Kancelář Kazekage

First topic message reminder :

Kancelář:

Pokud je kancelář prázdná, respektive pokud je Kazekage mimo ni, je tato místnost přísně střežena a zabezpečena. Bez doprovodu Kazekage je zakázáno vstupovat do kanceláře!!
Vstup na vlastní nebezpečí!!

Zabezpečení:
-Chakrová vlákna natažena přes místnost (Včetně oken, dveří a stolu s dokumenty) – slouží ke spuštění skrytých zbraní, ale také k informování Kazekage o přítomnosti nezvaného hosta.
-Schované zbraně
1. U okna a dveří plynové trubice s jedovatou substancí
2. Ve všech rozích místnosti jedovaté jehlice (25 ks v každém rohu, pouští
se všechny čtyři najednou)
3. Výbušné bomby ve stole – nemají nijak velký rozsah, slouží jen
k drobnému poranění nepřítele, ale především ke zničení dokumentů
uložených ve stole. K jejich aktivaci dojde při násilném vstupu do
šuplíku, který je jinak na klíč.

(přesun za ní)

Před dveřmi jsem se zastavila a opatrně zaklepala. Z kanceláře se nic neozývalo, tak jsem si řekla, že PiliKKa buď opět usnula nebo je natolik zabraná do své práce, že mě neslyšela. Pomalu jsem otevřela dveře a s úsměvem jsem vešla dovnitř. "Pili-" Překvapeně jsem zamrkala a zastavila jsem se urpostřed pohybu. Kancelář zela prázdnoutou. "chii.." Dořekla jsem a pořádně jsem se porozhlédla jestli pod tou kupou papírů nezahlédnu důvěrně známou tvář. Ale nikde nikdo, bylo to zvláštní.

Na stole ležel dopis.

Spoiler:

Přišla jsem ke stolu blíž. Nedalo mi, zvědavost mě přemohla. Na stole ležel kromě dokumetů a spisů i malý papírek napsaný Piličiným krásným a nezaměnitelným rukopisem. Rychle jsem přelétla papírek očima. "Kumo?! No tak to je výborné.. Pili, Pili.." Mumlala jsem si pro sebe, ale pak jsme se usmála a zároveň jsem si povzdechla. Položila jsem papírek na zem a zmizela jsem. (Přesun Kumo 20:32)

zastavím se přede dveřmi a Reina kousek ode mě. Zaklepu a vejdu dovnitř. Nikdo tam ale není.
"Promiň, zdá se že Kazekage je mimo vesnici." omluvil jsem se jí.

"To nevadí, nechám jí tady vzkaz, jestli můžu." kývnul a já šla ke stolu, vzala si tužku a svitek a psala.

Rozhodla jsem se a končím s tebou a s ostatními vesnicemi. Už Vám nebudu nic donášet, stejně jste na mě jen kašlali. Kabuto mi dává víc a já budu ve válce po jeho boku. Mysli si o mě co chceš, uvidíme se ve válce a modli se, aby jsi mě nepotkala, hodně jsem zesílila.
S "láskou" Reina Kana

odložila jsem to na stůl a otočila se s líbezným úsměvem na Doma.
"Můžeme zase jít." mrknu na něj a vyjdeme z kanceláře pryč.

šel jsem za ní.

přišel jsem ke kanceláři a zaklepal

"Ach jo kde je je to důležíté !" sedl jsem si na lavičku před kanceláří

Procházela jsem kolem budovy a hrabala v tašce, hledajíc klíče. "Kisuke?" všimla jsem si chlapce sedícího před budovou.

"ÁÁÁ konečně....potřebuji s tebou něco probrat." řekl jsem s vážným výrazem v obličeji

Trochu zmateně jsem se na něj podívala. "Emmm dobře... pojď dál!" vyzvala jsem ho a vyšla do kanceláře. "Posaď se..." sedla jsem si na druhou stranu stolu a pozorovala ho.

"Radši postojím." usmál jsem se "Jde o to že tě chci poprosit o povolení opustit na nějakou dobu vesnici." možná na furt pomyslel jsem si.

Zvedla jsem nevěřícně oči. "P-prosím?"

"Ve válce jsem pomohl takže čas posunout se o dům dál neber to nějak zle neníto nic proti tobě"

"A-ale já..." zmateně jsem si ho prohlížela. "Myslela... myslela jsem, že jsme přátelé... řekl jsi, že neodejdeš, slíbil jsi mi to!"

"Jsme přátelé......a to se nikdy nezmění."bohužel....stejně máš Neura takže nebude tolik času zvlášť teď když je krátce po válce pomyslel jsem si a potom se dal zase do řeči. "Je to spíš jako delší výlet." pokusil jsem se o úsměv

"Vidím ti na očích, že se vrátit nechceš..." povzdechla jsem si.

"Chci se vrátit....už jen kvůli tobě....jsi mi blýž než si myslýš nedokážu tě jen tak stratit...prostě jen bych chvíly potřeboval oddech...v tuhle chvíly jsem tu stejně navíc...musíte se připravit na svadbu a všechno možné možná by bylo nejlepší kdybych šel...PiliKKo.....je to tvé rozhodnutí nechám to tedy na tobě...nechci aby si kvůli mě byla smutná to tady radši zůstanu a budu ti dělat otroka"

"Chci abys tu zůstal, jsi můj přítel a kamarád, mám tě ráda a nechci tě ztratit... ale pokud ti tohle ovzduší tak moc vadí, nechám tě odejít... nutit tě do ničeho nemůžu... jen nevím, proč tak najednou..." povzdechla jsem si. "Nejsem člověk, co by kvůli svatbě zapomněl na všechno ostatní..."

"Tu vůbec nejde o svatbu" blbooost povzdechl jsem si "A jestly chceš abych zůstal budiš nechci ti činit trápení"

"To ani já tobě..." zamumlala jsem. "Je to tvé rozhodnutí.. můj názor již znáš... je na tobě, jak se rozhodneš... nic ti nebudu mít za zlé!" pousmála jsem se.

"Nikam nejdu řekla si že mě tu chceš tak tu zůstanu OK ??? a už to neřeš"

"Poslední dobou jsi pořád tak... děje se něco? Já... udělala jsem ti něco?" zvedla jsem k němu pohled.

"Ne nic si mi neudělala....prostě jsem podrážděnej a neřeš to prosím "