Pevnost feudálního pána

Ksó...
Neměla jsem čas cokoli říkat. Katana v mé ruce se rozpadla a já se snažila nevnímat krev, která mi po ní stékala. Odskočila jsem a když jsem uviděla, co po mě hází zatvářila jsem se značně znechuceně a lehce se vyhnula.

Stejný výraz jsem věnovala i "vrtáku" a začala skládat pečetě. Do ruky mi vystřelovala nesnesitelná bolest. Sykla jsem, ale pokračovala.
"Fuuton: Atsugai!" vykřikla jsem a doufala, že Fuuton na ni bude mít nějaký účinek.

Trhl jsem dráty a shurikeny se rozletěly. Utvořily okolo Kitaneho menší klec xD.
Vyčerpaně jsem si sedl na zem a sledoval ostatní. Strašně mi hořelo celé tělo. Opouštěla mě síla.

"Teď už nic nezmůzež" prohlásila jsem když jsem techniku dokončila a pak vytvořila blesk "ZHEBNI !!!!!!" vpálila jsem mu blesk do zad a já skoro uplně bez chakry padla na kolena

Eh? Mě se to povedlo? Nevěřícně jsem se dívala na loutkaře ležícího podemnou.
"Promiň, bylo to buď já, nebo ty. Také bys neměl slitování." pravila jsem, mezitím co jsem si nachystala poslední Juuken. Milosrdně jsem mu zamířila přímo na spánek. Okamžitě by o sobě neměl vědět...

Cítila jsem se divně, ale zároveň jsem sledovala ostatní, zda nepotřebují pomoc. Čakrová síť kousek za mnou se rozpadla.

Zhao
Blesk mě zasáhl a náhle mě opouštěla síla. Poklesl jsem v kolenou a ztratil vědomí.

Wan
"Já jsem bojoval za feudálního pána, nejsi ta zlá! Nezabijej mě!" vykřikl jsem svá poslední slova.

Tou
Uviděla jsem, jak skládá pečetě a pak si všimla dalšího.
Dva na jednoho? Pche!
Seitovo jutsu mě společně s Atsugai odhodili daleko a mé bezvládné tělo dopadlo na zem. Proti těmhle technikám jsem neměla šanci, ani se svým Kekkei Genaki. Na rtech mi stále pohrával ten samý samolibý škleb.
"Jste naivní. Tady jste to teď možná vyhrály, ale K Feudálnímu pánovy se nedostane přes ty, kteří už na vás čekají!!" Vyplivla jsem krev a pak se šíleně a hlasitě zasmála. "Něco vám tady zanechám, hlupáci!" Celé mé tělo se proměnilo v kosti a ty tak posely celou zem i pod Seitem, Shijin a Tobirem

- zemřela jsem.

Vyhodil jsem do vzduchu dráty a ty se omotaly okolo stromu.

Udělal jsem okolo větve otočku a tvrdě dopadl na strom.
"Och..to bylo..o fous.." ztratil jsem vědomí a spadl do křoví.

Měla jsem chuť padnou na zem a vydýchávat se.
Pak jsem si všimla, jak Tobiru bezvládně dopadl na zem.
"Tobiru!" Zaklela jsem a doklopýtala k němu.
Z mých dlaní brzy začala proudit zelená chakra.
Zamračila jsem se.
Ty popáleniny...

Klečela jsem vedle mrtvol, necítila jsem se vůbec jako hrdina a měla toho plné kecky. Začala jsem z dlaní vytahovat kusy dřeva, které mi zůstaly z likvidace všech těch loutek.
"Tak je to pravda. Loutkaři jsou opravdu křehcí v boji na blízko." mumlala jsem a syčela bolestí, jak jsem si vytrhávala s předloktí jednu obzvlášť velkou třísku.

Jestli na nás u feudálního pána čeká ještě někdo tak nevím jak to dopadne. Už toho máme všichni dost.

