Ulice Kumo

"No... hai..." přikývl jsem, za dnešní den poprvé snad vážně. "Ale nevzdám to!" zvedl jsem k němu pohled. "Chci jednou celou rodinu a dokážu to! Kdyby jste s tátou nebyli stejný tvrdohlavci, mohlo to bejt v klidu!" odfrkl jsem si. ".. a díky za střechu nad hlavou!" zazubila jsem se. Potom jsem vstal. "Děkuju!" usmál jsem se jak na staříka, tak na Toshiho.

Jen jsem se ušklíbl. "Staříku, zase příště, jednou to vážně splatím!" Ten jen kývnutím zmizel za rohem, byl už na to zvyklý. "Tak jdeme, nebo tě ta hyperaktivita nepřejde.." Podotkl jsem, znovu zastrčil ruce do kapes a rozešel se směrem k domovu. Zastavil jsem se až kousek dál. "Nebo jsi chtěl ještě někam?" Povytáhl jsem tázavě obočí a čekal na jeho reakci.

Kdybych mohl a nevypadal u toho jako velkej blbec skákal bych radostí. "Nee, jdeme trénovat nii-chan!" usmál jsem se zářivě a založil si ruce za hlavu. "Porazím tě bráško!!" zasmál jsem se a rozešel jsem se pryč.

Teď, přeskočilo mu? Jen jsem se ušklíbl. To se ještě uvidí.. No, vydal jsem se ho následovat, stejně doma nebude o nic líp, takže holt dnešek strávím venku.
(Přesun.)

Procházela jsem ulicemi s hlavou sklopenou k zemi.
Možná jsem do někoho vrazila... Nevnímala jsem nic okolo sebe.

Po několik hodinách bloumání ulicemi jsem konečně dokázala udržet chladnou hlavu. Chyběla mi energie, cítila jsem se malátná. Ale nemohla jsem s tím nic udělat. Nechali mne tu samotnou s mým osudem. Bratr... I Sensei...

Zamířila jsem pryč. Potřebovala jsem si nějakým způsobem vyčistit myšlenky a cvičiště vypadalo jako nejlepší možnost.

(Přesun)

Vešel jsem do ulice, ruce v kapsách s úsměvem na rtech jako vždycky. Teď jsem navíc zářil dvakrát víc, tak moc jsem se na ten ramen těšil. Kdyby mi to nepřišlo blbé, tak bych jej táhnul za ruku, ale co!

Dšooural jsem se za ním, nespěchal jsem, teda, ne, že bych nespěchal schválně! S tichým povzdechem jsem rozhrnul malé závěsy a zavítal do stánku. "Ehm.. Dobrý večer.." Podotknul jsem a kecnul si na židliček. K mé obrovské úlevě nás tentokrát obsluhovala zřejmě dcera/vnučka onoho staříka, který by mě jistě za další přípis na ten dlooouhý seznam dluhů uškrtil. Objednal jsem si pro dnešek i já rámen a pak jen nechal Shoa, ať si tu svojí extra porci teda dá!

"Dvě extra porce!" usmál jsem se na dívku mile. Když se na mě zmateně podívala, zazubil jsem se. "Pro mě, on jí málo!" zakřenil jsem se a dřepnul si na židličku. Konečně už klid!!
"Nii-chan, co ti to je, že jsi mě pozval..?"

"že by.. Bratrský pud?" Nadhodil jsem s pozvednutým obočím. "Ne, to pochybuju. Jen jsem nechtěl, aby ses tím tréninkem naprosto zničil. Víš, jsi toho schopnej.." Ušklíbl jsem se a pak mou pozornost zaujal rámen, který se přede mnou objevil.

"To není pravda..!" zavrtěl jsem hlavou a potom chvíli s vážnou tváří přemýšlel, jestli si vybrat ramen vpravo a nebo vlevo! Nakonec jsem si přitáhl oba a začal je jíst naráz, aby jim to třeba nebylo líto! "Mám cíl! Ten mě žene dál!" zazubil jsem se a spokojeně kousal horké nudle.

"Ty jsi jednoznačně pako.." Podotkl jsem, když jsem ho viděl majetnicky sepřivlastňovat obě misky. "A ještě ke všemu tvrdohlavý jako mezek.." Ušklíbl jsem se a po několika minutách odstrčil prázdnou misku stranou, mě to stačilo, nevím teda jak tomu nenažranci, ale mě ano.

