Neko no kuni

Prošla jsem portálem a překvapeně jsem se nadechla. Ta cesta byla jako by mě polili ledovou vodou a následně ńa mě pustili ledový vzduch.
Rázem jsem ve vzduchu ucítila vůni jara, slyšela zpěv ptáků...a výhružné vrčení.
Otevřela jsem oči, ani jsem si neuvědomila, že jsem je měla celou dobu zavřené. Přede mnou stál velký tygr. Měl tmavou srst, pruhy se klikatily po celém jeho těle. Na mnoha místech se mu táhly jizvy, které už nikdy nepřekryje srst a pod kůží se mu vlnily svaly. Díval se na mě jantarovýma očima a cenil na mě zuby.
Jakmile jsem otevřela oči a on se mi do nich zadíval, zdálo se, že trochu ,zkrotl', ale znovu se nakrčil, když portálem přišly moje šelmy.
Jakoby jeho volání přilákalo ostatní, za ním se vynořily další čtyři kočky a nevypadaly zrovna přítulně.
Neváhala jsem. To by byla ta největší chyba. Prostě jsem vykročila dopředu, se zdvyženou hlavou a vzpřímeným postojem.
Napjaly se mu svaly, jak se na mě připravoval skočit a pravděpodobně mě rozsápat na kusy, ale to jsem poklekla na jedno koleno, přiložila si pěst na srdce a sklonila hlavu.
Zastavil se. Jako by ho někdo zmrazil. Můj pozdrav vyjadřoval úctu, ale způsob jakým jsem ho předvedla ukazoval, že se nebojím a že to já tady mám vyšší postavení.
Kousek ucouvl, když jsem k němu znovu vzhlédla a usmála se.
,,Mohla bych vidět Její Veličenstvo?'' Můj hlas byl silný, ale i něžný. V kočičích očí mi zajiskřilo a několik lístků irisu se kolem mě hravě zatřepotalo.
Takahashi... Vydechl. Zněl tak překvapeně. Ani jsem se nedivila. Už dlouho tu nikdo z mého klanu.
Pak se ale uklonil a za ním i ostatní.
Vstala jsem a pokynula jim, aby udělali to samé. Sešla jsem těch několik schůdků, které vedly od portálu a rozhlížela se kolem.
...
Strážci portálu nás zavedly až ke středu hlavního města. Bylo to zvláštní. Ačkoliv si šelmy samy nemohly postavit domy, celý střed města byl prakticky jeden veliký palác. Procházeli jsme zdobenými chodbami, šelmy různých druhů a velikostí se nám klaněly.
Nakonec jsme došli až k masivním dřevěným dveřím. Cestu nám zahradila kočka.
Nebo lépe...starý vypelychaný kocour a jakousi vestičkou na sobě a s...opravdu nelžu...brýlemi na nose.
Přeměřil si nás pohledem a začal pisklavým hlasem drmolit něco o tom, jak je důležité se chovat před Její Výsostí a že nás tam nemůže pustit. Nepřestal, dokus do něj velký tygr, který nás přivítal, nestrčil čumákem, až kocour zavrávoral. Usmála jsem se a dvě šelmy, které stály u dveří jako stráže, do dveří zatlačily otevřely je.
Okamžitě mi mysl zavalily nové pocity, vzpomínky a taky velká...nelibost.
Hned jsem zjistila proč. Vzadu v sále bylo něco jako trůn, na které seděla Kōsetsu a kritickým pohledem sledovala dění uprostřed sálu.
Tak stála Shi. Byla ověšená všemi možnými šperky a na hlavě jí seděla korunka.
Před ní poskakoval nějaký jíný tygr a pravděpodobně se jí snažil něco naučit.
Shi ho ale svým pohledem zaháněla pryč od sebe. Když se tygr konečně zastavil, čumákem mu strčila do hrudi a šťoucháním a vrčením, který doprovázel proud myšlenkových výhružek, ho strkala pryč z místnosti.
Asi by si mě nevšmla, kdybych se nerozesmála. Zaklonila jsem hlavu a zvonivě se smála. Otočila se ke mě a oči se jí rozšířily překvapením.
Pak se ke mě vrhla a přes protesty všch rádců a učitelů přítomných v místnosti, mi skočila do náruče. Chytla jsem jí a přitiskla k sobě těsně před tím, než jsem se pod její váhou skácela k zemi.
Stále jsem se smála, když mi olizovala obličej jako pes a pak když se vrhla k ostatním kočkám a radostně se s nimi vítala.
Už mě tady nikdy nenechávej. Vyčetla mi, hrdě zvedla hlavu a odfrkla si. Zasmála jsem se, pak jsem vstala a uklonila se Kōsetsu.
S úsměvem kývla a nabídla mi jakýsi trůn vedle ní. Chvíli jsem vádala, ale nakonec si na něj sedla a Shi se mi uložila k nohám...což bylo pro některé velice nedůstojným projevem a také to náležitě okomentovali.
Jednali jsme spolu. Chtěla jsem si vzít Shi zpátky. Kōsetsu trvala na tom, že by tu měla zůstat a doučit se královský ,výcvik'. Přes Shiino prosení jsem nakonec navrhla, že se to doučí za mého dohledu, až budeme doma. Královna nakonec s povzdechem kývla. Nabídla nám, abychom zůstaly, ale ač bych sebevíc ráda, musela jsem s omluvou odmítnout. Nevydržela bych Shiiny neustálé povzdechy na to, jak chce domů.
...
Doprovodily nás zpět k portálu. Strážce i samotná Kōsetsu. Během cesty jsem se musela usmívat nad těmi pohledy, který na sebe vrhali. Mezi nimi nebude pouze pracovní vztah, ale neřekla jsem ani slovo. Bylo by to neslušné. Stačilo mi, že Shi měla stejný názor.
Proč jsi mě vůbec normálně nepřivolala? Zahudrala.
Nevěděla jsem, jestli budeš v pořádku. Taky by ti to nemuselo udělat dobře. Pohladila jsem ji po hlavě, uklonila se davu, který s námi šel k portálu a nakonec jsme všichni vrhli vstříc nepříjemnému pocitu, který se na nás snesl při průchodu portálem. (přesun)