Kancelář Tsukikage

,,Samozřejmě...Rin.'' Sesedla jsem, lskla prsty a drak se rozpadl na lístky, které pak zmizely ve mě. Sundala jsem si kápi a tvář mi zdobil úsměv.

"Přišla jsem kvůli spojenectví. Ráda bych, aby Tsuki i Konoha měly s Kumo nadále ty nejlepší vztahy." mluvila jsem vážně, ale upřímně.
"I když spojenectví s mou vesnicí bude mít svá rizika. Důvod, proč tak spěchám je stejný. Pokud se Reina vrátila, budeme jejím prvním cílem už kvůli Everestově smrti."

,,I Tsukigakure hraje v Reininé cestě za...ehm...mocí...? Dá se tomu tak říkat?'' Hlas mi naplnit trochu sarkastický tón. ,,Dobře. Stejně jsem do Kumo chtěla zajít ze stejných důvodů.'' Došla jsem k budově Kage. ,,Prosím.'' Pobídla jsem ji dovnitř, zatímco dva shinobi drželi otevřené dveře.

Vešla jsem dovnitř.
"Vskutku... Cesta za mocí je nejspíš správné slovní spojení." ušklíbla jsem se.
"Takže dobrá, jakmile podepíšeme smlouvu, odejdu. Ráda bych byla ve své vesnici až se ji naše milá stará známá pokusí zničit."

,,Jak si račte přát.'' Odpověděla jsem s úsměvo-úšklebkem. Odemkla jsem svou kancelář a vešla. Na gauči nás přivítali zavrčením Shi a Tenshi, na stůl okamžitě vyskočila Kinjiki, která před tím ležela na mé židli.

Zůstala jsem stát před stolem.
"Nějaké speciální podmínky, co se mírové smlouvy týče?"

Vzala jsem Kinjiki do náručí a začala ji hladit. ,,Ani ne, jenom obvyklá smlouva...'' Pak jsem se na ní pozorně zadívala. Byla napjatá, strohá. Dalo by se říct nervozní z něčeho, co čeká, že příjde. ,,Usměj se. Roznášíš mi tady špatnou energii.'' Naklonila jsem hlavu na stranu a ,studovala' ji pohledem.

Koutky úst mi cukly do unaveného úsměvu.
"Jsou doby, kdy úsměv nevyřeší všechny problémy. Proti zlu je někdy možno bojovat jenom zlem. Proti válce můžete jít jenom válkou." povzdechla jsem.
"Pak tedy jen připravit potřebné dokumenty, ať je můžeme podepsat."

Posadila jsem se za stůl, ale před tím jem Rin do rukou ,vecpala' vrnící Kinjiki. ,,Ano, ale když se nebudeš usmívat, brzo budeš vrásčitá a nevrlá ženská.'' Zaxichtila jsem se na ni. Pak jsem vzala pero a začala psát.

Chvíli jsem Kinjiki hladila, chvíli sledovala Ayame, jak píše.
"Ano, takhle alespoň Reinu přivítám se zářivým úsměvem, ta bude ráda, že jsme všichni spokojení a šťastní až do smrti." můj hlas jen sršel sarkasmem, ale usmívala jsem se o něco upřímněji.

,,Rozhodně šťastnější než ona. Ona už totiž je vrásčitá a nevrlá.'' Ušklíbla jsem se. Dopsala jsem a odložila jsem pero. Podala jsem smlouvu Rin, aby si ji přečetla, popřípadě řekla, co jí nevyhovuje.

"Neřekla bych." povzdechla jsem k poznámce o štěstí. "Možná už je vrásčitá a nevrlá, ale tím temnější časy by kvůli ní mohli nastat."
Položila jsem Kinjiki na jedno z prázdných křesel a vzala si smlouvu. Chvíli jsem ji pročítala se zvláštním, smutným výrazem.
Je špatné domlouvat spojenectví kvůli válce... Ale i špatné věci mohou být nutné...
Po pár minutách jsem beze slova vytáhla pero a smlouvu podepsala. Pak jsem ji vrátila Ayame.

