Nemocnice v Bleskové

First topic message reminder :

Hospital...

Na druhý den rano no skor na obed som sa konečne prebudil a pozrel kde som zaspal."Jaj nabuduce by som si mal najsť lepšie miesto".pousmial som sa no humor ma hned prešiel ked som si spomenul na včera."Celích 7 rokov som tvrdo trénoval a nič sa nezmenilo k čomu to bolo".Od zlosti som buchol do steny nemocnice s ktorej padlo kusok odmieky nesmiem sa tu flákať musim zosilnieť o moc zosilnieť.
(presun)

Zbalil som si posledné veci a ustlal posteľ. Naposledy som sa pozrel na izbu, a potom ju zamkol. S radosťou som prešiel chodbou až na vrátnicu a venoval každej sestričke dlhý úsmev. Odovzdal som kľúče od izby a vyšiel z budovy.
"Konečne som zasa zdravý! Je čas predbehnúť Shitakuho v trénovaní!"
Zamieril som do mesta.

(Presun.)

Prišiel som s nou do nemocnice tss po minule sa čudujem že ju sme vediem ako som snou vošiel hned pribehla sestra.

sestra:
Zase ste tu vy ako jej pribuzný by ste na nu mal dávať viac pozor!!!"zobrali ju an loško a viedli do izbi.


Opať ako minule som si sadol na stoličk ua premýšlal no o chvílu prišla sestra a prehovorila.


Jej stav nieje vážny len to torchu prehnala s energiu ked budete chceť poškajte ju voku a behom pár minut bude v poriadku.

Postavil som sa a podišiel k dverám"prosím pocte jej že nech príde kde naposledy bola"bez nejakých otázok som prešiel cez dvere a išiel na miesto kde to všetko sa konalo.
(presun)

Urgentně jsem vstala a letěla pryč z nemocnice.

Sestra:
Áááá moment, Váš příbuzný říkal, že máte jít tam, kde jste bylaa!!

Já: Nande? Křikla jsem a letěla dál pryč.

Spolu s Raikage-sama sme dorazili do nemocnice...
Zatial som sa pripravoval na operáciu...
Som pripravený Raikage-sama!

Jemně jsem ho vzala za ruku a předtím si sama připravila inijekci.
Uspat a provést... Kdo by si pomyslel, že budu upravovat Raikagemu obličej... On určitě ne.
Po chvíli se mu začaly zavírat oči a já se trochu křečovitě, ale povzbudivě usmívala.
Když usnul, kývla jsem na sestry, ať vše připraví. Operaci vedl zkušenější doktor, ale já asistovala a trochu "navigovala" Stály jsme tam minuty, pak hodiny. Tušila jsem, že venku už se stmívá, nicméně když jsem mohla prohlásit, že je hotovo, už svítily hvězdy a měsíc vyšel již dávno. Došlo na obvazy a další maličkosti, nicméně díky pokročilé vědě XD mohla být plastika zítra hotova.
Když ho odvezli na pokoj, posadila jsem se na parapet a zaklonila hlavu.
Chtěla jsem tam být, až se vzbudí, Podruhé už jsem nemohla dopustit, aby zradil. Už ne. Byla jsem rozhodnutá ho doslova "převychovat" a změnit jeho žebříček hodnot.

Konečne som sa prebral ale stále som bol dosť unavený...
Starý vzhľad
http://t2.gstatic.com/images?q=tbn:ANd9GcQrmPVj55bHSXl_ZmOXDB752vDanMUAdxow9aVbFei6vPnN6Wdi
Nový vzhľad
http://t3.gstatic.com/images?q=tbn:ANd9GcRvhOYFHzDM5Qomdaoite06JuMRKz3XydSfcPwHl0KiwKKENpzk
Raikage-sama vy ste tu opýtal som sa tichým a zároveň prekvapeným hlasom...

Trhla jsem s sebou.
Doteď jsem byla ve stavu mezi spánkem a zamyšlením.
"Hai." přikývla jsem a vstala. Protáhla jsem ztuhlé svaly, protože za celou noc jsem se nepohnula. Maximálně jsem natočila hlavu víc k oknu, abych viděla na hvězdy.
"Jak se cítíš?"

