Kancelář Tsukikage

"nechápu co se tím snažíš říct" nasadil jsem svůj obvyklý výraz (debila )

"Nic." pokrčila jsem rameny.
"Prakticky jen to, že mě nemusíš nenávidět, protože jsem sama. Připadá mi totiž, že to je jediný důvod, proč o ničem nechceš mluvit."

"spletla si se Rin... ale jestli si to myslíš...mysli si to" tak trochu mě to podráždilo jestli si myslela tohle sedl jsem si na lavčku

"Promiň..." posadila jsem se vedle něj.
"Jsem nervózní, nevím, co říkám. Doufala jsem, že v téhle situaci už má vesnice nikdy nebude a teď chybí tak málo... Reina by dokázala zničit každou vesnici kromě Konohy a já nemohu dopustit, aby zničila tu mou."

"nezničí..neboj....ochráním tě i tvou vesnici"

"A proč bys to dělal?" musela jsem se sarkasticky ušklíbnout.
"Už pro to nemáš žádný důvod a proti Reině by ani jeden z nás neobstál."

"hm...zabilia by mě no a ?" pošeptal jsem si pod nos a usmál se "proč ?...přotože jsi má přítelkyně"

"Děkuji ti znovu. Nezasloužím si to." smutně jsem se pousmálo.
"A nezabila, to bych jí nedovolila."

"co naděláš...rád pomáhám" vyplázl jsem jazyk

"To je milé." rozesmála jsem se.
"Ale asi netušíš, kde je teď Ayame-dono, že ne?"

"no...byla v mé posteli když jsem odcházel na raní procházku....možná tam ještě spí...přes noc toho moc nenaspala"

Trochu mě to překvapilo, ale nedala jsem to na sobě znát.
"Práce Kage je náročná, budit ji nechci. Raději počkám..."

"no jo....ani já nechci Ay budit.....ah...snad to s ní nedopadne tak jak s tebou" usmál jsem se "taky říkala že mě miluje tak jsem zvědavej no" vytáhl jsem si z kapsy krabičku a z ní vytál cigaretu kterou jsem si následně zapálil

"Jsem ráda, že už jsi šťastný..." pousmála jsem se.
"Odkdy kouříš?" nechápavě jsem zvedla obočí.

"nejsem šťastný...někdy si vezmu něco co mi dělá ty krásný halucinace" vyplázl jsem jazyk a čekal že jí dojte to že jsme si z ní dělal srandu "a kouřím...nevím 5 nebo 6 let ?"

Zavrtěla jsem hlavou.
"Nerozumím tvým vtipům, vždycky tě beru vážně." povzdechla jsem.
"Nikdy jsem si nevšimla..."

"snažil jsem se omezit...teď nemám důvod"

"Nepotřebuješ důvod, k tomuhle se snižovat nemusíš." pokusila jsem se o úsměv.
"Neměl by sis zbytečně ničit zdraví."

"Uklidňuje to....je to celkem fajn" nabídnul jsem jí

Odtáhla jsem se.
"Ne děkuji, vážně ne." zatvářila jsem se trochu zhnuseně.
"Tohle bych nemohla."

Nad vesnicí se ozval zvuk, jako když prolétá stíhačka a nad vesnicí se prohnal černý stín. Zmizel, ale pak se zase vrátil, obkroužil vesnici dokola a nakonec přistál na střechu kage budovy, kde zvedl svou krásně tvarovanou hlavu nasazenou na elegantním krku a mohutně zařval. Drak. Ve svitu slunce bylo vidět, že není černý, ale tmavě modrý a na jeho hřbetě sedí žena. Rozhlížela se po vesnici, než se drak odrazil a snesl se k zemi k Rin a Zukovi.

když jsem dokouřil uhasil jsem cigaretu "no...jak myslíš"

Zvedla jsem hlavu a postavila se.
"Působivé." pousmála jsem se a čekala, až se přiblíží.

Drak k nim mířil pomalým, rozvážným krokem. Z blízka už bylo vidět, že to není obyčejný drak. Byl z tmavě modrých okvětních lístků irisu, které jakoby tvořili jeho šupiny. Natáhl krk a ovanul okolí vzduchem, který nasál do ,plic'.
Na hlavě jsem stále měla kápi svého modro-černého pláště, ale usmívala jsem se. ,,Vítejte...Raikage-dono.'' Pronesla jsem andělským (xD) hlasem.

"Vskutku nádherné přivítání, Tsukikage-dono." mírně jsem se uklonila na znamení pozdravu.
"Ale nemám čas se zdržet. Pokud bysme si mohli promluvit..."