Kancelář Raikageho

First topic message reminder :

Název mluví za vše...

"Och, vážně?" jemně jsem se pousmála.
"A to by bylo co?" blesklo mi v očích a nechala jsem na něm ať si domyslí jestli to bylo zájmem nebo dotčením.

"JE to niečo čo sa len tak rýchlo a lahko nezýskáva..."
Cítil som sa trošku trápne ale musel som to dat najavo.

"K tomu by sedělo bílé víno, které po mě včera chtěla Reina-sama." rozesmála jsem se a tváře mi mírně zrůžověly.

Nevěděla jsem, jak se mám v té chvíli tvářit a tak jsem sklopila oči k podlaze a hledala v její jednotvárnosti něco zajímavého.

"Biele víno tak ak by si chcela možme si dat..ale tak potajomky aby to nezistili šefovia."
Usmial som sa a pristúpil som ku nej.
(Rin dáš mi tvoj skype prosíím?)

"Raději ne." ušklíbla jsem se.
Raději ne, protože to, co se mnou dělá víno je... Chmm... Říkali, že roztomilé, ale...

(Pošlu PM. Nemusí taky každý vědět, kdo za Rin hraje )

"Tak ja neviem niečo tvrdšie."
POzriem sa na nu zo psími očami.

Tak to už by se mnou teprve svedlo divy...
"Ale, ale..." jemně jsem ho cvrnkla do nosu a rozesmála jsem se.
Tohle asi nečekal...
"Nemyslím, že by bylo hezké, kdyby nás tu nadřízení našli opilé."

"Ale ved čo hádam by nás nevihodili...bohvie čo teraz robia.."
ZAsmial som sa.
"RAikage je slobodný?"

"Myslím, že ano."
Nějak se mi nelíbí, kam se tenhle rozhovor ubírá.
Blesklo mi v očích.
"Pročpak? Snad ses nám nezamiloval..."
Zvonivě jsem se rozesmála.

"Zamyloval.."
Zamyslel som sa
"Ja keby možem zamylujem sa do každej ženy ktorú vidím ale ja mám menší problém ja ked poviem moje meno tak všetky v okamžiku utečú."
Usmial som sa

Jemně jsem se pousmála a sjela ho na oko kritickým pohledem.
Předstírala jsem zamyšlení.
"Svým způsobem je chápu..."
Vytáhla jsem zpoza křesla láhev bílého vína, ve které ještě něco zbylo.
"Já si nedám, ale jestli chceš..."

"ALe daj si prosííím..."
POzriem sa zase psačími očkami na nu
ASi sa márne snažím dostat tu pusu ale ved za snahu nič nedám.

Raikage mě zabije...
Přinesla jsem další sklenku a nalila nám.
"Na co?" ušklíbla jsem se.
A ty si říkáš asistentka? Popíjíš si v kanceláři klidně víno...

"Na spojenectvo"
Som povedal a pozrel sa na nu či súhlasí.

"Na spojenectví." šeptla jsem a přiblížila svou sklenku k jeho.
Ozvalo se tiché cinknutí.
Když jsem se napila přemýšlela jsem, co to se mnou zase provede.
Jen jednu sklenku...

Vypil som celý pohár a položil ho na stol
"Lahodné...nebudem ta nutit na další vidím že stým máš zle skúsenosti."

"Ehmm..." mírně jsem zčervenala.
"Jen jednu a úplně mi stačí." rozesmála jsem se.
Jenže tenkrát to bylo s rodinou, dnes je to horší.
Uklidila jsem sklenky i láhev.

Prečo su všetky ženy pri mne červené ako rajčiny.
Usmejem sa na nu.
"Čo myslíš že robia naši šefinkovia?"

Povzdechla jsem.
"Kupříkladu dělají něco užitečnějšího než my. Buď jako každý normální člověk odpočívají nebo domlouvají spojenectví."

Odpočívajuuu...nemyslím
Povzdychnem si
"Čo keby sme aj my robili ničo užitočnejšie ale mna nič nenapadá..namáte tu nejakú spoločenskú hru?"

"Obávám se, že ne." pousmála jsem se.
"Maximálně můžeme jít hledat nadřízené nebo se procházet po Kumo."

"Hladat ich radšej nejdem pretože by sme ich mohli nájst..."¨
Naklonil som sa ku jej uchu
"V sebe to by nedopadlo dobre"
Toršku som sčervenal

Netušila jsem, jestli se mi líbí, jak blízko ke mě teď je.
Trochu jsem couvla a po krátkém zaváhání se posadila do křesla.
"Dobrá, dobrá, zůstaneme tady."
Líně jsem zívla.
Přesně, jak jsem předpokládala. Víno na mě mělo tentýž účinek jako vždy. Stačilo pár vteřin a já se propadla do hlubokého spánku.

Zbadal som že zaspala tak som ju prikril dekou aby jej nebola zima.
"Ach no nevadí.."
Prešiel som ku oknu a sadol si na parapetu.

Zamrkala jsem a první, co jsem spatřila byl Nawaki.
Ale ne... Už podruhé jsem ho nechala spát na... Ehmm... Parapetu? To je ještě horší než ta lavička.