Kancelář Raikageho

First topic message reminder :

Název mluví za vše...

''pokud dovolíte půjdu si ještě něco vyřídit'' rozeběhl jsem se směrem do Konohy
- přesun

Tak v tom prípade: (zloženie pečaťe) Kuchyiose no Jutsu (zvolávacia technika)
V miestnosti sa objavil obrovský medved ktorý ma zhltol a v okamžiku zmizol...
(Presun lesy)
(Týmyo sa stávam potulným ninjom)

Chcel som ho zastaviť, ale hneď bol preč.
"Tss, zmizol." Zaťal som päsť.
"Zdá sa, že Kumo má nukenina triedy S."

To ne...
Tiše jsem zavrčela a sklopila pohled k zemi.
"Musím ho najít. A postarat se o to. Byla to má chyba, že jsem hned nezaútočila."

"Raika!?" naštvaně otevřela ústa a ukázala na místo, na kterém před chvíli stál Raikage.
"Iii, uklidni se, víš, jak to máš se srdcem." znovu ji chlácholil Sato.
"Kagayaki Rin! Nedá se nic dělat, stáváš se ehm..kolikátým Raikagem?"

Zalapala jsem po dechu a pak se uklonila hlouběji než obvykle.
"Slibuji, že vždy budu jednat v zájmu naší dědiny."polkla jsem.
Kolikátou jsem Raikage? V tomto použitelná nebudu, nejsem ještě schopná reagovat.

Mimo: (Myslím že 7 Raikage) (Ak sa nemýlim)

"Ano! Jmenujeme tě Nanadaime Raikage! Musíme to oznámit ve vesnici a musí tě schválit rada jouninu, i když to asi nebude třeba." řekla Iii a poprvé se usmála.
"Doufám, že Kumo se dostane na stejné místo, na kterém byla v dobách Yondaime Raikageho. V té době šlo všechno hladce, Kumogakure se dařilo."
Sato zakroutil hlavou.
"Ano.. Jsme poslední, kdo z té doby zůstal."

Znovu jsem se uklonila.
"Udělám pro to vše, co bude v mých silách."
Jsem Nanadaime Raikage. Je to má povinnost, cíl i přání.
Mírně, ale odhodlaně jsem se pousmála.
A pak musím zesílit, abych Kumo jen nedělala ostudu.

"Chápeme, že nejsi silná, byla jsi Chuunin, ale nedá se nic dělat. A proto budeš muset požádat ostatní vesnice na pomoc. Jsi mladá a nezkušená, proto ti dáváme tuhle radu, nesnaž se to všechno zvládnout sama, je to rada nejenom staršího ale také ženy." řekla Iii a odešla společně se svým bratrem Satoem z kanceláře.

"Heh, takže je z teba Raikage. Už by som ťa mal asi oslovovať Rin-dono." Usmial som sa.

,,Gratulace.'' Usmála jsem se. ,,Ale oslovování -sama, ode mě nečekej.'' Varovala jsem jí předem. Shi k ní přiběhla a začala se kolem ní motat.

Ještě do třetice jsem se starším uklonila a přikývla.
"Děkuji vám a zařídím se podle vaší rady."
Naštěstí jsem byla blízko Raikageho dostatečnou dobu, abych znala své povinnosti.
Když jsem slyšela slova Tsuchikageho a poté i Ayame, musela jsem se usmát.
"Prozatím si budu muset zvyknout na svůj titul, na oslovení mi nezbývá čas."
Otočila jsem se a pohledem přejela po přítomných.
"Zbytek věcí vyřešíme zítra, prozatím vás hlavně musím někde ubytovat, ale to nebude problém, následujte mne prosím."
Vydala jsem se směrem k obytné části Kumo.

"Ehm, ja už radšej pôjdem do dediny. Nemôžem ju teraz nechať bez Kageho. Uvidíme sa neskôr. Niečo mi hovorí, že bude ešte povojnové stretnutie Kage."
Teda malo by byť. Mali by sme to nejako ukončiť.
Pozdravil som ľudí v miestnosti a kráčal k bráne.
(Presun.)

,,To ubytování nebude nutné. My se nějak zařídíme. Zatím se mějte.'' S úsměvem jsem se rozloučila a společně jsme odešli. (přesun)

Zarazila jsem se.
"Jistě, chápu vás. Také si myslím, že se brzy uvidíme." přikývla jsem a sledovala, jak odchází. Pak jsem se znovu otočila na ostatní. Nejdříve na Ayame.
"Pokud se doopravdy rozhodnete tu zůstat, zítra vám najdeme přijatelnější bydlení. Určitě bude nejlepší, když si nejdříve prohlédnete vesnici v klidný den. " povzdechla jsem, když i ona zmizela.
Další pohledem jsem věnovala Zukovi.
"Pokud mne zase doprovodíš domů, bude to skvělé." mírně jsem se pousmála, zamkla za námi dveře a vydala se směrem ke svému domu.
A zítra musím dát pryč tu bombu, co mám pod stolem. Narozdíl od bývalého Raikageho se ve své kanceláři nebojím.

(Přesun)

Zaklopal som na kanceláriu a čakal na povolenie vstúpiť.
Heh, takže Rin-sama sa stala novou Raikage. A Everst-sama nukeninom.

"Samozřejmě můžeš vstoupit." pronesla jsem tiše a prošla kolem něj dovnitř.
Prošla jsem kolem stolu a dosedla do křesla.
Uff...
Promnula jsem si spánky a tázavě se na něj zadívala.

"Gratuľujem vám k zvoleniu, Raikage-sama." S úsmevom som sa uklonil.

Musela jsem se rozesmát.
"Sensei bude stačit. Tedy pokud chceš."

Stále s úsmevom na tvári som prikývol.
"Prišiel som si pre misiu. Myslím, že už by som nejakú zvládol."

Chvíli jsem se přehrabovala v papírech.
"Věřím, že ano, ale pořád jsi genin. Samotného tě pustit nemohu." povzdechla jsem.
"Nicméně jedna věc by tu byla. Brzy pravděpodobně bude další setkání Kage. Nepůjde o nic závažného. Tentokrát tu není žádná zrada, takže to odhaduji spíš na příjemnou procházku po Konoze. Můžeš mne doprovázet."
Sice bych sebou neměla brát genina, ale není tu nikdo, kdo by byl pro tuhle práci vhodný.
"Další na programu je sestavení nového týmu."

Stretnutie Kage? Zasa uvidím Tsuchikageho...
Zatváril som sa znechutene.
V dedine veľká zábava nie je. Čo budem zatiaľ robiť?

Přimhouřila jsem oči.
"Copak?"
Něco jako "Technika čtení mysli" by se někdy hodilo.