A sakra. Sharingan se mi rychle roztočil a v mžiku jsem byl ve vzduchu. Dopadl na zem kousek od kostí, ale bohužel jedna kost mi poranila nohu, ale to už mi začal Samehada léčit. Já ten meč miluju. Pak jsem si všiml Tobira. Přiběhl jsem rychle k nim. ,,Bude v pohodě?" Zeptal jsem se Shijin.

"Hu? Co se to tady děje?" vystrčil jsem hlavu ze své kanceláře, na nohách jsem měl růžové papuče.
"Právě hraju se svou kočkou Shogi.."

Viděl jsem, jak někdo vystrčil hlavu ven z kanceláře. Jak jsem poznal kdo to je, ihned jsem po něm hodil tři kunaie.

Torune


"Pane! Měl by ste se rychle skrýt. Konoha je tady! Všichni stráže jsou mrtví. My budeme tady, a chránit vás tělem i duší!" poklekl před něj starší muž.

Vstala jsem na nohy a znovu aktivovala byakugan. Ještě není čas odpočívat. Zaujala jsem bojový postoj a vyčkávala.

"Hmmm..." zamumlala jsem něco, co mohlo znít jako ano, ale nebylo to tak jednoznačné. Mračila jsem se čím dál víc, navíc mi docházela chakra.
"Říkala jsem, že je šílený nápad vzít ho na misi s S-rankem..." zavrčela jsem.
Vytáhla jsem ho z křoví a začala se věnovat popáleninám na jedné straně obličeje.
"Na tohle nemám přípravu..."

"eE? Konoha? Fuu, Torune. Do zbraněě!!" skočil jsem ke stolu a stiskl tlačítko, kterým jsem vyhlásil poplach. Hradem se ozvala siréna. Byla slyšet v celém městě a armáda se rychle připravovala. "Na to že je noc, je extrémně rušná!" vpadl jsem zpět do kanceláře.

Otočil jsem se ke skupince. To nevypadá moc dobře. ,,Shijin a Mikomi jak jste na tom?"

"Když na to přijde, jsem jako rybička." zavrčela jsem, neboť mi defacto nic jiného nezbývá, pokud tu nechci vypustit duši. Mávla jsem rukou, jako kdybych chtěla dát najevo, že to nestojí za řeč, a poslala na toho hromotluka pár jehliček.

(Na jakýho hromotluka? Všichni jsou v hradu xD)

"Já mám jen poraněnou ruku, ale za chvíli to vyléčím tak, abych mohla používat pečetě. " zavrčela jsem aniž bych se hnula od Tobira.
"Ale... On..." pokrčila jsem rameny.

Vstala jsem, ale pořád stála před ním.
"Můžu bojovat, ale nebudu se moct hnout z tohohle místa."

Shinobi napsal:(Na jakýho hromotluka? Všichni jsou v hradu xD)

Myslela jsem, že čumí na nás, pardon xD

,,Aha dobrá, Shijin tak tu zatím zůstaň a poleč ho. My s Mikomi jdeme dovnitř, ale jak budeš moct Shijin doplň nás co nejdříve, prosím." Podíval jsem se na ní a už jsem mířil do budovy.

Fuu
"Ano, Feudální pane. Nedovolíme těm nevychovancům rušit Vás při vašich.." Zamyslel jsem se."Veledůležitých úkolech. Ochráníme Vás i za cenu vlastního života.."
Zamračil jsem se a postavil vedle Toruna.

Pokrčila jsem rameny a doběhla Seita. Byla jsem připravená... už na cokoliv.

"Ale... Ksó..."
Copak jsem neřekla, že ho nezvládnu úplně vyléčit? Nemám chakrový skalpel, nemám přípravu, nemám mastičky, nemám obvazy... Ksó!
Přivolala jsem Hiiko.
"Když tu zůstanu, nebude to žádný rozdíl. Můžu zmírnit bolest, ale on stejně omdlel."
Hiiko se posadila na jeho rameno a čechrala si peří.
"Ona mne zavolá, kdyby bylo třeba. Teď jdu s vámi. Tak bude mít větší naději, že se zpět do Konohy dostaneme co nejdříve."