Kancelář Tsukikage

No do pr**le Dobre Jakmile se tady Objevi tascher Jako vyslanec suny Kazekage-sama mu Tuto pravomoc sebral V priopade ze se tady objevi prosi aby jste jej ihned konatktovaly! Si pripadam jako blbec jak ho asi kocka muze informovat.[i]

Děkuji. Jestli se zde objeví, kontaktujeme Sunu. Celý vzkaz předáme Tsukikage-hime. Leopard se lehce poklonil.

položil som pred dvere košík s bilinkami a odišiel

Hlídka s Tasaiem došla až ke dveřím kanceláře Tsukikage. Před ní seděl Taiyo. Krátce na něj kývli a lev s hrdelním zavrčením ustoupil.
Po otevření dveří může na některé lidi dolehnout šok.
Nalevo ode dveří se nacházela velká pohovka. Na ní se rozvaloval Subarashii a soustředěně si lízal packu.
Na širokém okenní parapetu seděl Ran'na a sledoval vesnici a za stolem, v křesle, které pro něj bylo velikostně akorát, byl usazený Tenshi.

Po vstupe do kancelárie som videl iba samé šelmy a nikde nikoho koho by som považoval za zástupcu Tsukikagea. Ale predsa len sa spýtal ,,A kde je ten zástupca?,, lebo zatiaľ z toho som mal pocit že som krmivo pre nich.

,,Hodně štěstí,'' zasmáli se, poplácali ho po rameni, zavřeli dveře a nechali ho vevnitř samotného.
Tenshi zavrčel. Stejně tak jaguár na pohovce a gepard na okně, který elegantně seskořil na zem.
,,Král ti nestačí?'' Přeměřil si ho pohledem a zavrčel.

Nechápal čo tým mysleli. Keď zavrčali o pol kroka som ustúpil dozadu.
,,Kráľ? Asi si pomýlili dvere mali ma doviesť k zástupcovi Tsukikagea a nie k... niekoľkým šelmám,, zakrútil hlavou lebo sa mu to zdalo ako nepekný vtip.

,,Pochybuji, že se spletli,'' pobaveně si odfrkl.
,,Sedni si.'' Pokynul mu hlavou ke křeslu naproti stolu.

Pomaly a neveriacky som si sadol do kresla na ktoré mi ukazoval. Po chvíli mlčania a nedôverčivých pohľadov na všetkých prítomných som spustil ,,Tak čo chcete odo mňa?,, nevedel čo má hovoriť pretože sem nešiel úplne dobrovoľne.

,,Spíš co ty chceš od vesnice?''
Ran'na se opět posadil na parapet a Tasai se ocitl pod zkoumavým pohledem leoparda sedícího na židli.

Cítil ako je pod dohľadom niekoľkých, pohľad smeroval do podlahy,,Jediné čo chcem je nejaké aspoň ako tak znesiteľné miesto kde môžem dožiť svoj úbohý život...,, povedal sklamane. To čo urobil sa mu vážne hnusilo ale iná možnosť nebola. Najprv chcel bojovať za Iwu a obhájiť ju a teraz zbabelo ušiel..

,,Tak to by sis měl počkat na Tsukikage.'' Přeměřil si ho pohledem.
,,V jaké vesnici jsi byl?''

S pohľadom upreným do zeme a zasneným pohľadom. V spomienkach v minulosti na to ako som tam vyrastal a žil. ,,V...Iwagakure no sato..,, povedal tichým hlasom stále bol trochu mimo.

,,Hmm...Iwa. A odešel jsi proč? Víš, že se to počítá jako zrada?'' Natáhl krk.
,,A co cheš od nás? Přijmout do vesnice? Azil?''

,,Pre niekoho to je zrada pre niekoho to je vykúpenie,, odpovedal som mu na tu jeho vec ohľadne zradcu. Toto slovo som nemal rád a teraz je dokonca používane s mojim menom. ,,Ako som už povedal jediné čo chcem je miesto kde môžem dožiť svoj biedny život,, dodal už tichým a skleslým tónom.

Ran'na zmizel v obláčku kouře, aniž stačil říct slovo. Dvě zbylé kočky se chvíli dívaly na místo, kde stál, ale nakonec se zase začaly věnovat své práci.

Bez duchým výrazom ,,Tak? Čo so mnou urobíte?,, pozrel som sa na zostávajúcich v miestnosti

Tenshi lehce zavrčel. Bylo pro něj poněkud obtížné vyjádřit své myšlenky, když zde nebyl nikdo, kdo by je ,přeložil' do řeči.
Otevřel šuplík, chvíli se v něm hrabal a nakonec zvedl hlavu. V zubech držel klíče k jednomu z bytů v ubytovně.

Pomaly a neisto som natiahol ruku za kľúčom a zobral ho. Jednou rukou sa poškrabal v zadu na hlave. Prišlo mu divné len tak hovoriť na zvieratá keď oni mu neodpovedali. "Čakal som že budú hovoriť všetci..hm" ,,Ehm..ďa..ďakujem...hm.. keď sa nájde niekto kto vie hovoriť a bude niečo od mňa chcieť, tak viete kde ma nájdete,, hovoril neisto a aj trochu s trémou. Predsa len hovoril na niekoho od koho nečakal odpoveď. ,,Takže asi môžem ísť, Do..Dovidenia,, rozlúčil sa dokonca tam bol aj náznak úklonu.
Otvoril dvere a vyšiel von. Ta sebou zatvoril a pokračoval preč, cestu presne nepoznal ale keď nevedel kam tak sa opýtal pokiaľ nikoho nenašiel tak sa riadil pravidlom ,,pokus omyl,,. (Presun)

Prišiel som pred kanceláriu Tsukikage kde som už raz bol. Zaklopal som na dvere a dúfal som že sa za ten čas čo som bol mimo vrátila....

Nikto sa neozýval a tak som sa vydal preč nemal som chuť čakať..(Presun)

Došel jsem ke kanceláři Tsukikage. Na tváři jsem měl až nebývale vážný výraz. Přemýšlel jsem. Stále jsem o tom přemýšlel. Zaťukal jsem na dveře a čekal, jestli mi vydá pokyn ke vstupu Tsukikage, nebo budu zase jednou pro změnu jednat s kočkami.

Taiyo, který ležel vedle dveří se zvedl a věrně se přitulil k Exovi. Bylo to celkem překvapující, protože tento lev nebyl zrovna přítulný.
Zevnitř kanceláře se ozvalo sborové zavrčení, které Exe zvalo dál.

Když se ke mně cosi přitulilo, dosti mě to překvapilo. Pousmál jsem se a shýbnul se k lvovi, kterého jsem jemně pohladil po hřbetě i přes moje mírné zklamání, že to je zrovna číča, která je jaksi bez "přírodních znaků". Pak jsem otevřel dveře. A nakouknul dovnitř.
"Nerušíme vás?
Když tak příjdeme zítra zas..." zeptal jsem se opatrně.