Sasoriho kancelář

Dorazil jsem do kanceláře v Hirukovi.
Asi bych měl přestat nosit Hiruka, děsím studenty.
Vylezl jsem z něj a Hiruko zmizel, potom jsem si sedl do svého pohodlného křesla a prohlédl si svou oválnou pracovnu.
"Co říkáš, tomuhle perfektnímu krytí? Jsme jenom ubohá škola." ušklíbl jsem se.

Rozhlédl jsem se kolem. Pěkně zařízené, jen co je pravda...

"Eh, škola ubohá ale kancl máte luxusní." zíral jsem kolem sebe a i můj ochočený pavouk kulil všech osm očí. Pohledem jsem spočinul zase na Sasorim a nejistě se usmál.

"Ano, musí vypadat uboze. Zvládneš misi?" ušklíbl jsem se a mírně pohodil vlasy.
Tak krásné vlasy, které nemusím ani umývat. Nikdy neztratí svůj lesk a barvu. Jsem génius... ještě aby byla moje vnučka..

Trochu přiblble jsem zíral na ty vlasy. Měly zvláštní barvu a vůbec... Zdaleka to nebyly jen vlasy co na něm bylo...

"Eh? Jistě, jistěže misi zvládnu." pousmál jsem se a počítal minuty, ne vteřiny do doby, kdy si budu moct zase zapálit.

"Jen řekněte co je třeba, já to udělám."

"Dobře, takže půjdeš do Suny a požádáš o sponzoring. Mám v plánu odkoupit tuhle Zemi, Feudální pán je dost...na peníze." pousmál jsem se.
Hm, je docela..no lepší než Deidara.

Všechno kolem bylo fialovo žluté... Zamžoural jsem na Sasoriho. Co říkal?

"Sponzoring? To nebude jen tak, ale pochopitelně udělám všechno co bude v mých silách." ušklíbl jsem se. Nejsem dvakrát ukecaný, ale tohle bych mohl snad zvládnout.

"Ještě nějaké speciální přání nebo dodatek ohledně mise?" zvedl jsem zvědavě obočí.

"Vyžádej vysokou sumu, a nezapomeň, jsme škola, která vychovává nadějné studenty a studentky." ušklíbl jsem se a šáhl levou rukou na kámen, Podivně hřál.
Copak?! Vadím ti?!
Ten hlas!? Ty jsi..ta stvůra.
Stvůra!? Jsme na tom stejně, ty jsi loutka, ale vidím ti až do středu.
Do středu? zajímavé. Nereagoval jsem na řečičky nějakého kamenného idiota. Spíš mě zajímal Kureto.

Protočil jsem oči v sloup. Vyžádej vysokou sumu - to se řekne... Budu tam muset jít střízlivý. To já nerad.

"V Suně je to samej hamoun. Nebude trvat dlouho a začnou nám tu šťourat." odfrknul jsem si jako správný škarohlíd.

No alespoň že mě neposílá na misi do Kiri... Tam to vážně nemám rád. Zahleděl jsem se na Sasoriho ruku. Pohrával si s tím kamínkem. Vypadal skoro neškodně...

"Ale dobře, vyrážím než zapomenu proč jsem tam šel." ušklíbnul jsem se.

"Jasně vyraž. No, Suna je má rodná vesnice, Kazekage je mou vnučkou." pousmál jsem se. Zvedl se ve mě chtíč. Něco takového..jsem dlouho nepocítil Nepatrným pohybem jsem si uhladil hábit.

Hmmm takže vnučka? No která vnučka by dědečkovi odepřela zábavu, které se chce na stará kolena věnovat... někteří staví letadýlka... někteří... Polkl jsem.

Někteří jsou tak zatraceně rajcovní... Vypadá jak nevinnej koloušek... sakra sakra co to blekotám?

"H...hai... Rozumím..." vypravil jsem ze sebe a cítil se poněkud nervózní z toho jeho pohledu. Poslepu jsem začal šátrat po klice.

"Hodně štěstí." odvrátil jsem od něj pohled a vstal jsem. Přešel jsem k oknu. Sledoval jsem jak si kluci kopou.
Hmm..Brzo je budu ovládat pouhou myslí. Jen ať si svět myslí, že jsem..klaďas.

Konečně jsem stiskl kliku a jak jsem prudce zabral tak jsem ze dveří doslova vypadl. Rudý jsem byl až na zádech a tak jsem za sebou rychle zavřel a utíkal pryč. Kupodivu naprosto rovně, vůbec jsem se nepotácel. Když chci, tak veškeré halucinogenní účinky okamžitě pominou.

Musím sebou hodit... musím být co nejdřív zpátky! V tom jeho pohledu něco bylo!

Vystartoval jsem ven a byl tak mimo, že jsem zapomněl i na tu chuť na cigaretu.

přesun.

Konečne som vošiel do kancelárie.
"Ste zlý, Sasori-dono, trvalo mi, kým som vás našiel."
Zhodil som Taikiho telo na zem.

"Ano, ano, musel jsem to tu nějak zařídit." ukázal jsem prstem na svou hruď, kde se leskl kámen Země.
"Doufám, že to přežil a když ne, tak si z něj udělám loutku." klekl jsem si k Taikiho hlavě a připravil si pečetě.

Nad kameňom som sa len pousmial a pozrel som sa na Taikiho.
"Vysal som mu dosť chakry, ale stále dýcha, takže to asi prežije."

"Výýborně." pravou ruku jsem mu položil na temeno.
"Sennō Sōsa no Jutsu!" Taiki měl veškeré vzpomínky zablokované, věděl jen, že jeho cílem je sloužit mě.

Prikývol som a opustil miestnosť.
(presun)

pomalu jsem se začal probouzet, ležel jsem na zemi neznámo kde

"Vítám tě zpět." šibalsky jsem se usmál a šel se posadit.

''zpět ?''
otázal jsem se
''kdo jsem ?''
posadil jsem se na zemi a podíval jsem se na mé ruce

"Ano zpět, jsi Taiki, profesor na zdejší Loutkařské akademii. A také, člen mé tajné organizace..Nevzpomínáš si?" usmál jsem se.

''... promiňte... kdo jste ?... nějak si, nic nepamatuji''
díval jsem se na své ruce

"Ředitel, a Leader naší Organizace Kugutsu Kekkai...Utrpěl jsi šok, brzo si vzpomeneš." aktivoval jsem techniku, s falešnými vzpomínkami.
"Napadla tě Konoha, tvůj Kolega tě zachránil a přinesl zpět."

''aha...''
zamyslel jsem se a začal jsem si vybavovat to jak mě napadla konoha a mou záchranu ''to mám tedy štěstí že mě zachránil''