Ulice Kumo

Líně jsem se protáhla, zívla a zamířila pryč.
Myšlenkami jsem byla zase na svých cestách a pokud možno na misi, i když mi bylo jasné, že by to chtělo pár technik navíc.

(Přesun)

Bezcílně jsem bloumala ulicemi a v hlavě si přehrávala techniku, kterou jsem se právě učila. Jsem si vlastně jistá, že ji zvládnu. Jen vychytat pár drobných chyb. Nu dobrá, tak ještě upravit asi stovku věcí, které dělám špatně, ale půjde to.

Jako vždy jsem se nad svými myšlenkami pousmála a zvedla hlavu k obloze.
Ach, jak je tu krásně. Možná až moc velké ticho...

Našla jsem si celkem klidný kout, kde nehrozilo, že něco zapálím.
He...Tiše jsem se pro usmála a v očích mi šibalsky jiskřilo.
Tohle bude ještě zábavné...

Udělala jsem pečetě, pronesla název, vytvořila klon, nechala ho jít do prázdného koutu, poskládala poslední pečeť a on... Ehmm... Nevybouchnul.
Něco jsem zavrčela, povzdechla a byla ráda, že tohle nikdo neviděl. Zkoušela jsem to znovu, ovšem povětšinou jsem měla stejný výsledek,

Konečně se mi to celkem podařilo.
Až na to, že vybuchlý klon po sobě zanechal saze všude po stěnách, zemi a okolí včetně mého oblečení. Provinile jsem se ušklíbla a raději se rozhodla tréninku pro dnešek nechat a ještě lépe předstírat, že ten tmavý prášek všude okolo není má práce.

(Přesouvá se)

Pohyboval som sa po ulici a sledoval som okolie okolo seba.
Dúfam že sa čoskoro Mounth objaví povedal som a kráčal som dalej ulicou.

Prechádzal som ulicou a hladal som Raikageho.

CHodil som po uliciach v Kumo.

Rozletel som sa na vrany.

(presun)

Behal som po celej vesnici a všade som lepil letáky s informáciou.
To by už asi stačilo ale kdee asi môže byť tá žena? Myslím že hovorila niečo o jazere. Ale to počká...

Nad ulicou sa zjavil velký tien.
NAd ulicami Kumo krúžilo hejno vrán a hladali Rin alebo Raikageho.

Běžela jsem ulicemi a sledovala vrány.
Zastavila jsem se a ušklíbla.
"Pokud jste mě nepřišel zabít, Nawaki-san, pak jste vítaným hostem."

Pozrel som sa na oblohu a uvidel som naokolo lietať veľké množstvo vrán.
"Co to sakra je?"

Vrany leteli priamo na zem a poskládali moju podobu.

"Aaaa RIn tu si....nudil som sa tak som vás prišiel navštívit a pozriet Raikageho ako sa má"

Ztuhla jsem.
"Raikage... Není v Tsuki?"

Ze by to bol snád člen Akatsuki?
Povedal som si pre seba...

Vyzerájú byť dosť silný možno máme šancu vyhrať vojnu.

"No neni myslel som si že šiel domov"

Sledovala jsem ho.
Nebo jsem se spíš koukala jeho směrem, ale ani nevnímala, že tam stojí.
"Kde je Reina-sama?" donutila jsem se promluvit.
"O tomhle se musí dozvědět."

Pak jsem zaregistrovala něčí přítomnost.
To je ten ninja, který byl včera u brány.
Mávla jsem na něj, ať jde blíž.
Vypadá to, že se nám ten domeček z karet zase hroutí...
"Včera jsem se tě nestihla zeptat na jméno."

Uvidel som slečnu Rin a tak som prišiel bližšie.
"Moje meno je Mounth"

"Těší mne." pokusila jsem se o úsměv, i když se mi teď příliš nedařil a myšlenkami jsem byla úplně někde jinde.
To vůbec není dobré... Jen tak si odejít z nemocnice...
Přinutila jsem se myslet na současné události ve vesnici.
"Jak šla mise?"

Celkom fajn vdaka za opýtanie.
(Zopár hráčov už o tom vie len ím chvilku potrva než budú online)

Prepáčťe že sa pýtam ale čo sa deje že ste taká vystrašená?

"Reina je v bezpečí"
Odvetil som jej.
"Je na tajnom mieste ale nebudem o nom hovorit"

"Tak jí prosím řekni, že Raikage-sama zmizel, ale hned." zavrčela jsem a touhle větou odpověděla i na Mounthovu otázku.

Raikage-sama sa stratil povedal som prekvapeným hlasom.

"Ne, jen nám nějakou zvláštní náhodou zapomněl vědět, kam jde." ušklíbla jsem.
"Tedy oprava - Kam utíká, protože lékaři ho z nemocnice určitě ještě nepropustili."

"Dúfam že sa čoskoro vráti."
"Tak teda vdaka za informácie ja idem zatiaľ trénovať svoju novú techniku."