Kancelář Raikageho

First topic message reminder :

Název mluví za vše...

"Nemluv. Stačí, když mě budeš líbat."

"s tím souhlasím" otočil jsem se a jemě jí políbil

Ruce jsem měla obtočené kolem jeho krku a vášnivě opětovala polibek.

objal jsem jí kolem pasu a dál ji něžně líbal

Trochu jsem se odtáhla.
"Pokud bude setkání Kage, půjdeš se mnou do Konohy? Chci s sebou vzít i Esua, pokud ti to nebude vadit."

"Jsem taky kage musím tam" zasmál jsem se "a ne...nebude mi vadit když s sebou vezmeš svého kluka"

"Svého studenta." opravila jsem ho.
"A ty si Kage, ale tohle je moje vesnice. Myslím, že ti přidělím studenta." blesklo mi v očích.

"Juj promin...to já jsem tvůj kluk" políbil jsem jí "a studenta ? ne !...umím jen pár základních technik jako Kawarimi a tak.....pohrdám technikami ninjů"

"Úplně by stačilo, kdybys ho naučil chodit po stromech a po vodě." ušklíbla jsem se.
"Ale... Tak ty jsi můj kluk?" zavrněla jsem na oko nechápavě.

"jo jo"

"Vážně?" naklonila jsem se k němu a ještě jednou ho jemně políbila.
"Ale budeš mít studenta." blesklo mi v očích.

"jop ale nic ho nenaučím nic neumím...jen to co se učí na akademii" polibek jsem jí opětoval

"Tak ať se to naučí sám, stačí, když mu v knihovně občas najdeš nějaké svitky..." ušklíbla jsem se.
"Nic neumíš? A to si říkáš Kage? Ani chodit po stromech a po vodě?"

"to snad zvládnu"

"Arigato." pousmála jsem se.
"Ještě, že tě tu mám."

"ano ano..jště že mě máš...nemít mě už by si určitě byla K.O." zasmál jsem se a políbil ji na nos

"Tak to ti asi musím něco důležitého říct..." s naoko vážným výrazem jsem se odtáhla, ale v očích mi pořád jiskřilo.
"Miluju tě."

zaskočilo mě to..neveděl jsem co říct ale nakonec jsem se usmál "Já tebe taky"

"Ale, ale, něco nás zaskočilo?" znovu jsem se vrátila do své "zlomyslné" nálady, přičemž jsem mu to šeptala přímo do ucha a nakonec ho jemně kousla.

projel mnou pocit vzrušení "Jen...no nečekal jsem to"

"Ráda jsem nepředvídatelná." pokrčila jsem rameny a doslova ho hypnotizovala pohledem.

"takový holky jsou boží nadělení"

"Tak to můžeš být rád, že mě máš." zvonivě jsem se rozesmála.

"jsem rád"

"To mne neuvěřitelně těší." na chvíli jsem se zamyslela.
"A víš, co bysme mohli dělat teď?"