Zasedací místnost

First topic message reminder :



Místnost pouze pro zasedání rady a jiné důležité schůze

"Ano, přesně proto jsme tady." pousmál jsem se na Seita.
"Vidíte to, je tady." podíval jsem se na ty dva starochy.
"Takže, abych nás obeznámil se situací, Kirigakure no sato, chce vrátit Samehadu, pokud nevrátíme, může se to zvrtnout v konflikt." přejel jsem očima všechny přítomné.
"Prosím vás o vyslovení vašeho názor, začneme od Mikomi." povzbudivě jsem se na ni usmál.

Jakmile se objevila Samehada na stole, bylo mi jasné oč půjde. Nemohly se mi nevybavit všechny ty hrozné okamžiky z války. Hlavou se mi míhalo obrazů více ale musela jsem začít mluvit.
"Nelíbí se mi, jakým způsobem si Kiri o Samehadu řekla. Nelíbí se mi představa, že kvůli tomuhle meči jsou masakrovány životy civilistů, nebo nadějných shinobi." povzdechla jsem si.
"Nepřeji si ale ani aby Konoha vypadala jako vesnice která se zalekne výhružek. Nicméně si více cením životů vesničanů. A na závěr snad můžu říct jen to, že mi Mizukage-sama vrátila byakugan, který také náleží jen a jen k nám." znovu jsem přelétla očima po ostatních přítomných.
"Jsem proto se možným konfliktům vyhnout. Každopádně jsem zklamaná z toho co se děje. Tytam jsou doby, kdy jsme v alianci bojovali jako přátelé." ironicky jsem se pousmála. S Kiri nechci nic mít.

"Děkuji, cením si tvého názoru, a teď se slova ujme Itachi." usmál jsem se na něj.

Ano, to řekla velice hezky.
"Vlastnické právo samehady náleží tomu, kdo zabije jejího předchozího majitele, pokud si dobře pamatuju, tak i v Kumo byla Samehada dost dlouhou dobu a Kiri s ní nic neudělala. Pak tady máme Kakuzu. Osmý Hokage vydal příkaz na jeho zabití, ale to bylo až po dlouhé době jeho oživení. Ale ano, Mikomi má pravdu." odmlčel jsem se.
"Jednu válku už máme za sebou, i přestože máme navrch, musíme vynaložit veškeré usilí a přinést oběti, které křehký mír zachrání."

"Děkuji Itachi, teď poprosím vás, ctění sourozenci." bez výrazu jsem je vyzval ke slovu.

Koharu
"Ano toto je velice vážný krok, nejraději bych jim nic nedala, protože ten kdo dřív příjde, ten dřív mele. Ale tady nejde jenom o nás. Nemůžeme obětovat naše národy a křehký mír. Vše může propuknout v další velkou válku. Proto navrhuji, abysme jim vrátili Samehadu, ale za nějakou cenu. Ať také něco obětují, protože my jsme obětovali vojenskou sílu Konohy a životy svých ninjů, když je Danzou poslal na tuhle misi."

Homura
"Souhlasím se sestrou, ale je to hanebné, takhle se handrkovat o meč! Funebrácká skvadra, ten Byakugan v době První aliance taky nevrátily. Stejně jako se Bývalý Raikage bál o svůj život, tak se zřejmě bála Mizukage, proto jej vrátily." rozhořčeně mával rukou.

"Děkuji." kývl jsem a všechny jejich nápady se snažil zapsat.
"Takže, já osobně souhlasím se všemi v této místnosti, Mikomi má pravdu, nebylo by to od nás fér, kdybychom jim také nevrátily jejich věc. I když, tady se jedná o poněkud jinou věc, protože tohle je živý. Nechci tím zpochybňovat cenu Byakuganu, to v žádném případě, a pokud budeme něco požadovat za výměnu, co to bude?"

Pokrčila jsem rameny. Kiri už mě víc nezajímá.
"Nemám žádný nápad, kdybych si něco vyloženě přála, bylo by to sobecké. Takže nechám na posouzení starších a zkušenějších, co by bylo pro Konohu přínosné. Pravděpodobně nějaká technika, nebo kekkei genkai?"