Také jsem smlouvu podepsala. Pak jsem se podívala zpátky na Rin. ,,Vážně se nechceš chvíli zdržet? Třeba na kávu.'' Pousmála jsem se.
Kinjiki zatím začala nespokojeně mňoukat, protože ji Rin odložila.

Ještě jsem pohladila Kinjiki.
"Ne, vážně ne. Ráda bych ještě zařídila mírovou smlouvu s Konohou... " zamyšleně jsem si odhrnula vlasy z čela.
"Nezbývá než popřát štěstí, kdyby se tu Reina zastavila." ušklíbla jsem se.
"A doufat, že nebude mít chuť ničit, což by u ní bylo značně neobvyklé." pomalým krokem jsem se vydala ke dveřím a oči znovu skryla pod klobouk Kage. Ještě jsem se na malou chvíli zastavila.
"Pozdravuj ode mne Zuka, asi ho zase dlouho neuvidím... A... Krásný zbytek dne." vytratila jsem se z kanceláře.

(Přesun)

Objevil jsem se tady a zaklepal na dveře. Poslední dva dny jsem se jen tak toulal vesnicí a už mě to omrzelo. Rozhodl jsem se využít informace, které jsem získal z místní knihovny a taky změnit místo pobytu.

,,Dále.'' Zavolala jsem.
Na stole se vršila kupa papírů, takže jsem byla schovaná víceméně za nimi.

Vešel jsem.
Dobrý den Tsukikage,
páni, vy jste vytížená,
poznamenal jsem, když jsem vyděl papíry vršící se na stole.
Kdybych vás neznal,
nevím, zda jste muž či žena.

,,Ehm...Tak to velice děkuji.'' Odstrčila jsem hromadu papírů na stranu, abych na něj měla nekrytý výhled. ,,Můžu nějak pomoct?''

Jen jsem se chtěl zeptat, zda po mě něco nebudete chtít.
Jinak bych pak o dům dál totiž zas chtěl jít, usmál jsem se na ní.

,,Myslím, že nic nebude potřeba.'' Usmála jsem se. ,,Nezbývá mi nic jiného, než vám popřát hodně štěstí.''

Usmál jsem se na ní.
Moc vám tedy děkuji, měl jsem se tu pěkně,
jen už ty poslední dny byly trochu vleklé.
Všechny jsem vás rád poznal
a te´d zase půjdu dál.
Mírně jsem se uklonil a obrátil se ke dveřím.

,,Taky jsme vás rádi poznali.'' Usmála jsem se, rozloučila a opět sklonila hlavu k hromadě papírů.

Vyšel jsem z kanceláře a zavřel jsem za sebou dveře. Lehce jsem se pousmál.
A taky jste mi očividně začala víc věřit, poslední dny už jsem nemusel chodit všude v doprovodu horkokrevné tygřice.
Ještě jednou jsem se rozhlédl po chodbě, jestli mi neunikl nějaký zajímavý znak a pak jsem se vydal z budovy směrem k bráně.
Vážně zajímavá vesnice.
(přesun)

Jeden s vtákov doletel až do kancelárie Tsukikagure no bol to jeden s obyčajných vtákov kedže som nevedel ako su vztahy medzi Tsuki a Kumo tak som nechcel byť celkom stručný ako pri Konohe.
Vták pristal parapete okna a na nohe mal priviazaný malí svitok kde stálo.

Spoiler:

Došla jsem k oknu, převzala dopis. Ač v dopise nebylo uvedeno, kdo zaútočil, byla jsem si jistá, že to byla Reina. Zmačkala jsem dopis.
Blbost. Rin by možná byla zarmoucená, ale nikdy by nepřenechala své povinosti Raikage na nikom jiném.
Takže?
Navštívíme Kumogakure. A uvidíme..ale nemám dobrý pocit.
Ani jsem se nenamáhala napsat dopis zpět, stejně tam za chvíli budeme. Vytvořila draka, vyskočila na něj společně se Shi a Tenshi a mířili jsem pryč z vesnice. Jakmile jsme vyletěli, stále jsem měla spojení se svými lístky v ní a věděla bych, kdyby se něco dělo. (přesun)