Diamantové skály

First topic message reminder :

sídlí zde armáda klanu Kana jejich počet (1 000 členů)
skály potlačují chakru všech
ve skalách je menší sídlo skály ho obklopují dokola není možní se tam dostat a nikdo neví kde skály přesně leží
jsou zde ukryty ty nejtajnější spisy

Hýbat jsem se sice nemohla, ale myslet stále ano. Protočila jsem očima. Sukničkářka, jak se o ní vypráví...A s touhle mám být příbuzná?! Pche!..Vraťte mě okamžitě zpátky! Krystal začal pomalu praskat a já se dostávala konečně na vzduch. Stále jsem byla svázaná, takže pohyb možná nebyl. Prostě jsem seděla na zemi, v hlavě mi kolovaly myšlenky a byla jsem ticho.
,,Co tedy hodláš dělat se mnou?" zeptala jsem se s přivřenýma očima.

"Byla to jen vize milá Reino, skončíš stejně jako já, protože Smrt si tě už jednou našla."
" A udělám tohle." vytáhla jsem lahvičku a chytla Hitomi. Lahvička dopadla na zem a my jsme okamžitě zmizeli.

"Počkej ty babizno jestli se vrátíš najde si i tebe." sykla jsem a rozhlédla se kolem sebe ...Diamantové skály ..... nevybavovala jsem si své poslední okamžiky ale cítila jsem se silnější, i když jsem vypadala jak moje prababička sešla jsem dolů do sídla Kana, činilo mi to potíže ale nikdo zde nebyl bylo tu zatuchlo a pusto
"Kolik let asi uplynulo od mé smrti?" rozhlížela jsem se po prázdném nádvoří

"Tak, tady mě máš." objevila jsem se v kouři.
"Proklínám tě, Reino Kana a celý náš klan."

"Jo jo tyhle kecy si nech na někoho jinýho kolik let uplynulo do mé smrti? Mluv!" řekla jsem zostra

"Podceňuješ moje kijutsu. Nepřišla jsem s tebou bojovat. Něco přes dva roky, pošetilé děvče. Tvá organizace neexistuje."

"To je dobrá zpráva snažila jsem se o zabití Akatsuki členů a válka se o to postarala sama. Dva roky? To mi je dvacet...a vypadát tak na sto let jako ty ale zajímavé je že se cítím strašně silná....čím to je?" otočím se na ní a jdu pomalu k ní

"Víš proč? Protože jsem použila své maso.." ukázala jsem jí levou ruku, na které chyběl kus masa.

"No ano co já bych si bez tebe počala?" skoro nepozorovaně jsem udělal pečetě na Shikei Seppun a přišla až k ní nejdřív jsem si jakoby nic podívala na její ruku
"Hm ale díky. řekla si Kagami jo? No asi se za ním půjdu podívat, ale ty než odejdeš bys mohla své vnučce nechat malý dáreček co ty na to?" vražedně jsem se na ní usmála a pak jsem se jen lehce dotkla svými rty těch jejích a zase se odtáhla, cítila jsem jak jí opuštějí síly a do mě se naopak vlévvá nová znalost jutsu

Tiše jsem se zasmála.
"Pošetila Reino, uvidíme se v pekle." usmála jsem se a najednou se semnou svět zatočil. Padla jsem mrtvá.

"Jo v pekle to určitě, já jsem Anděl nového světa." dívala jsem se na její tělo dotkla jsem se jí a okamžitě skrystalizovala pak jsem luskla prsty a její tělo se rozpadlo, kousla jsem se do rtu a vyvolala jednoho draka

"POtřebuju oběti mladý lidi nejlépe obyčejné lidi ne ninji. Jsem slabá a potřebuju získat zpět své mládí a sílu." drak vyletěl ze skal a já se odebrala do svého dřívějšího pokoje a tam si lehla, byla jsem vyčerpaná z nasátí nové techniky a tak jsem uhned usnula

drak se vrátil asi se třemi muži a jednou dívkou v bezvědomí na zádech doplahočil se k posteli kde jsem leželaopatrně mě ocasem

"CO je?" cukla jsem sebou

Přinesl jsem Vám co jste chtěla?

"Vážně?" vstala jsem a dobelhala se k těm tělům a pozvedla hlavu jednoho toho mladíka co byl v bezvědomí usmála jsem se a vytvořila pečetě na Shikei Seppun a políbila ho - takhle jsem pokračovala i u ostatních zbyli po nich jen prázdné schránky těla. Vrátila se mi díky jejich životní síle skoro celá má podoba až na část obličeje, na tu ještě musí být jedna oběť. Oblékla jsem se a vzala si černou masku

"Je načase navštívit staré známé...." řekla jsem opět svým svěžím hlasem a letmo si prohlédla vlasy, byli trochu jiné ale stále tak jemné a překrásné jako předtím. nasadila jsem si kápi a vylezla na draka společně jsme opustili Diamantové skály (přesun)

přiletěla jsem s DAgem ke skalám seskočila jsem na jeden vrchol a jemu pokynula ať sletí vně. Čekala jsem na obě hříšnice

Ako naschvál sme si dávali načas.Ale nakoniec sme tam prišli."Rada ťa vidím Reina vyzeráš ako vždy skvelo" poviem jej pravdivo

"Díky." odvětila jsem a zadívala se na ní "Tak?"

Mala som taký zahmlený pohľad, vlastne to ani nevyzeralo že som pri sebe.. hýbala som sa však, pozerala som sa niekam do zeme no nevidala som ani hláska, bol to následok techniky ktorý kushina použila, aby som si ani nepamätala cestu (ako keby to u mňa bolo možné xD) k nej a vlastne aby som na celú Kushinu zabudla.

"Neboj je tu a nemusíš sa báť nič sa jej nestalo...trocha sme si pohráli" narážala som na niečo o čom som vedela iba ja a Atsuka

"Atsuko?!" zvýšila jsem k ní hlas což by jí aspoň z polovici mohlo probrat

Dorazím sem spoločne s Kushinu. Moja postava bola nepriehľadnuteľná, čiže si ma musela všimnúť."Je mi cťou vás stretnúť Reina-sama."poviem a hlboko sa ukloním.

"ty si kdo?" odvětila jsem chladně

Chvíľku som ešte ostala mimo.. nakoniec som však zaklipkala očami a tak prekvapene som sa pozrela na Kushinu.. He?.. vyšlo z mojich úst no na to sa mi pohľad zastavil na Reine. Onee-chaan !! skríkla som nadšene a len som sa k nej docupkala !! pochopiteľne som jej chcela objať plecia ale nedočiahla som !! dokonca ani keď som skackala !! toľka´to neprávosť !! takto som sa musela uspokojiť iba s tým že .. som ju proste objala.

pohladila jsem jí po hlavě a sledovala oba dva jak Kushinu tak toho kluka

"Nomochi Techi. Rád vás spoznávam."poviem chladne ale v duchu som si užíval to Atsuka nevie nič.

G..gomeeen !!.. stratila som sa ! .. sledovala som Tatsua ale potom som .. uuhm zaspala a.. na viac si už nepamätám.. povedala som takým ospravedlňujúcim hlasom a úsmevom. Nemienila som ju však tak skoro pustiť. Celkom ma mrzelo že sa na mňa nepozrela T.T aspoň zatiaľ !!.. ale to pohladenie mi proste chýbalo !

Usmiala som sa tak aby to nikto nevide."Máš ju späť a nezabúdaj na našu dohodu!" zasmejem sa