Pevnost feudálního pána

Fuu

Všiml jsem si, jak skládá pečetě a na poslední chvíli zareagoval i na útok Mikomi. Tohle se mi nelíbí!
Všechny pěsti jsem naskládal před sebe v ochranné zdi a jakmile přišel
výbuch odhodilo mě to o několik desítek metrů dozadu. Přistál jsem saltem na čtyřech a
zamračil se ještě víc než obvykle. Začal jsem znovu skládat pečetě.
"Doton: Doryuudan"

Střely mířily na na Mikomi a na Shijin opět pěsti. Nasál jsem vzduch, ale
pravděpodobně v něm díky výbuchu bylo něco škodlivého, zřejmě moucha a
rozkašlal jsem se. Snažil jsem se popadnout dech.
1000 pěstí budu moct opakovat už jen zřídka, sežere to příliš chakry. Musím spěchat.

Už zase...
S povzdechem jsem začala uhýbat a uvědomila si jednu nepříjemnou skutečnost.
Nemít Byakuugan, tak už mě tisíckrát zabil.
Je čas to skončit, dochází mi chakra..
Vytvořila jsem pečetě, prokličkovala mezi pěstmi zase o trochu blíž a jednu ruku mezitím schovala za záda. Tvořila jsem v ní chakrové vrány.
"Fuuton: Daitoppa!" vykřikla jsem a vypustila deset vran v něm.
Pokud narazí do něj, bude to jako silnější Juuken. Pokud ale narazí do té zdi, určitě ji prolomí. Byla jsem si tím jistá.

Jeho útoky jsem odrazila Kaitenem a jakmile jsem si všimla útoku Shijin, využila jsem ho. Běžela jsem v závěsu za jejími vranami.

(sorry za to mám brigádu.) Uskočil jsem dozadu a sharinganem pozoroval Toruna. Co ještě tak může umět děda? Poskládal jsem pečetě a vytvořil jednoho vodního klona, který se na něho rozeběhl s kuaniem v ruce. Já mezitím stál vzadu.

"Tak jsem napapaná nabumbaná..čas pokračovat v boji" rozeběhla jsem se naproti yamadovy

Fuu

Pozoroval jsem je s přimhouřenými oči. Vrány jsem se pokoušel trefit pěstmi, ale po chvilce jsem toho nechal. Nechal jsem je narazit do těla a sykl.
"Tímhle to nekončí! Nepodceňujte sílu MNICHŮ!" Zahromoval jsem a spojil ruce. Přímo za mnou se znovu objevil "anděl" a všech tisíc pěstí se v jednu chvíli řítilo na Shijin ze všech směrů a v té maximální rychlosti.
Až na poslední chvíli jsem si všiml Mikomi.
Ajaj..
Měl jsem u sebe jen jedinou ďáblovu pěst, dal jsem jí před sebe ve snaze se chránit, ale pak jsem již byl bez chakry. Dal jsem to do posledního útoku a věděl jsem, že tohle nepěkně schytám, navíc mě oslabily předchozí vrány.
Tak takhle skončím? Při ochraně Feudálního pána a jeho kočky?! Zabijí mě mladí nevychovanci?! Ale užil jsem si ty nejlepší léta svého života. Mohu být na svou plešku pyšný. Sbohem, Torune!!

Torune
"Změníme styl. Fuuton: Shinkuu gyoku!" střely zničili Mizu Bunshina a směrovaly i na originál + Naomi.

Nic naplat, nemůžu je odrazit, abych netrefila Mikomi...
Zastavila jsem se, v ruce se mi objevila chakrová katana. Odrážela jsem útoky svou vlastní chakrou a proplétala se mezi pěstmi. Měla jsem pocit, že za chvíli padnu k zemi. A hlavně jsem si byla jistá, že takové tempo dlouho nevydržím.

Zamířila jsem přímo na pěst, s cílem prorazit ji, a zasáhnout i toho dědu. Dala jsem do toho snad všechnu svou zbývající sílu.

Uskočil jsem na bok a vyhnul se větru. Dneska to použiji ještě jednou. Vyskočil jsem nad něho a poskládal pečetě. ,,Suiton: Kōka Suijin."

zase jsem se ohněm vypálila do vzduchu ze kterého jsem vypálila oheň na yamadu

Torune Yamada
"To se mi naprosto hodí. Led je silnější než voda." zvedl jsem ruce do vzduchu. Zvedla se i voda a postavila se přede mě. Vypouštěl jsem svou čakru a okolí ztrácelo teplotu. Voda zmrzla a vodní technika začala mrznou. Narazila však do mě a odhodila mě stranou. Ale přežil jsem to.

Sakra, sakra. Po nárazu jsem rychle zrušil techniku tak, aby mi nezmrzla ruka. ,,Zajímalo by mě jak dlouho ještě vydržíš dědo Mrazíku." Poskládal jsem pečetě, ale zatím jsem neútočil.

Torune Yamada
"Dlouho ne, ale nenechám vás, abyste se dostali k feudálnímu pánovi! Hyoton: Ikkaku Hakugei!" Z jezírka vyskočila voda, která se začala měnit ve velkou velrybu.

vytvořila jsem blesk který pak tou rybou proletěl a rozpůlil ji

Fuu
S vykulenýma očima jsem sledoval, jak chakrová pěst zmizela a Mikomin útok mě tvrdě odrazil do zdi za mnou. Svezl jsem se po ní dolů a sledoval, jak se dalších deset chakrových pěstí snaží zasáhnout Shijin.
"Heh, porazili mě smrkáči.."
Zemřel jsem.

Torune Yamada
Rychle jsem rukama mávl a půlku velryby poslal na Naomi.
Už nemám moc čakry.

Když pěsti zmizeli úlevně jsem vydechla.
"Uff..." svezla jsem se k zemi a dýchala podezřele rychle. Několikrát mne zasáhl. Držela jsem se za břicho.
Zatracená bolest...

Po chvíli se mi podařilo vstát a rozhlížela jsem se, jestli někdo nepotřebuje mou pomoc.

Teď se to musí podařit. Viděl jsem jak se soustředí na půlku velryby, tak jsem poskládal pečetě a díky Shunshin no jutsu jsem se probleskl k němu. Jak jsem byl u něho vytáhl jsem Samehadu a máchl s ní po něm, aby vysála zbytky chakry.

"Ach.." jak je možný, že mě porazili mladí!? Mě...Pakku, snad budeš mít větší štěstí, než já. Cítil jsem, jak se mé tělo zbavené čakry ponořuje do jezírka.
Navždy s vodou..

Doklopýtala jsem k Seitovi, který teď byl ke mě nejblíž.
"Pot...Potřebuješ ošetřit?"

uskočila jsem před zbytkem veleryby "Tak..už můžu sejmout toho bast*rda ?"

,,Ne díky. Jsem v pohodě. Teď nás čeká ještě poslední krok." Seskočil jsem zpátky do chodby a otevřel dveře, kde byl feudální pán. ,,Nějaká poslední přání?"

Odpočívala jsem a málem dočista zapomněla, že náš úkol ještě neskončil. Postavila jsem se na roztřesené nohy a čekala co bude dál. Byakugan jsem zatím neaktivovala, šetřila jsem síly.

v ruce se mi oběvil oheň.."můžu ho mučit ?"