Kancelář Raikageho

First topic message reminder :

Název mluví za vše...

"Ber to ako chceš...."
Usmial som sa.

Až budu umět to nové Jutsu, bude to působivější.
Jeden velký had je lepší než tolik malých...
Jeho slova přerušila tok mých myšlenek.
"V tom případě to beru jako to druhé." chladně jsem se ušklíbla.
"Abych ti to příště mohla zase vrátit."

"Ak sa toho dožijem...vojna začína"
USmial som sa

"Ja, už začala. " zvážněla jsem.
"Bohužel pro nás, mám z toho špatný pocit."

"Zlý pocit...a z čoho...ja sa celkom teším"
Usmial som sa

"Aby tě to nestálo život." ušklíbla jsem se.
"Nebojím se, ale necítím se při pomyšlení na sraz Kage dobře a jsem si jistá, že další boj dopadne stejně. Oproti alianci snad budeme mít alespoň početní převahu, ale Kumo teď nemá zrovna nejvíc shinobi."

"Ja sa smrti nebojim...."
Usmial som sa
"Naše vojsko som nevidel ale viem že Reina chystá niečo velké"

"To je pravděpodobné." pousmála jsem se.
"Ani mě smrt neděsí, ale nechci zemřít dokud se nepomstím a nechci zemřít při vědomí, že jsem se nechala zabít od někoho, kdo spolupracuje s Iwou."

"Pomožem ti sa pomstit IWE...ale musíme počkat na toho Raikageho...kde sa zase tula..."
Zamyslel som sa.
"Bohvie čo robia s Reinou."

Rozesmála jsem se.
"To raději nechám bez komentáře, ale je tu věc, kterou už neudělám." blesklo mi v očích.
"Nenechám tě zase spát na lavičce před kanceláří."

"No to boli dva najhorie dni v živote...nevyspal som sa a tak ako ma bolel chrbát.."
Pousmial som sa
Obzriem sa za seba a vidím toho čo tu bol aj pred treningom.
"Mladý asi zaspal."
Zobral som cntrofixu čo bola na stole položena.

"Zamknout ho tady nemůžu..."povzdechla jsem a zavolala jednoho z ANBU.
Ten ho vzal do náruče a vyšel před kancelář.
Netvářil se zrovna ochotně, ale neměl na vybranou.
"Nechám vás oba přespat u sebe, já musím ještě něco zařídit." pousmála jsem se a sebrala ze stolu klíče, abych mohla kancelář zamknout.

"Pojdem stebou....nechcem bit niekde sám."

"Nebudeš tam sám, můžeš hlídat jeho nebo ho něco naučit, ale ohleduplně prosím." ušklíbla jsem se.

(Krom toho Rin půjde něco dělat jen jako, jinak hodlá celou noc prospat.)

( )
Vzdychol som si.
"Nemám ho čo naučit."

"Stínové shurikeny nebo pár rad do života stačí." ušklíbla jsem se.
"Ale už pojď, jestli se probudí v náruči příslušníka ANBU, asi nebude zrovna nadšený."
Při těch slovech jsem stála ve dveřích.

Prešiel som za nou a bol som od nej iba na milimeter.
"NEviem či sa už prebudí ked tak tvrdo spí."
USmial som sa

"Ale, ale..." neodtáhla jsem se, ale na mé tváři se objevil chladný úsměv.
Už vážně nevím, co si o něm mám myslet...
"To sedí od někoho, kdo byl schopný usnout na okně a druhý den spadnout z parapetu."

"A tretí krát kde budem na prostriedku ulice."
Usmial som sa a naklonil hlavu mierne na stranu.

"Když nechceš spát v mém domě..." pokrčila jsem rameny.
"Tak dobře, nemám nic proti. Nechám ti postel přinést přímo na chodník pod okno. Ale kdyby pršelo, tak ji prosím nějak dostaň zpátky do domu." prohodila jsem naprosto vážně, ale v očích mi pobaveně jiskřilo.

"Ty rada pohostuješ ludí však"
USmial som sa a svojimi peramy som prešiel po tych jej.
"Važne by si ma nechala na ulici znova?"

"Jen některé." ušklíbla jsem se, ale jeho další pohyb mne překvapil.
Na chvíli jsem oněměla a jen ho sledovala.
"Nande... ?"

Kruci to fak ma odmieta a chcem iba bozk.
Nežne ju pobozkám

"Už jsem říkala, že je nebezpečné zahrávat si s ohněm?" dostala jsem ze sebe po chvíli a pak se k němu naklonila.
Neuvěřitelně mě vyvádí z míry...
Jemně jsem ho políbila, jako kdybych si to nejdřív zkoušela a teprve pak mu věnovala vášnivější polibek.
Asi bych mu měla říct, že jsem děsně žárlivá...

Vtiahol som ju znova do pracovne a zavrel dvere.
Objal som ju okolo pása a nežne ju tam hladil.
Bozk som sa snažil čo najviac predlžit.