Diamantové skály

First topic message reminder :

sídlí zde armáda klanu Kana jejich počet (1 000 členů)
skály potlačují chakru všech
ve skalách je menší sídlo skály ho obklopují dokola není možní se tam dostat a nikdo neví kde skály přesně leží
jsou zde ukryty ty nejtajnější spisy

"Dobře, já tady zůstanu jako záloha. Jen si musím zařídit jednu věc." udělal jsem několik pečetí.
"Moku bunshin no jutsu!" chvíli Tsuchikage mohl sledovat jak vyrůstá strom z mého ramena, který se následně oddělil a přetvořil v klona.
Kývl jsem na něj a klon zmizel.

Mokuton!? Skutočne som najslabší zo všetkých Kage!
Prerušil som techniku neviditeľnosti, pretože mi brala dosť chakry.

Zavřel jsem oči a soustředil jsem se na ovládání dřevěného klona.

"Já taky, ale ten určo jen vyčkává."

"Doufejme... vaše kopie si vede celkem dobře!" pousmála jsem se znuděně a zaklonila hlavu. "Není to žádná zábava jen čekat!" vzdychla jsem.

"Rozhodně jsme v bezpečí, pokud před skalami někdo je vcelku riskantní vyvolat Gedo mazo je obrovský. Hned si ho všimnou." pronesu

ZuZuZuzU
"Moje Armáda je připravena." pronesl Bílý Zetsu a podíval se na Reinu.
"A venku, je zajímavá osoba."

"Jistě... chápu.." pronesla jsem znuděně. Otočila jsem se na Zetsua.
/Ummmm Rei tu není^^... budu muset psát za ní^^"/
"Kdo je venku... a armáda.. měla by je nejspíš zasáhnout zezadu... asi si taky půjdu protáhnout kostru!" pousmála jsem se.

Nečekala jsem, co se stane, vstala jsem a odkráčela. Nechala jsem si narůst křídla a vylétla pryč. /Přesun^^"/

Sledoval som ako neznáma osoba preletela na bojisko.
"Hokage-dono, asi by sa mal jeden z nás zapojiť do boja."

"H-Hai..Já za ní půjdu, je to moje...bývala kolegyně v týmu." otočil jsem se na něj.
"Moje spolehlivé trio Ino Shika Cho to tady zvládne za mě, určitě jste o nich slyšel." zamával jsem jim a běžel za Tsukiko.

"Preskupiť!"
Divízia sa postavila do radu. V prednej línií stáli používatelia Dotonu. Súčasne poskladali pečate "Doton: Doryūkatsu!"

Zem sa začala rozostupovať.
Chvíľu to bude trvať, ale aspoň zistíme kto všetko je v skalách.
Posadil som sa a hromadil chakru.

Stále jsem ležel na postelí ve vězení a proklínal Reinu.

Dokončil som hromadenie chakry. Divízia pokračovala v útoku na skaly a Ino-Shika-Cho po mne prebrali velenie. Ja som kráčal na bojisko.
(Presun.)

Vrátil som sa pred skaly.
Heh, nezaberá to. V tých sklách je moc železa. A sú ešte posilnené kryštálom. Ak sa tam chcem dostať nemám na výber.
"Preskupiť!"
Všetci sa postavili do jedného radu a uchopili kuanie, aby mohli okamžite zaútočiť.
Ja som sa postavil pred divíziu a poskladal pečate "Doton: Sando no Jutsu!"

Vchod zo skál nemal šancu vydržať nápor mojej techniky (Zasa z toho nerobme protiatómový bunker. xD)
Padol som na kolená a rýchlejšie dýchal.
Moja zásoba chakry je stále ešte malá.

"Tak tohle byla vcelku sranda!" pomyslela jsem si když mě kopie důkladně informovala "Rufusi sbal si vše potřebné, odjíždíme rychle do bezpečí a já to tu musím zapečetit." chodila jsem po sídle a vše potřebné balila nakonec jsem došla pro Rukiho a semnou šli ty dvě gorili

"Ruki padáme odsud je to tu až moc nebezpečné." vzala jsem ho za ruku a všichni si nasedli na dva draky a pak ze skal vyletěli, nad skálou jsou použila 8.formaci, která zapečetila skály i sídlo a já odletěla (přesun)

Tss...zasa utiekla!
Sledoval som Reinu, ako odlieta preč.
A teraz sa už nedostaneme ani dnu.
Postavil som sa.
"Presun!" Divízia kráčala na bojisko, aby pomohla zranením.
(Presun.)

Dokráčal som až ku skalám. Reinin kryštál pomohol k tomu, aby mi otvorili cestu a po mojom vstupe sa zavreli. Položil som ju na niečo, čo vyzeralo ako posteľ a unavene som sa posadil na zem. Môj pohľad bol smerovaný hore. V hlave sa mi toho odohrávalo veľa, vrátane včerajšieho zápasu a spomienok na minulosť.

Flashback (Spomienky spred 7 rokov)

Spoiler:

Život je zlý, nevďačný, neférový a plný bolesti. Smrť je jednoduchá a rýchla. Verím, že každý z nás má nejakú svoju úlohu. Potom, čo ju však splní, už len čaká na záchrancu, ktorý by ho odtiaľto odpravil, rovnako ako ja.
Na tvári sa mi objavil už znova ten klasický šialený úsmev.
Naďalej budem pomáhať ľuďom nájsť svoj pokoj, až kým ho niekto nepomôže nájsť mne ! Naruto-chan, ty by si to možno mohol dokázať, čo povieš ?

Skaly sa pomocou kryštálu otvorili a následne zasa zavreli.
"Vítam ťa, posol spravodlivosti, Tsuyoshi-san."
S úsmevom na tvári som prechádzal okolo neho a snažil sa mu naznačiť, aby šiel za mnou.

Vrtkým pohybom som mu jeho kameň odcudzil.
"Aby bolo jasné, toto v mojej prítomnosti nepoužívaj."

Třaskavě jsem se zasmála a vylezla ze skály.
Tak už nadešel čas. Prohlédla jsem si tělo mé přibuzné.
"Ach, tak mladičká a hloupoučká." třaskavě jsem se zasmála. "Kde jen to mám, musím sehnat ty tajemné přísady." zašmátrala jsem ve své taštičce a vytáhla malou lahvičku.
"Tak...teď." hodil jsem lahvičku na zem. Když dopadla, zmizela jsem v kouři.