Nemocnice v Kirigakure

First topic message reminder :

Nemocnice

"Páni ještě vodopád a umělý slzy a můžeme točit telenovelu!" zašklebil jsem se. "Nechme těch vyznání, nebo se ještě zamiluju..." mrkl jsem na ni a dopil svou čokoládu.

Usmála jsem se a čokoládu nechala nedopitou. Vytáhla jem z brašničky kunai a pohrávala si s ním. Prohlížela jsem si jeho čepel. Možná jsem na to vše už stará..Nebo možná mladá..Vážně nevím.. Přemýšlela jsem, zatímco jsem točila kunaiem na prstě.

"Chceš se z mojí neopětovaný lásky zabít?" zvedl jsem se. "Neměli bychom najít toho kluka?!"

,,Zabít se kvůli tobě? To bych klesla hodně hluboko." ušklíbla jsem se.
,,Ne..Potřebuje odpočívat..Měli bychom jít úplně z nemocnice, nemám to místo ráda. Dnešním útokem to neskončilo, tím jsem si jistá." vzdychla jsem si

"Tak to bylo krutý! Teď se budu chtít zabít já!" nasadil jsme truchlivý výraz. "Tak jdeme! Od té doby, kdy jsi mi v osmi letech OMYLEM přimrazila ruku k tyčte od lízátka, protože jsem ti nechtěl dát, je rád taky nemám!" zazubil jsem se.

,,Myslím, že to přežiješ, zlato." zazubila jsem se. ,,A to není fér, neměl jsi být lakomý. Rozčílila jsem se a omylem ti tu ruku přimrazila." bráním se.

"Já vždycky říkal, že od tebe se člověk musí držet v úctyhodné vzdálenosti!" poklepal jsem si na čelo. "Taky bych si dal lízátko!" místo toho jsem vytáhl krabičku a s žalostným zakňučením zjistil, že je prázdná.

Pobaveně jsem zavrtěla hlavou. ,,Ty se nezměníš."

"To bych řekl!" pousmál jsem se. "Musím si je koupit, jinak tu někde zkolabuju!" povzdechl jsem si a začal cucal párátko.

Znovu zavrtím hlavou a otočím se čelem k němu. Vytrhla jsem mu párátko z úst a než stačil cokoli říct, vlepila jsem mu letmý polibek. Jemné otření našich rtů. Okamžitě jsem zčervenala a odvrátila tvář. ,,Gomene, musela jsem.."

Zůstal jsem stát a zíral před sebe. "No dop*dele!" ujelo mi to. Prohlížel jsem si hnědovlasou dívku před sebou a přemýšlel, jestli jsem to s tím nikotinem trochu nepřehnal... pak jsem se ale sklonil, vpletl jí ruku do vlasů a přitáhl k sobě. Políbil jsem jí na rty. "Promiň, já musel... nerad jsem někomu něco dlužen!" usmál jsem se.

Usmála jsem se a stočila se mu na hrudi. ,,Vážně jsem ráda, že tu jsi." šeptla jsem. Poslouchala jsem tlukot jeho srdce, zavřela jsem oči.

Políbil jsme ji do vlasů a pohladil jí. "Jen počkej! Za pár dnů mě budeš chtít zabít!" ušklíbl jsem se a chytil ji za ruku. "Tak pojď..."

,,Vydržela jsem s tebou několik let, myslím, že to dám i dál." škleb jsem mu vrátila a ruku v ruce jsme se vydali domů. Potřebovali jsme si odpočinout oba a navíc, měla jsem i plno námětů k přemýšlení.

Išla som do nemocnice aby som našla Kyoshiho a keď som vedela kde je zašla som do izby,ani som nezaklopala a hneď som vošla.Kyoshi? opýtala som sa

ležel jsem na posteli již celkem v pořádku, podíval jsem se ke dveřím do kterých vstoupila Yuuki "Yuu-chan ! jsi v pořádku !" radostně jsem vyskočil z postele a objal jí "bál jsem se o tebe, myslel jsem, že se ti něco stalo, nikde jsem tě neviděl"

Já...niečo som si musela vybaviť...a chcem aby si to vedel..ale keď ti to poviem tak sa ma možno budeš báť a preklínať ma...povedala som ľadovo.

"to bych nikdy své jediné kamarádce neudělal, můžeš mi říct všechno, poslouchám tě" usmál jsem se a sedl si na postel

Vieš čo znamená jinchuuriki?opýtala som sa ho už milo a sadla som si vedľa neho.

"ano, četl jsem o tom, co to s tím má společného ?" zeptal jsem se nechápavě

Chvíľku som bola ticho a potom som pokračovala.Já....já som jinchuuriki Kyoshi... pozrela som sa mu do očí.

chvíli jsem nechápavě koukal, ale pak jsem se usmál "to znamená, že mám o důvod víc tě chránit"

Prekvapene som pozrela.Prečo chrániť? zažmurkala som očami a ďalej som nechápavo pozerala

"protože tě mam rád, a chci aby si byla v bezpečí" usmál jsem se

začervenala som sa a z otvorenou pusou som pozerala na Kyoshiho.Nápodobne vykoktala som zo seba nakoniec