Trošku som unavený ale celkom fajn
Pozrel som sa na Raikage-sama: Povedal vám niekto že ste prekrásna pousmial som sa...

Překrásná? Tak to nám ještě scházelo...
Nervózně jsem se pousmála.
"Možná ano, možná ne." neurčitě jsem pokrčila rameny.
"Ale děkuji, je milé to slyšet."
I když jak od koho...
"Dám pryč všechny obvazy a pak uvidíš svou novou podobu." pro sebe jsem se usmívala a jemně odstraňovala obvazy. Pak jsem mu podala zrcátko. Sama jsem se svou prací byla vskutku spokojená.

Vyzerám celkom dobre zasmial som sa...
Zo stola som si zobral pohár vody a pomaly som sa napil.

Takže kedy budem môcť začať s tréninkom Raikage-sama?

"Bude lepší, když budeš ještě chvíli odpočívat. Pak se budeme soustředit na tvé původní schopnosti." pousmála jsem se.

To som zvedaví čo sú to za schopnosti opäť som sa pousmial...
Odpočinok neznášam ja by som išiel najradšej trénovať teraz hned...
Vtedy ked som sa napil pohára vody sa mi v mysli objavila obrovská chobotnica čo to má so mnou spoločné...

"Možná odpoledne." svolila jsem nakonec.
"Uvidíme."

"Až se na to budeš cítit, můžeš odtud odejít a stavit se za mnou v kanceláři." pousmála jsem se.
Potichu jsem za sebou zavřela dveře, ale z nemocnice jsem spíš vyběhla než vyšla.
Proč tu zrovna teď není?


(Přesun)

Zrejme som mal už dostatok odpočinku povedal som si a išiel som preč...

Piršiel som pomali ani nevime kam kedže som už vobec nič nevidel len som si jemne sadol a mal zavreté oči bolo jedno či su otvorené alebo nie aj tak bola tma a rozmýšlal som nad mojim príchodom vlastne nad všetkým až som na sami koniec zaspal.

Pár vesničanů, co jsem cestou potkala mi povědělo, jak se sem dostanu. Došla jsem k troskám budovy a poskládala jsem pečetě.
Mizu bunshin no jutsu
Vedle mě se zformovalo šest klonů. Všichni jsme přistoupili k troskám a rozpustili jsme se. Začali jsme v nich hledat věci, které by se mohli hodit a vytahovali jsme je ven. Postupně se tam začala kupit pěkná hromádka lékařského materiálu.
(musím jít na nějakou dobu off, takže tady zatím pracuji )

dorazila jsem do míst kde měla být nemocnice viděla jsem tam pobíhat pár mediků když mě viděli nějací doktoři ihned mě vzali do jedno většího stanu který byl velmi dobře upevněn že potřebují pomoct a já tam prakticky ztrávila zbytek dne nad operacemi různě složitými jakmile jsem uzdravila jednoho okamžitě mi tam dali dalšího, měla jsem práce až nad hlavu....

Dotoulal jsem se do nemocnice tam se ohlasil ihned mě zavedli k mému pokoji na recepci sem nechal vskaz pro Sorakageho.

Spoiler:

Povytahovala jsem co se dalo a donesla to medikům. Byla jsem dost strhaná, ale taky spokojená, že jsem pomohla. Vydala jsem se hledat Isase.
(přesun)

Objavil som sa v nemocnici...

Takže kde len môže byť pristúpil som k miestu kde boli uložené telá padlých shinobi.
Prezeral som každého ked tu zrazu: Konečne mám ta!
To mi trvalo kým som ta našiel...
Odobral som mu vzorku tkaniva a pichol som si ju do žili.
Už len čakať kedy to zapôsobí!

Takže by sme to mali (presun)

(Nikto ma nemohol vidieť pretože miesto bolo opustené)

Když jsem byl už při silách vyšel jsem ze svého pokoje a zamířil si to přímo do prostřed Kumogakure.
(presun)

došla jsem tam a opět jsem obcházela s kufříkem plných tlumících léků a podávala je všem. Pak mě vzali k pár dětem a lidem kteří na tom byli hůř ať se na ně podívám a nakonec jsem zase skončila ve stanu kde bylo třeba udělat pár těžších zákroků