"Nejsem žádný pako!" zabručel jsem a odstrčil jednu dojedenou misku, abych vzápětí odstrčil i tu druhou, protože jsem konečně dojedl. Přejel jsem si rukou po zahřátém břiše a víc se na židli rozvalil. "Arigááto!" zahlaholil jsem a otočil se na Toshiho. "Myslíš, že bych tu techniku teď zvládl..?" zamrkal jsem zvědavě.

Otočil jsem se na něj a pozvedl obočí. "Teď?" Byl jsem z jeho odhodlání vážně překvapený. "No.. Myslím, že do konce týdne to určitě.. nebude!" Ušklíbl jsem se, ne, věřil jsem mu, jen mě podpichování mladšího brášky nesmírně bavilo. Cvrnknul jsem ho do čela a vstal. Nenamáhal jsem se placením, ten dluh splatím jen, co se odhodlám jít za Raikagem pro misi. Vlastně bych i mohl, třeba i se Shoem. Uvidím.
"Tak co? Kam teď?" Otočil jsem se na něj hned potom, co jsem vyšel ze stánku.

Zatvářil jsem se jako vrah. "Cože to?! Nedokážu?!" vyletěl jsme jako čertík z krabičky, vyskočil ze židličky a chytil ho za rukáv. "Ukážu ti, jak to neodkážu!" bručel jsem a táhl ho za sebou na cvičiště. Naštvaně jsem si odfrkl. Já, že to nedokážu, cs!!

Shoa něco dokázalo vytočit? V duchu jsem si kladl zajímavou otázku a pak se ušklíbl a šel teda s ním.
(Přesun.)

Procházel jsem se ulicemi jako tělo bez duše, po chvíli jsem objevil kavárnu. "Záchrana..." Vešel jsem vypil jsem tam na stojáka turka a vzal jsem ještě kelímek normálního, ale silnýho kafe sebou, pak jsem zaplatil a spokojeně jsem odešel. (přesun)

Oba, já i Takasimo jsme prošli vesnicí, několika ulicemi, než jsem našel obchod, za který bych položil život a před kterým bych i spal, byl by-li za to ramen zdarma!
"Zdravím pane Yano!" pozdravil jsem staříka, co na mě hned vrhal ultra vražedné pohledy. No jasně, můj bratr mu dluží asi tolik, za kolik by si koupil druhý obchod, ale tak co..? "Dneska mám peníze!" zazubil jsem se vesele, čímž jsme ho zjevně uklidnil a tak jsem se posadil. "Dva rameny, extra porce a pořádně masa!" zazubil jsem se a čekal, než si Takasimo sedne.

zobral som si misku a začal ju jesť

pritom jak si vychutnával rámen sa spítal A ako vám mám hovoriť ?
spítal sa ho

"Jednoduše... Sho." ušklíbl jsem se. Během jídla jsme taky mlčel.. přece jen... kombinace mě a ramenu nemohla dopadnout jinak! Teprve, když jsme si objednával druhou porci jsem se otočil na Takasima. "Když už jsme v tom, odkud vlastně jsi..?" optal jsem se a strčil si do pusy párátko, které jsem začal se zalíbením sobě vlastním žvýkat.

Tsukigakure dpovedal som a položil sjedený rámen ešte som dodal dakujem za jedlo bolo to vynikajúce čo budeme robiť teraz Sho ?spítla som sa

"V pořádku..." kývl jsem a vzal porci do ruky. "Takže Tsuki jo? Zajímavé.." pousmál jsem se a vstal. "Teď půjdeme ke mě domů, musím napsat vzkaz bráškovi, aby neměl strach. Pak jsem myslel, že bychom na pár dní odešli mimo vesnici, já bych zjistil jak jsi na tom, mrkli by jsme co zlepšit, aby ten trénink byl alespoń trochu o něčem!" dal jsem si ruce za hlavu a zase se zářivě usmál, vlastně jsem to ani jinak neuměl! "Tedy, pokud souhlasíš...?" stočil jsem na něj pohled.

Dobre nemohli by sme sa stretnúť za chvilku pri bráne chcel by som zájsť ešte na chvilku do knižnici spítla sa ho