[color=blue]"Já navrhuji ukázat Kirigakure, že jsme jiní než oni, a proto za to nic chtít nebudeme. Ale zároveň, jim ukážeme svá záda." [/color]Ano, protože něco chtít by nebylo příliš čestn, a ani rozumné. "Nechceme přece vrhnout na Konohu špatné světlo, nejsme Kumogakure."

Koharu
"Ale tohle Konoze nijak !" Začala se hlasitě ohrazovat.

Homura
Zastavil jsem jí pohybem ruky.
"Nech toho, uděláme to, co říká Itachi."

"Tak teda..Mikomi souhlasíš?" podíval jsem se na ní a zatočil jsem propiskou.

Pousmála jsem se a přikývla.
"Itachi to řekl skvěle. Konoha taková nikdy nebyla a nebude. Takže naprosto souhlasím." možná právě proto jsme tam kde jsme.

"Ano, takže to uděláme tak, jak řekl Itachi. Jedna záležitost je vyřízena. Pak je tu další." řekl jsem tiše a všem ukázal svou levou paži. Celá byla nechutně Bílá.
"Už jsme vymysleli plán, takže, se ho budeme všichni držet, to je jen všechno, co chci říct. Ten kdo o tom promluví někomu cizímu, bude vyhoštěn z vesnice." řekl jsem a ruku zakryl pláštěm.

Přimhouřila jsem oči a zatvářila se divně. Proč bych si komplikovala život? Proč bych to někomu říkala? Nemám důvod ani osobu které to říct. Snažila jsem se nedat najevo překvapení. Postupuje to dál? Tak rychle?

"Jo a jen tak mimochodem..Nesmí se o tom dozvědět ani někdo z vesnice, mám připraveno krytí, když tohle začne. To je snad všechno, tímto ukončuji naši poradu." pousmál jsem se a pak se otočil na Mikomi.
"Mikomi, zjistil jsem, že čím víc používám čakru, tím rychleji se to rozšiřuje."

"Dobrá, " postavili jsme se a odešli.

"A ta Alliiho pečeť Hokage-sama? Už to nedokáže zadržet?" zkoumavě jsem pozorovala tu ruku.
"Co s tím chcete vůbec dělat když se to nepřestane šířit?"

"Zadržuje, ale ne moc, ale já musím se nechat pohltit, abych mohl být zachráněn." pousmál jsem se.

"To... to znamená že?" nevěřícně jsem se na něj dívala. On to oznamuje jako kdyby říkal, došly housky, tak jsem koupil rohlíky.

"To znamená, že jediný člověk který to dokáže, je tady Itachi, musím s ním bojovat a musí mě vyčerpat, tím že mě vyčerpá se ze mě dostane ven ta zrůda, Itachi mě může zachránit."

"Hmm.. chápu, takže nemůžeme nic dělat? Jenom čekat?" povzdechla jsem si. Jestli je něco k zbláznění tak čekání a naprostá bezmoc.

"Ale Hokage-sama, tohle se může zvrtnout, nevíme, jak se bude vaše druhá osobnost chovat." namítl jsem.

"Ano, budeme jen čekat, žít dál a prosperovat. Itachi, riziko zcela přijímám. Bude li třeba, tak zemřu, nechci ohrozit Konohu." řekl jsem nekompromisně.

"Ehm, tomu se mi nechce věřit. Vy nesmíte umřít, co by si bez vás Konoha počala." pousmála jsem se. Je blbé že je to autorita, kdyby to byl můj syn, třepnu ho po hlavě ať přestane mluvit nesmysly. Udělal pro Konohu tolik, je na čase abychom mu to vrátili.

"Mikomi, řeknu ti to, co mi řekl Naruto, když ze mě dělal Hokageho. Jsi mladá, musíš žít. Žij tak dlouho jak jen to půjde, až příjde tvá chvíle poznáš to, ale teď to ještě není. Já jsem Hokage a musím udělat to, co je třeba. Protože jsem to, co jsem. Ty jsi navíc žena, měla bys poctít svého otce alespoň jediným vnoučetem. Můj syn je rozumný, on to zvládne."