hůlky a otočil se na něj, Chtěl jsem říct něco o tom, že se zbláznil ale... vzpoměl jsem si na naše dětství. Vždyť já miloval naše tréninky... a kvůli té pitomé technice to šlo všechno do kytek! Usmál jsem se. "Budu rád bráško... hodně rád!!" zazubil jsem se.

"Dobře.." Tak nějak jsem si pro sebe pokýval hlavou a ušklíbl se, nakonec jsem dopil zbytek Saké, víc jsem pro dnešek nechtěl. "Sho, poslouchej. Jsem rád, že se mnou bydlíš, ale nic to nemění na faktu, že se doma usmířit nehodlám" Vím, že jsem mu nejspíš zmařil plané naděje, ale byla to pravda. I když on se určitě nevzdá, jak ho znám.
"Máš dojezeno?" Zeptal jsem se po chvíli.