Shimo no Kuni

Mrazivé pustiny..

Šla jsem už hodnou chvíli ledovou plání, vítr mě šlehal do tváře, ale já postupovala pořád dál.
Co tu děláme... je tu zima!
Přitáhla jsem si pláš´t k tělu. "Včera jsem studovala svitky..."
A?
Mám další kámen...
Jaký?
Vítr...
Výborně...
Netvař se tak ironicky... pomůžeš mi!
Jak jinak... ale dej si pozor... vítr je nespoutaný sám o sobě a dostat ho zpět do kamene až ho vypustíš nebude lehké!
Já to vím... proto jsi tu se mnou!
Šla jsem dál, pozorovala nekonečné plániny ledu, držela si kapucu až...
Tady! Pohlédla jsem do země. Pod ledem ležel malý, krystalově modrý kámen. Přes tvář mi přelétl úsměv. Zvedla jsem ruku, ve které se začal formulovat blesk. Udeřila jsem bleskem do ledu, ten se roztříštil a blesk se dotkl kamene. Uskočila jsme stranou.

Hned po tom, co se blesk dotkl kamene, se kámen rozzářil. Zvedl se vítr a v něm jsem se pomalu objevoval já. Kdo jsi? Proč mě budíš?

"Jmenuji se Tsukiko Tooya... chci tvou sílu!" odpověděla jsem klidně a dívala se na obrovské stvoření před sebou.

Mou sílu? Tak se o to pokus, křehotinko. Trochu jsem se pohnul a zvedla se vlna ostrého větru, který dokázal pořezat.

Obalila mě jasně rudá krev. Odskočila jsem dál od něj. Proti větru jsem poslala vlnu blesků.
Pamatuj... nespoutaný!
Já vím!

Proud větru jsem zvýšil, čímž se blesky odklonily. Nic silnějšího nemáš?

Kousla jsem se do rtu. Složila jsem pečetě a z mého těla vystřelila rána krve. Hned za ní jsem se rozeběhla s krvavým mečem v ruce.

Opět se zvedl vítr, který jí metal do očí kusy ledu. Ztěží se ve větru běželo.
Musíš se snažit víc.

"Kso!" pomocí Nettowāku chi jsem před sebe postavila krev, takže led neměl takovou sílu. Běžela jsem co nejrychleji to šlo, sem tam hodila krvavé jehlice a snažila se co nejvíce přiblížit ke kameni.

Létal jsem kolem dokola, čím začal tvořit vzdušný vír. Jeihlice se obracely zpátky proti Tsukiko. Zkus úsilí zvýšit ještě víc!

Jehlice mizeli postupně, ani jedna se mě nedotkla.
Potřebuju ho... chci ho!!
Nedělej to!!
Chci ho! Nespoutanost... NESPOUTANOST!
Prudce jsme zaklonila hlavu a ruce vastřelili od těla. Vykřikla jsem, jak se mým tělem hnala energie. Blesky začali křižovat nebe, bylo jich celé hejno, formulovali se do věcí i zvířat, křičeli jako tisíce ptáků... Kolem mě se začalo tvořit bleskové tornádo, ale to mi nestačilo. Potřebovala jsem víc síly, víc chakry! Z úst mi začala odkapávat krev, praskali amlé již zahojené ranyk na mém těle a krev stékala po mé kůži. Led kolem začal praskat.

Taková síla..Jen proto, že mě chceš získat? Působivé. Nechával jsem pomalu vítr zpomalovat a slábnout.

Prudce jsem dýchala. "Musím tě mít! Bez tvé síly je moje existence zbytečná!" odpověděla jsem. "Jsi ochotný se mi podřídit?"
Působivé maličká!
Zmlkni!

Naučíš-li se mě využívat správně, nic se ti nestane. Vítr se vytratil úplně a já taky. Zmizel jsem opět v kameni, který se zablýskl.

Na tváři se mi usadil spokojený úsměv. Došla jsem ke kameni a pověsila ho na krk k tomu bleskovému. Ostře mě píchlo u srdce. Nekonečná tíha...
Měla jsi to čekat!
Čekala jsem to!
Síla, že?
Zvládneš to, děcko?
Mlčte oba!
Hlasy se vytratili a já použila krvavá křídla, abych zmizela.

Prišiel som sem a začal som hľadať kameň vetru. Po dlhom pátraní som niečo zazrel. Pribehol som tam a bol to kameň vetru.

(Ehm, za a) jak si určil polohu kamene za b) nevynechal jsi jen tak náhodou boj s jeho strážcem?)

Takze povedzme ze som cital zvitky a za dalsie kde je napisane ze ho uz mam v rukach???? cakam na assasina az pride aby mohol sa vyvolat strazca ja z nim pokecat poboovat a ist prec aj zo sutrom

-

Dotkol som sa toho šutra a zrazu sa objavil strážca kameňa.

Kámen se vznesl do vzduchu a rozzářil se lehkou modrou barvou. Kolem se vznesl opar bílé mlhy a nad oblázek se vznesl jakýsi vzdušný vír. Začal se mocně točit a formulovat, až se objevila jakási postava. Lehce se vlnila ve vzduchu a dívala se na něj jasně rozzlobenýma očima. "Kdo jsi a proč mě rušíš ve spánku?!" zavrčela temně.

"Chcem získať tvoju silu, Tak ma nechaj si ju zobrať." povedal som mu a pozrel sa na neho.

Hlasitě se začal smát. "To myslíš vážně?! Jsem vítr! Dokázal bych tě zabít jedním machem, myslíš, že máš na to ovládnout vzduch?!" zabručel a dál se ve vzduchu točil.

"Nie ja som si tým istí a urobím čokoľvek pre to aby som ho získal" povedal som a čakal som na reakciu