Kancelář Raikageho

First topic message reminder :

Název mluví za vše...

Nemá ťa rád poviem nahnevane ale aj tak k tebe niečo citím podídem bližšie k Reine.
Pozerám jej priamo do očí.

"Nemáš mě rád, zajímavý že jsi před chvílí mluvil jinak?" ušklíbnu se a ustoupím trochu blíž k té zdi o kterou jsem byla opřená

Pousmial som sa teraz mi je vlastne jedno ako sa zachováš.
Podišiel som k Reine chytil ju za ruky a vášnivo som ju pobozkal.

nečekala jsem co udělal, trochu jsem i zavrávorala, když mi chytil ruce a chvíli jsem se mu i vzpírala, ale nakonec jsem podlehla jeho polibkům

Jednu ruku som jej pustil a nežne som ju pohladil po tváry.
Druhom rukou som si ju chytil okolo pása a neustále bozkával.

na chvíli jsem podlehla tomu úžasnému pocitu, ale hned mě sevřela úzkost, co když se Rin probudí a nebo sem přijde Nawaki? Nechtě jsem se od něj odtrhla
"Dost, víš moc dobře, že by jsme tady neměli." řeknu tiše

Pousmial som sa asi máš pravdu pozrel som cez okno už je dosť pozde nemali by sme už ísť aj my?

"Jo nevím kde tvá drahá asistentka, ke které se nějak moc máš bydlí." neodpustila jsem si jízlivou poznámku

Moja drahá asistentká spí ironický som odpovedal.
Počuj všimol som si že sa nejak rychlo pohybuješ na to že máš zranenú nohu.
(Ironicka poznamka)

povytáhla jsem obočí. "No jistě." naštvala jsem se trochu

To bol kompliment zasmejem sa už je načase ísť spať zasmejem sa a prídem bližšie k Reine myslím že pohodlnejšie by bolo prespať v mojom sídle.
Tak prímaš moju ponuku?
(Milo sa usmejem)

"Aby z toho pak nebyl problém." řeknu trochu překvapeně "Ale souhlasím."

Pousmial som sa a spolu sme sa presunuli do sídla klanu.

(přesun)

Vzbudila jsem se.
Smaragdovýma očima chvíli pomrkávala do tmy.
Pak jsem otevřela dveře kanceláře a jedno okno, abych trochu vyvětrala.
Spí se tu celkem dobře...
Málem jsem vykřikla, když jsem před dveřmi spatřila dřímat Nawakiho.
Ajéj... A kdo se o ně měl postarat, hmm?
V kanceláři jsem pak odeslala zprávu do knihovny, jak to po mě Raikage-sama chtěl. Když jsem měla volno, udělala jsem Nawakimu kávu, sama jsem na ni takhle brzo chuť neměla a po chvíli zaváhání ji položila na lavičku vedle něj.

Prebudil som sa rýchlo som sa postavil .
"čo je čo sa deje"
Zbadal som vedla seba kávu poobzeral som sa okolo seba a hned som ju vipil a rnček nehal tam.
ZAklopal som na dvere pracovne.

Otevřela jsem.
"Dobré ráno." na chvíli jsem se zarazila.
"Počítám, že lavička nebyla pohodlnější než gauč. Omlouvám se, ani nevím, jak se mi podařilo usnout."

Ešte som pomaly nič nevidel.
"Dobre ranko"
Pretrel som si oči.
"Prepáč za ten včerajšok bol som unavený"

Jemně jsem zrudla.
Na návštěvu lázní asi dlouho nebudu mít chuť.
"To je v pořádku." ušklíbla jsem se.
"Teď jen zjistit, kam se poděli naši nadřízení."

"Mne je to jedno viem že sa Vedia o seba postarat a ani moc by som ich nehladal aby sme ich nevyrušili"
Šibalsky som sa usmial.

Ušklíbla jsem se.
"To je také pravda." povzdechla jsem a ukázala na volné křeslo.
"Tohle bude pohodlnější než lavička."

"VErím že to bude pohodlnejšie....ale už to nepotrebujem."
POmikal som hlavou nastranu a popukal som si krk.
"Auu No aspon ma už nebolí krk ale iba chrbát"

Pousmála jsem se.
"Dáte si ještě něco nebo můžu pro vás něco udělat?" zeptala jsem se klidně.

(Omlouvám se, musela jsem na chvíli zmizet)

Reina Kana napsal:otočila jsem se na něj s překvapení v očích a panenky se mi nebezpečně zužili



"Byla jsem vdaná dřív než jsme se potkali, teď je to stejně jedno! To já jsem naštvaná víc." křiknu aniž si uvědomím že bych mohla vzbudit Rin

Hej! Moje práce, moje oko xD A co dovolení?

"NIčoby som aj vedel ale to by nebolo uskutočnitelné."
USmial som sa a žmurkol na nu.